Bez peněz procestoval USA. Po návratu do Česka je hvězdou sociálních sítí

Pechar už zkušenosti s autostopem měl, v minulosti takto dojel do Chorvatska nebo do Maroka. Dlouho ho však lákala Amerika, a tak ho napadlo, že by ji mohl zkusit procestovat úplně bez peněz. Roli při výběru destinace sehrál také jazyk. „Je to nejdelší vzdálenost, kterou můžete projet a stále se domluvíte anglicky,“ vysvětluje 23letý Čech v podcastu.

„Stopovat bez peněz pro mě byla výzva, i když jsem nějakou zálohu měl. Vystačila by mi asi na měsíc, určitě ne na tři,“ tvrdí Pechar a dodává: „Nechtěl jsem jet třeba na Balkán, kde jsou lidé chudší než u nás. Říkal jsem si, že pojedu radši do bohatšího státu a tam se nechám živit,“ říká cestovatel v nadsázce.

Stopování v USA je podle Pechara specifické a výrazně odlišné třeba od Evropy. Řidiči totiž stopaře skoro neberou; nejsou na ně zvyklí a nedůvěřují jim. Tento pocit v nich často umocňují média či filmy. „Američané hlavně nemají důvod takhle cestovat. Mají levný benzín a auta vlastní mnohdy i bezdomovci, i když teda sotva jedou. Ale když už mi někdo z těch tisíců řidičů zastavil, většinou mi na moji cestu i finančně přispěl.“

Pechar si při svém putování vytyčil jediný turistický bod, a to Grand Canyon. Jinak mu šlo především o poznání lidí, o autentické zážitky a syrovou Ameriku. „Mým cílem bylo dostat se z New Yorku do Los Angeles, což se mi povedlo rychleji, než jsem doufal, takže jsem tam pak ještě různě kroužil,“ dodává Pechar s tím, že trávil čas s lidmi z různých společenských vrstev, takže se mu vcelku podařilo nahlédnout i pod povrch amerického života.

„Řidiči, kteří mě vzali, byli fajn. Dost se to ale vyselektovalo, protože 99 procent lidí kolem mě jen projelo,“ konstatuje Pechar s tím, že ani po třech měsících však nedokáže o Američanech prohlašovat nějaké obecné pravdy a vynášet nad nimi soudy.

Jako překvapení však český stopař hodnotí nápomocnost i přívětivost lidí, kteří ho vezli. Původně počítal s tím, že si bude muset o peníze vyloženě říct nebo si je někde vydělá načerno či vystupováním na ulici. Nakonec nebylo nic z toho potřeba. „Šlo to hladce,“ připouští.

Po Americe cestoval Pechar vyloženě punkově. Několikrát mu přespání sice nabídli místní, většinou si však ustlal hned vedle silnice v hamace. „Nikdy jsem nevěděl, kde v daný den skončím. Domluvit si proto třeba ubytování přes Couchsurfing by bylo docela komplikované,“ vysvětluje stopař s odkazem na populární platformu, kde nabízejí místní turistům bezplatný nocleh. „Spaní v hamace bylo v pohodě a malých zvířat jsem se nebál, protože jsem měl moskytiéru.“

Přesto si Pechar na jeden nepříjemný noční zážitek vzpomíná. Odehrál se ještě kdesi na východním pobřeží a začal slovní přestřelkou s bezdomovcem. Český stopař se po výměně názorů vypravil hledat místo na spaní, jenže se mu nepodařilo najít vhodný plac, kde by si svou síť mezi stromy natáhl, a byl tak nucen spát v podstatě na zemi. Pod sebe si rozprostřel jen tyvek, který se používá jako podložka pod stany, zabalil se do spacáku a přikryl se plachtou. „Celou noc pršelo a já byl pod tím vším totálně zpocený a seshora mokrý.“

Další ne zcela příjemnou zkušeností bylo dvoudenní čekání na stop. „Dorazil jsem k silnici třeba v devět ráno a až do večera mě nikdo nenabral. A další den to samé, teprve při západu slunce mi jedna paní zastavila,“ vzpomíná Pechar a dodává, že si ho dotyčná dáma nejprve značně proklepla – chtěla vidět pas, své věci si stopař musel uložit na zadní sedadlo, a ještě byl řidičkou upozorněn na to, že je ozbrojená. „To bylo docela ojedinělé.“

O svých dobrodružstvích točil Pechar během cesty videa na Instagram. Díky nim si získal značnou pozornost, koncem dubna jeho profil čítá skoro sto tisíc sledujících. „Dost dlouho jsem přemýšlel nad tím, jaký obsah dělat. A nebudu lhát, čekal jsem, že to bude mít úspěch, ale ne až tak veliký,“ připouští stopař. „Nepřijde mi nic špatného na tom cestování a sociální sítě monetizovat, naopak.“

Pechar doufá, že se mu svými příspěvky podařilo i přiblížit život stopařů a zbavit je stigmatu. I Češi jsou podle něj mnohdy ovlivněni médii či popkulturou a bojí se nabrat do auta cizí lidi. „Ale určitě to není tak špatné jako v Americe,“ uzavírá.

VŠECHNY DÍLY PODCASTU SLEPÁ MAPA NAJDETE ZDE

V čem je stopování v USA oproti Evropě jiné? Jaká příprava takové cestě předchází? Jaké je setkání s medvědem nebo pumou? A jak pomáhají sociální sítě při cestování? Nejen to se dozvíte v kompletním rozhovoru, tento článek slouží pouze jako výtah vybraných témat. Na interview se můžete podívat na videu, případně si jej pustit v audiopřehrávači v úvodu článku.

Baví vás cestovatelské příběhy a rozhovory? Máte k nim nějaké připomínky, výtky či pochvaly? Dejte nám vědět na adresu michael.svarc@novinky.cz a do předmětu uveďte „Slepá mapa“.