Blahobytné San Marino: Miniaturní státeček uprostřed Itálie

Běda mužům, kterým žena vládne, říká se. Ve druhém nejmenším státě Evropy to neplatí. V čele státu se jich za celou historii vystřídalo více než příslušníků silnějšího pohlaví. A to není jediná zvláštnost, kterou zahrnuje místní systém. Protože se ví, že zachovat si v politice nestrannost, nadhled a zdravý rozum je velmi těžké, šli na to místní hezky od lesa. Jednoduše si do ústavy zakotvili, že jim budou vládnout rovnou dvě hlavy státu najednou.

Aby byla zajištěna transparentnost a kvalita práce, jsou kapitáni-regenti voleni z různých politických stran, vládnou souběžně a velmi krátkou dobu – pouhých šest měsíců. Pokud by chtěli opět pomýšlet na nejvyšší post ve státě, musí si počkat. Vrátit se mohou nejdříve za tři roky. Mimochodem, kdybyste pátrali po tom, jaká ústava na starém kontinentu je nejstarší, je to právě ta sanmarinská.

A už jsme zase u žen. Ty prostě v San Marinu píšou dějiny. Nebýt jedné bláznivky, San Marino by vůbec neexistovalo. Své o tom ví už tak dost životem zkoušený svatý Marinus –jáhen a kameník v jedné osobě. Nejdříve kvůli své křesťanské víře prchal před Diokleciánovou nenávistí z ostrova Rab a pak, když už si myslel, že nemůže být hůře, dostihly ho na Apeninském poloostrově babské klepy.

Jedna dáma si totiž vzala do hlavy, že je jejím ztraceným manželem. To pro člověka, který je zvyklý žít v modlitbě a odříkání, není vůbec jednoduchá situace. Nezbylo tedy nic jiného než vzít nohy na ramena a utíkat před zlými jazyky. Klid našel svatý Marinus až na sedmisetmetrové hoře Monte Titano, kde vybudoval klášterní kapli, odkud hlásal evangelium.

Světská sláva na sebe nenechala dlouho čekat a přesně třetího září roku 301 zde vznikla nejstarší existující republika na světě. Ostatky otce zakladatele najdete v bazilice San Marino.

Na zevrubnou prohlídku tohoto ministátu vám postačí dva dny. Návštěva San Marina je skvělý cíl pro rozšířený víkendový výlet, pokud přidáme čas i na cestu. Pojedete-li autem, počítejte s tím, že ho budete muset zaparkovat před městskými hradbami. Dál totiž oceloví oři nesmí. Nařízení je nejen nanejvýše ekologické, ale stojí za ním ještě jeden pragmatický důvod. Automobilů tu totiž mají o třetinu víc než obyvatel a nevešly by se sem.

Nezbývá než se křivolakými uličkami vydat vzhůru za poznáním. Dobrou zprávou pro lenivé či méně zdatné je, že nahoru můžete vyjet i lanovkou a průzkum všemožných historických zákoutí si nechat až na zpáteční sestup. Nástupní místo lanovky najdete na úpatí vesničky Borgo Maggiore.

Po hřebenové stezce dojdete postupně ke třem pevnostem, které pidistát hlídají téměř od nepaměti. Mají vznešená jména – Rocca Guaita, Castello della Cesta a del Montale – všechny jsou zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Lepší výhled do krajiny než z prvních dvou nenajdete.

Il Montale je bohužel pro návštěvníky uzavřená, ale v La Cestě najdete sbírku historických zbraní a La Guaita dříve sloužila jako vězení. O tom, jak si tu vězni krátili chvíli, mohou vyprávět přilehlé stěny. Jsou totiž poseté všemožnými graffiti od krásných dívek přes geometrické tvary až po postavy vojáků. Současné nápravné zařízení najdete v bývalých stájích kapucínského kláštera a čítá celých šest cel.

San Marino je velmi liberální zemí, to je vidět na každém kroku. Váš dojem se ještě umocní, až budete míjet krámky napěchované všemožnými zbraněmi. A že jich tu je. Velké mačety za výlohou na vás udělají dojem, ale pohled na vzduchovou verzi starého dobrého kalašnikova vás doslova přimrazí k chodníku. Málokde v západní Evropě je možné takto snadno legálně přijít ke zbrani.

Člověk by logicky čekal, že to tu po setmění bude vypadat jako na Divokém západě a že tu budou platit velmi tvrdé zákony. Opak je pravdou. Nebezpečné přestřelky tu neprobíhají a trest smrti zde zrušili jako první v Evropě.

Sbírání známek je atraktivní pro kluky i holky. Málokdo v dětství nevlastnil alespoň jedno album. Proto doporučuji zajít se podívat do Muzea filatelie a numismatiky a zařadit se tak mezi skutečné sběratele, pro které jsou sanmarinské známky či mince vysoce ceněné. Mimochodem, příjem z jejich prodeje není ve státní kase úplně zanedbatelný.

Podobné vzrušení pak zažijete při návštěvě Muzea Ferrari, které se nachází na hranici Itálie a San Marina v letovisku Serravalle. Kochat se můžete dvaceti pěti vozy vyrobenými v letech 1951 až 1984. Zaparkovaný je tu i Pininfarina Spyder, který patřil herečce Marilyn Monroe. Ve skutečnosti se vlastně jedná o dvojmuzeum. Druhá část expozice je totiž věnovaná výrobci závodních aut Abarth.

Až budete mít těch světských pokušení dost, můžete si přijít vyčistit hlavu do jediné šintoistické svatyně v Evropě, která byla oficiálně schválená Japonskem. Jen pro připomínku, šintoismus není náboženství, ale spíše tradiční kultura země vycházejícího slunce, stará více než dva a půl tisíce let. Postrádá totiž základní prvky, které definují každé náboženství – zakladatele, dogma a posvátné texty.