Berlín z trosek zrozený. Německá metropole nabízí starověké i moderní poklady

Ostatně samotný Říšský sněm je toho učebnicovým příkladem. Nacisté tady ve 30. letech zinscenovali požár, který se stal záminkou k nastolení jejich diktatury. Sovětští vojáci tu jako symbol vítězství nad fašisty vztyčili na zdevastované budově rudou vlajku ušitou v improvizovaných bojových podmínkách z ubrusů. Při znovusjednocení země se sem znovu vrátil parlament. Rekonstrukce budovy stála 600 milionů marek a vedlejší komplex s kancelářemi poslanců a vlády 450 milionů.

Kopuli a další úpravy navrhl sir Norman Foster, slavný architekt ověnčený mnoha cenami. Prosklená ocelová konstrukce pouští do zasedacího sálu parlamentu měkké horní světlo a vytváří spoustu pozoruhodných efektů. Po šikmém chodníku u jejích stěn můžete vystoupat až pod vrchol na malou vyhlídku. Při návštěvě terasy však lze do kopule prostě jen vejít a podívat se dolů do sálu na vzrušené debaty politiků.

Zajímavější je ale panoramatická vyhlídka na město. V blízkém i vzdálenějším okolí neustále duní sbíječky, otáčejí se jeřáby a staví lešení. Přestavba města nekončí. Proto chce spousta lidí vidět kopuli i to, jak Berlín roste a mění se. Návštěvu si však musíte předem objednat (do internetového hledače napíšete: Návštěva Bundestagu).

Měl jsem štěstí. Stál jsem sám v místnosti, kde je umístěná busta slavné Nefertiti, manželky faraona Achnatona (vznikla zřejmě v letech 1353 až 1336 př. n. l.). Obvykle tady proudí davy lidí. Navíc si ji můžu nafotit, což je normálně zakázané. Nádherně zrekonstruovaným Novým muzeem, kde jsou paradoxně umístěné sbírky z nejstarších období lidstva, mě provází Olivie Zornová, zástupkyně ředitele muzea.

To je součástí Muzejního ostrova na Sprévě (najdete na něm pět špičkových muzeí a je památkou ze seznamu UNESCO). Nefertiti se pro něj stala něčím, jako je Mona Lisa pro pařížský Louvre. Ročně ji vidí statisíce lidí. To, co je přitahuje, není jen unikátnost busty a její cena (pojištěná je na 300 milionů eur). Nefertiti ztělesňuje ženskou krásu a do určité míry také sexuální symbol své doby, tak jak ho vnímá naše pop kultura. Je spolu s Kleopatrou a Hatšepsut jednou z nejslavnějších žen starověkého Egypta, a také top atrakcí Berlína.

V muzeu ji umístili v samostatné místnosti a neobvykle nasvítili. Můžete si ji prohlédnout ze všech stran. Na reprodukcích vypadá trochu chladná a zidealizovaná. Ale tady, zblízka, vidíte jemné detaily vymodelované v tenké vrstvě obarveného štuku na podkladu z vápence. Najednou víc vnímáte její skryté emoce i ženskost.

Busta je unikátní z mnoha důvodů. Jejich výčet by vydal na samostatný článek. Patří mezi ně i spor vědců o to, jestli je pravá, nebo jde o podvrh. Moderní technologie ukázaly, že zřejmě nejde o padělek, a to s velmi vysokou pravděpodobností.

V populárním Pergamonském muzeu, které stojí hned vedle, uvidíte další unikát, Ištařinu bránu ve skutečné velikosti, ale i jiné památky z Babylonské říše. A také slavný Pergamonský oltář, jednu z nejnavštěvovanějších atrakcí Muzejního ostrova.

Malá budka s hodinami z roku 1914 stojí na Postupimském náměstí na jedné z nejrušnějších křižovatek města. Ostře kontrastuje s mohutnými mrakodrapy v okolí, které symbolizují hospodářský vzestup města. V pásu dlažby, který protíná jeden z chodníků, je bronzový nápis: Berlínská zeď. Měla zabránit útěku lidí z Východu na Západ. Dokud mohli, odešly jich tam 3 miliony, obvykle těch kvalifikovaných. Když zeď vznikla, prakticky přes noc, řadu lidí zaskočila. Rozdělila rodiny, milence, firmy…

A nejen to. Rozdělila společnost na dva znepřátelené světy. Tady na Postupimském náměstí pouštěli ze Západu na Východ, tedy do NDR, necenzurované zprávy. Z Východu zase lákali na nákupy levného zboží. Lídři NDR pak nechali strhnout okolní budovy, aby pohraničníci měli přehled. Po lidech, kteří utíkali, stříleli.

Dlouhá léta stála na západoněmecké straně i vyhlídková plošina. Zvědavci z ní mohli sledovat lidi na Východě jak zvířátka v zoo. Zbytky zdi najdete na řadě míst Berlína. Ale na žádném z nich nemáte tak silný pocit absurdity a strachu, jako v dobách, kdy ještě stála.

Pokud vystoupíte v metru ve stanici Braniborská brána, uvidíte na stěnách obrázky a fotky, které lidem přibližují historii stavby. Tato původně celní brána (1734) se stala jednou z ikon Berlína. Čtyřspřeží na jejím vrcholu vysokém 26 metrů symbolizovalo okřídlenou bohyni míru Eirene s dubovou ratolestí. Napoleon ji po porážce Německa odvezl roku 1806 do Paříže. Když byl poražen on, stěhovala se zpátky. Ratolest pak nahradili železným křížem a orlicí, tedy symbolem vítězství, samozřejmě válečného.

I tady se odehrávaly události doprovázející nástup nacistů, jejich porážku, vznik zdi a její pád. Dnes se tu scházejí lidé hlavně na Silvestra k bujarým oslavám. A také si tady dávají schůzky, jako my v Praze na Václaváku „u koně“.

Když budete odcházet od brány k metru, možná si všimnete velkého červeného medvěda z plastu. Stojí u malého stánku. Je to poutač na velice populární místní specialitu: currywurst, tedy opečenou bílou klobásku s kečupem a dalšími ingrediencemi. Pokud chcete ochutnat originál, musíte zajet metrem na stanici Schönhauser Allee ke stánku Konnopke. Jeho původní majitelka, Herta Heuwerová, recept vymyslela a neprodala ho, i když měla hodně zajímavé nabídky.

Přitom na něj přišla náhodou. Jednou, když zavírala, zjistila, že si doma zapomněla deštník, a venku začalo lít. Čekala, až přestane, a protože se nudila, začala si hrát s kečupem, kari, worcestrovou omáčkou a s dalšími ingrediencemi, které v poválečné době přídělového systému vyměnila s britskými vojáky za pivo. Nanesla vylepšený kečup na klobásu a chuť jejího nového objevu jí připadala hodně zajímavá. Svůj vynález nazvala currywurst a měla s ním neuvěřitelný úspěch, takže zbohatla. Zamiloval si ho také bývalý kancléř Gerhard Schröder, modelka Claudia Schifferová, zpěvačka Barbara Streisandová a spousta dalších známých osobností.

Stánek u Braniborské brány se snaží těžit z popularity currywurstu a to, co prodává, není špatné. Na originál z Konnopky, která navíc nabízí různé varianty, prý ale nemá.

V berlínské zoo se můžou pochlubit mnoha zajímavostmi. Ale největším tahákem jsou dnes pandy. Jejich pronájem na 15 let dohodla kancléřka Angela Merkelová s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem. Dvojici pand se navíc v létě 2019 narodila dvě mláďata. Obě se podařilo odchovat, což je nebývalý úspěch. V přírodě přestane matka to slabší krmit, protože pro něj nemá při chudé bambusové stravě dost mléka.

Chovatele zprvu znepokojovalo, že samička Men-Meng (Malý sen) chodila ve svém výběhu často pozpátku. Později přišli na to proč. Naučila se tím vzbuzovat pozornost lidí a jejich pozitivní reakce. Od chovatele pak často dostala nový bambus nebo nějakou pozornost. Když experti vnesli do jejího života víc podnětů a větší pestrost, couvala méně často. Dnes poutají daleko větší pozornost lidí spontánní hry jejích mláďat. I ve výběhu pand se časy mění, jak zpívá ve své známé písni Bob Dylan.