Boloňské špagety a další pokrmy, které byste si v Itálii nikdy neměli objednat

Jak v zemi ve tvaru boty poznat tu pravou italskou kuchyni, vyhnout se turistickým pastem a gastronomickým trapasům, serveru Daily Mail poradili italští šéfkuchaři Ettore Bocchia z Grand Hotelu Villa Serbelloni na oblíbeném Komském jezeře, Lorenzo Nigro z restaurace Archway a kuchařky z řetězce La Mia Mamma.

Italští kulinářští mágové varovali před největšími trapasy, které můžete jako turista v italské restauraci udělat. Číslo jedna na nelichotivém seznamu je kapučíno. Ne že by Italové nápoj, jejž sami vymysleli v roce 1901, skládající se z espressa, mléka a z mléčné pěny, nepili, klíčové je ale kdy.

„Jedno z největších faux pas je objednat si kapučíno po jídle nebo v odpoledních hodinách. Italové jej pijí výhradně jako snídaňový nápoj,“ vysvětlil Bocchia pravidlo, o kterém už značná část Čechů nejspíš někdy slyšela.

Dalším přestupkem je objednat si v Itálii boloňské špagety. Ačkoli se jedná o celosvětově oblíbený pokrm, Italové jej paradoxně nejedí. Nebo alespoň ne přesně v této kombinaci.

„Turisté někdy očekávají určitá jídla jako boloňské špagety nebo špagety s masovými koulemi, která se v autentické italské kuchyni nevyskytují. Prostě je nejíme v této kombinaci. S boloňskou omáčkou jíme jiné druhy těstovin, hlavně z těsta na bázi vajec jako tortellini, ravioli, cannelloni, lasagne nebo těstoviny typu tagliatelle,“ popsal Bocchia.

„V Itálii si dáváme špagety jako první chod a masové koule jako hlavní jídlo, ale nejíme je dohromady, to je spíš italsko-americký styl,“ uvedl věci na pravou míru i Nigro. Těstoviny v italské restauraci by turisté podle šéfkuchařů nikdy neměli jíst za pomoci lžíce.

Italské matky, které připravují jídla v řetězci specializovaných restaurací, zase varují, jak poznat autentické těstoviny carbonara. Patří do nich totiž zásadně ovčí sýr pecorino, ne parmezán, a neměla by se v nich objevit pancetta, ale guanciale, nasolený a vyuzený vepřový lalok. Nemají tam co dělat smetana, kuře ani houby.

V pravé italské kuchyni dále nenajdete přehršle koření ani dresingů, Italové si rádi vychutnávají přirozenou chuť jednotlivých ingrediencí, čím jednodušší, tím lepší. Většinou si na zelenině vystačí s panenským olivovým olejem a solí.

Italové si také neobjednávají salát jako předkrm a tato možnost obvykle u kvalitních italských restaurací ani není v nabídce. Salát slouží jako příloha k hlavnímu chodu. V zemi rovněž není zvykem namáčet si chléb do olivového oleje. Jako start pro chuťové buňky je obvykle servírováno pouze čerstvé pečivo či chlebové tyčinky s názvem grissini.

V autentické italské kuchyni byste také marně hledali oblíbený česnekový chléb, ten je opět dílem americko-italských kreací. Byť mnohdy zatraceně chutných.

Dále byste měli urychleně zmizet, pokud v nabídce italské restaurace uvidíte pizzu „pepperoni“, tradiční italskou verzí je diavola, na které je lehce pikantní salám.

Nigro také uvedl, že než se přestěhoval do Londýna, v Itálii se nikdy nesetkal s fettucine alfredo, dalším u turistů oblíbeným pokrmem. Italové se celkově vyhýbají těstovinám s těžkými smetanovými omáčkami.

Pokud je restaurace otevřená po celý den a nedodržuje siestu, nejedná se o podnik pro místní, radí italské kuchařky. Dalším varovným signálem je menu v mnoha jazycích, a ještě více to platí o nabídce s fotografiemi pokrmů. Čím širší je menu, tím hůř, stejně jako čím více má pokrm ingrediencí, tím méně je autenticky italský.

Všichni zastoupení kuchaři se pak shodují na tom, že tradiční italské restaurace nemají „naháněče“, kteří turisty lákají dovnitř. Podniky s tímto členem personálu jsou tak za ně velké „ne“.

Kvalitní restaurace se obvykle poznají tak, že servírují lokální ingredience, chodí do nich místní a většinou se jedná spíše o menší podniky s intimnější atmosférou. Nikdy samozřejmě nezaškodí poradit se nejdřív s internetem a podívat se na uživatelské recenze zvolené restaurace.