Bratislava je jednou z perel na Dunaji

Bratislava vždy žila jaksi ve stínu větších měst a kromě krátkých období nikdy nebyla metropolí, srovnatelnou s nedaleko ležící Vídní, Budapeští nebo Prahou. Až po osamostatnění Slovenska v roce 1993 se začala rozvíjet jako skutečná metropole.

Historické jádro města je klidovou pěší zónou, kde si turista může vychutnat pohodu a nasát atmosféru slovenské metropole. Určitě ale stojí za to z pěší zóny vyjít a podívat se třeba k prezidentskému paláci – sídlu hlavy Slovenské republiky.

Zapomenout by se nemělo ani na návštěvu dómu svatého Martina, honosícího se dnes oficiálním názvem Konkatedrála svätého Martina. Na vrcholku její 85 metrů vysoké věže je kopie svatoštěpánské koruny. Dóm pochází ze 14. století a bylo v něm korunováno jedenáct uherských králů a osm královen.

Bratislava je důležitým kulturním centrem. Budova Slovenského národního divadla se stavěla více než 20 let a je tak trochu ironicky nazývána nejstarší novou budovou ve městě, ale zcela jistě stojí za zhlédnutí.

Město ovšem nabízí i další amatérské a profesionální divadelní scény. Každoročně se tu pořádají také slavnosti vážné hudby. Ale asi nejpopulárnější jsou tradiční jazzové dny. K jejich věhlasu stačí dodat jméno jejich hlavního promotéra – Peter Lipa.

Nejoblíbenějším místem, kde se turisté zastavují a fotografují, je bronzová socha s názvem Čumil. Stojí, nebo spíše vykukuje z kanálu na rohu Panské a Rybárské ulice. V minulosti přišel opakovaně o hlavu, když do něj najeli neopatrní motoristé, a tak město rozhodlo o umístění speciální dopravní značky.

Vyhledávanou turistickou atrakcí je i přes padesát metrů vysoká Michalská brána, jediná dochovaná z původních bran opevnění města.

V Bratislavě je stavba jakékoli nové dominanty spojena se vzrušenými veřejnými debatami o její kráse nebo ošklivosti. O půvabu zříceniny slovanského hradu Děvín naštěstí nikdo nepochybuje, i když i tady se odborníci přou o vhodnost různých jejích úprav a dostaveb.

Stejně tak o pravidelné linii Bratislavského hradu, jehož historie byla stejně pestrá, jako historie celého města.

Původně sporným a diskutovaným je Nový most (původně most SNP). Kvůli jeho výstavbě musela být zbourána část historického podhradí, a proto byl přijímán u mnoha obyvatel s nechutí. Jeho 85 metrů vysoký pylon s restaurací ve tvaru disku (dnes má oficiální název UFO) se stal nakonec dominantou metropole, jejíž siluetu najdeme na všech materiálech určených pro turisty. Most byl v roce 2001 vyhlášen slovenskou stavbou století.

Slovenská kuchyně je silně ovlivněna maďarskou, německou, polskou a rusínskou menšinou, které všechny do zdejší gastronomie přinesly vždy něco nového. Tradiční a asi nejznámější jsou bryndzové halušky, ale v bratislavských restauracích může labužník ochutnat i méně známé speciality.

Třeba takový zapékaný oštiepok nebo drotársku kapsu. Vyhlášené jsou speciality ze skopového, silnější povahy si dají třeba polévku z berana. V Bratislavě je nutné ochutnat její vyhlášené křupavé bratislavské rožky (rohlíky).

Z tradičních slovenských nápojů nesmíme zapomenout na víno. Nejlepší je bílé, jako digestif zachutná snad nejznámější ze slovenských nápojů – borovička, a nejvyhlášenější je spišská!

Díky své poloze je Bratislava ideálním výchozím turistickým bodem. Severozápadním směrem leží Karpaty s krásnými lesy, kterými je Slovensko vyhlášené. Do rakouské Vídně je to něco přes padesát kilometrů a středověké město Hainburg leží pár kilometrů od hraničního přechodu v Petržalce.

Na východ se rozkládá nejúrodnější slovenský region – Dunajská nížina, která se táhne po obou březích Dunaje, polovinou zasahuje do Maďarska. Ta je skutečným rájem cyklistů.

Přímo v Bratislavě je jedno z nejznámějších slovenských jezer – Zlaté piesky. Ale koupat se lze také v nedalekém Senci, kde najdete průzračnou vodu v jezerech, která byla původně štěrkopískovnami. A jejich jméno – Slnečné jazerá – hovoří za vše.