Běžeckou trasu z Harrachova do Špindlu zvládne každý zdatnější běžkař

Cesta začíná na autobusovém nádraží v české kolébce klasického lyžování Harrachově v nadmořské výšce 700 metrů. Místo značené rudobílým kosočtvercem představuje nejzápadnější výspu Krkonošské běžecké magistrály.

Stopa zaříznutá mezi svahy zvolna stoupá údolím říčky Mumlavy lemovaným úchvatnou scenérií schodů mumlavských vodopádů a pokračuje k sedm kilometrů vzdálené Krakonošově snídani.

Kóta v tisícimetrové nadmořské výšce leží na rozcestníku při soutoku Malé a Velké Mumlavy, odkud stopa strmě stoupá k Vosecké boudě. Bod v nadmořské výšce 1270 metrů přímo nabízí občerstvovací pauzu.

Stromořadí orientačních tyčí na nezřídka zledovatělé návětrné pláni křižuje od Vosecké boudy po nějakých třech kilometrech Labská bouda ve výšce 1340 metrů. Odbočka vlevo směřuje ke sněhem zasypanému prameni Labe.

Cesta od Labské boudy zprvu mírně klesá po okraji Pančavské louky ke křižovatce bůhví proč zvané U Čtyř pánů, kdysi hraničního bodu čtvera krkonošských polesí, odkud následuje táhlé stoupání na zlomový a zároveň nejvyšší bod výletu 1425 metrů vysoký hřbet Krkonoš.

Vytrvalce v takřka vysokohorském terénu, kde stromy plynule přešly v kosodřevinu, odmění nádherný výhled do širokého okolí. Tragédii krkonošského závodu na padesát kilometrů z 24. března 1913 připomíná na Krkonoši v místě pojmenovaném Zlaté návrší pomník lyžníka Bohumila Hanče a boudaře Václava Vrbaty.

Vrbatova bouda stojící tři sta metrů pod pomníkem poskytne příležitostné zázemí před dlouhým sjezdem po Masarykově silnici na Horní Mísečky a posléze do Špindlerova Mlýna v nadmořské výšce 750 metrů.

Sjezdu od Vrbatovy boudy do Špindlu dlouhého zhruba devět kilometrů není třeba se obávat. Trasa vede v poměru s klasickými běžeckými stopami po cestě šířkou připomínající dálnici, která umožňuje bojácnějším lyžařům bez problémů sveřepě plužit. Jenom nohy potom nějakou dobu pořádně bolí. Šance rekonvalescence horskou túrou zdrchaného těla se nabízí ve vířivkách, sauně nebo páře špindlerovského aquaparku.

Nástup na hřebeny spoutané mezi Harrachovem a Špindlem běžeckou magistrálou si lze ulehčit lanovkou z Harrachova na Čertovu horu, kudy se táhne modře značená mírně členitá pětikilometrová stopa kolem Studenova přes Čertovu pláň na rozcestí Ručičky s dřevěnou skulpturou Krakonoše.

Odtud vede žlutou značkou vytyčený čtyřkilometrový krpál ke Krakonošově snídani, kde kopec pokračuje na dva kilometry vzdálenou Voseckou boudu a dál směrem k Labské.

Kousek před Studenovem se vyplatí využít značené třistametrové odbočky k Janově skále. Turistům se zde za přejícího počasí otevírá jedinečný výhled na sousední Jizerské hory se špičatou dominantou Ještědu.

Dobrodruzi s větrem v kapse mohou před frekventovanou běžeckou dálnicí zvolit alespoň zdání divočiny. Hřebenovku nad hranicí lesa vymění turisté hledající zbytek kouzla hor za stromy chráněnou cestu z Čertovy hory přes rozcestí Ručičky. Odtud pokračuje ještě frekventovanější trasa po zelené značce dvoukilometrovým stoupáním ke Dvoračkám.

Chata Dvoračky představuje oblíbenou zastávku gurmánských fajnšmekrů. Směrem od Dvoraček však široká, strojově upravovaná trasa končí a navazuje na pouze lyžaři prošlápnutou jednosměrnou stopu. Divoká karta vhodná spíše pro skialpinisty pokračuje po dvou kilometrech pětisetmetrovým zakrouceným traversem zaříznutým do krkolomného srázu pod Kotelními jámami.

Vaz si tady není problém zlomit při v těchto místech časté ledovatce. Pohled zespodu na obrysy Kotelních jam a figurky lyžařů svištících nahoře po Krkonoši k Horním Mísečkám však představuje jiné kafe než pohlednicová panoramata viditelná z hřebenové dálnice běžecké magistrály.

Cesta z Harrachova okolo paty Kotelních jam přes Horní Mísečky měří o zhruba sedm kilometrů méně než hřebenovka. Tu však fyzickou náročností dalece předčí.