Benátky: Předražené, přelidněné, a přesto překrásné

Kolega v loňském roce v glose Jako na nepřátelském území. Proč už nikdy nepojedu do Benátek vyjmenoval všechny zmíněné důvody, proč se Benátky pro mnohé zařadily na seznam míst, která dnešním turistům mohou připadat nepřátelská. A proč mu jedna návštěva před deseti lety stačila.

Sama jsem Benátky navštívila dvakrát - zhruba před třiceti lety a loni. A z obou návštěv si odnáším ten samý dojem - jsou prostě překrásné. Jsou přelidněné? Ano. Jsou předražené? Ano, pokud neplánujete hodně dopředu. Jsou v nich aplikovány zákazy a všemožné poplatky? Rozhodně. Ale v konečném důsledku to nic nemění. Není totiž žádné další místo jako Benátky.

Různé země pro svá půvabná města protkaná kanály rády používají označení jako „Benátky severu“, „Benátky Alp“ apod., po světě rostou napodobeniny kanálů s atrapami nejznámějších benátských staveb, ty pravé Benátky ale jsou a vždycky budou jen jedny. A přes všechna zjevná negativa zůstávají stále stejně okouzlující.

Pokud si jejich návštěvu chcete co nejvíc užít a eliminovat negativní vlivy, stačí na to jít trochu chytře. Ideálně se vyhnout návštěvě v červnu, červenci a srpnu, které patří k jasně nejfrekventovanějším měsícům. Září pořád ještě láká davy, ale přece jen o něco prořídnou a počasí je stále velmi příznivé. Mnozí říkají, že nejlépe si lze Benátky užít v lednu, kdy je v nich minimum lidí a kanály zaplaví mystická mlha.

Během mé loňské zářijové návštěvy teploty stoupaly k příjemným 25 stupňům Celsia a občas krátce sprchlo. Benátky ale nabízejí nekonečné množství míst ke krátké zastávce na skvělé kafe, foccaciu plněnou mortadelou a burratou či sladké cannoli. Davy navíc po dešti prořídnou a fotografové mají jedinečnou příležitost využít zrcadlení v kalužích.

Když už vyberete tu správnou část roku k návštěvě a ideálně zamluvíte ubytování vybrané podle uživatelských hodnocení s dostatečným předstihem, protože čas jsou peníze, značnou roli hraje i harmonogram, který si vytvoříte. Za tou vůbec nejlepší kratochvílí v Benátkách, procházkami podél kanálů a obdivováním architektury, totiž můžete (a měli byste!) vyrazit hned za svítání.

Od šesté do deváté hodiny ranní je město v podstatě vylidněné. Je to trochu jako přetočit čas o pár desítek let zpět. Potkáte pár místních, kteří spěchají do práce. A přesně to je doba, ze které to chce vytěžit maximum. Že si dovolenou představujete jinak než brzké vstávání? Opulentní snídani můžete pojmout jako brunch po desáté hodině a poté zaplout zpátky do postele.

Komu by bylo líto strávit drahý čas v Benátkách válením, může vyrazit do některého z muzeí či galerií. Na výběr jsou jich stovky a jedná se o velmi kvalitní instituce. Po desáté ranní v nich, vyjma těch nejfrekventovanějších, jako je dóžecí palác, kde je lepší být s předem zakoupenou vstupenkou už na otvíračku, budete opět téměř sami.

Pak je tak akorát čas na oběd, kdy vás případné davy venku nemusejí příliš zajímat, protože se ponoříte hluboko do chuti vynikajících těstovin, které spláchnete limoncellem. A není pravda, že si v benátských restauracích není kam sednout a ceny pokrmů nutně šplhají do nebeských výšin. Stačí se neusadit do podniku na náměstí sv. Marka.

Popojdete-li od něj pár set metrů a na některém z kouzelných malých náměstíček zavítáte do tratorie, kam chodí místní, můžete se skvěle najíst a napít do 15 eur (asi 379 korun). Zkuste to třeba v uličkách okolo muzea Ca’Rezzonico, jediného místa v Benátkách, kde můžete spatřit díla Canaletta, který se věnoval malování „plovoucího města“.

Následně se nabízí siesta s možností vyrazit do ulic ve večerních hodinách. Po deváté večerní zástupy lidí opět prořídnou a město získá atmosféru jako z romantického filmu. Ta pravá doba na procházku kolem Ponte di Rialto s rozsvíceným okolím.

S cestováním je to vlastně jako se vším ostatním, především o přístupu. A kde je vůle, tam se způsob najde. Škrtnout si apriorně jedno z nejkrásnějších měst světa by prostě byla škoda. Extrémně totiž záleží na okolnostech, za kterých ho navštívíte. A ty si můžete vybrat.