Byl na všech kontinentech. Ani v 78 letech nechce cestování pověsit na hřebík

„Všechno mě zajímá. A pokud ucítím závan dobrodružství, je jen otázkou času, než si sbalím batoh a vyrazím,“ uvedl Američan, který se narodil v Louisianě, ale vyrostl v newyorské čtvrti Queens.

Jeho touha cestovat začala, když jako dítě navštívil skautský tábor v Catskill Mountains na severovýchodě státu New York. Během něj se naučil spoustu užitečných dovedností, které později zúročil při svých cestách; například, jak číst z mapy, postavit stan, používat kompas, rozdělat oheň nebo identifikovat zvířecí stopy v divočině. „V podstatě jsem se naučil, jak přežít venku,“ konstatuje.

„Myšlenka, že můžu žít s čímkoli, co mám zrovna v batohu, se značně odlišovala od života, který jsem měl v New Yorku. Fascinovalo mě to,“ dodal.

Během dospívání v 50. letech Harris cestoval především po Spojených státech. Jeho otec totiž obsluhoval v jídelním vozu ve vlaku, a tak měla rodina výhodnější jízdenky. To však skončilo, když kvůli masovému nástupu letecké dopravy Harrisův otec o práci přišel.

Jeden z prvních náročnějších výletů podnikl na Aljašku, kam vyrazil autem. Během této cesty si uvědomil, že chce prozkoumávat svět. Od té doby prochodil Skalnaté hory, Andy, Alpy, Pyreneje nebo hory na Novém Zélandu.

Nejvíce Harrise fascinují lidé, kteří žijí v odlehlých lokalitách. V minulosti se proto vypravil třeba do komunit Aboridžinců nebo peruánského etnika Quechua. „Často nemohou uvěřit tomu, že se za nimi někdo vydá z New Yorku jen proto, aby poznal jejich kulturu z první ruky,“ konstatuje muž s tím, že ho lákají historie i tradice.

Nejnáročnější výpravu zažil Harris v Tasmánii, kde při výletu do divočiny poněkud přecenil své síly. Na druhou stranu tvrdí, že ho takový zážitek zocelil. Takřka výhradně totiž cestuje sám, a tak musí spoléhat jen na sebe. „Neočekávám, že se mnou někdo pojede,“ tvrdí.

Dnes se Harrisovi cestuje paradoxně mnohem lépe, než když byl mladší. „Většinu mého života jsem jezdil na výlety před vynálezem internetu, před satelitními telefony, a byl jsem pryč týdny, aniž bych mohl kohokoli kontaktovat. Když se dostanu do problému teď, zmáčknu SOS tlačítko a někdo mi snad přijde pomoci. Ještě jsem ho ale nikdy nemusel použít,“ uvedl pro CNN.

Každá cesta byla pro Harrise zejména cestou za poznáním. Ať už vyrazil do Laponska za soby, nebo zdolával ledovce. „Když se vrátím domů, jsem jako jiný člověk. Naučil jsem se zas o trochu víc a mám více zkušeností,“ konstatuje 78letý muž a dodává, že s poznáváním světa jen tak nepřestane.