Bělorusko: Navenek záhadné, ale uvnitř přátelské

V posledních letech Bělorusko „proslavil“ především diktátorský prezident Alexandr Lukašenko, který tam vládne nepřetržitě od roku 1994. Přijde-li řeč na toto téma, většina Bělorusů raději stočí řeč jinam, případně Lukašenkův režim sice kritizuje, ale velmi opatrně a nepřímo. Někteří si servítky neberou, jiní jsou se současnou situací dokonce spokojení.

V Bělorusku se setkáte s příjemným mixem ruské bodrosti a srdečnosti i evropské korektnosti či smyslu pro pořádek. Bělorusové svým založením nejvíce připomínají sousední Litevce nebo Poláky. Běloruská města i vesnice jsou příkladně čistá a celá země je prostoupena poklidnou atmosférou.

Během putování Běloruskem zjistíte, že cestovatelů, kteří měli podobný nápad, moc není. Během dvoutýdenního pobytu jsme potkali turisty z Ruska, Ukrajiny, Litvy, Lotyšska a Polska, ale jen minimum Západoevropanů a žádného Čecha. To je pro našince uvyklého známé cestovatelské zásadě, že „Češi jsou všude“, poněkud překvapivé.

Mají-li cizinci jmenovat jakékoli turisticky zajímavé místo v Bělorusku, většina z nich bude mít potíž si vůbec na nějaké vzpomenout. Opravdu tu nemají prvoplánové pozoruhodnosti obležené davy turistů. I přesto lze vidět hodně zajímavých míst, od pevností, zámků a zřícenin až po tajuplnou přírodu národních parků.

V širším povědomí české veřejnosti je především Bělověžský park na bělorusko-polské hranici, patrně nejzachovalejší východoevropský lesní ekosystém. V lesích a na lukách tam lze spatřit neuvěřitelné množství jelenů, srnců, divokých prasat, ale také losy a hlavně zubry. Za tím je třeba se vydat na místní safari, pozdně večerní nebo časně ranní vyjížďku terénním automobilem s průvodcem ze správy parku.

Vyjde na přibližně 20 eur (asi 550 Kč) na osobu a navštívíte místa, kam se běžně nepodíváte nejen v Bělorusku. Vedle savců vám budou dělat společnost také hejna komárů a ovádů, tak se dobře oblečte. Z vesnice Kameňuki, kde se nachází i řada hotelů a chatových osad, se dá do parku přes den vydat také individuálně.

U hlavního vstupu mají muzeum a informační centrum, kde za pár drobných získáte kvalitní mapky s doporučenými výletními trasami nebo zařídíte zmíněnou safari. Za 10 až 20 eur se tu dají na několik hodin nebo na celý den také půjčit jízdní kola, která jsou pro pohyb na asfaltových silničkách uvnitř parku ideální. Kromě toho je kolo občas ideálním pomocníkem při úprku před všudypřítomným bodavým hmyzem.

V lesích národního parku jsou ukryta pozoruhodná místa, například sídlo běloruského dědy Mráze nebo prezidentská rezidence v osadě Viskuli, kde byly podepsány dohody o zániku Sovětského svazu a o založení Společenství nezávislých států.

Pripjaťský národní park zahrnuje rozsáhlé území meandrů řeky Pripjať a okolních neproniknutelných lesů při jižní hranici Běloruska. V blízkosti řeky Pripjať mimochodem leží (více než 150 kilometrů daleko) také stejnojmenné ukrajinské město, které bylo celé evakuováno po černobylské jaderné katastrofě v roce 1986.

Ve vesnicích Ljaskoviči a Doroševiči mají nezbytné zázemí (venkovské ubytovací komplexy, informační centrum, možnosti vyjížďky po řece na lodích atd.). Také v národním parku Braslavská jezera hraje hlavní roli voda, tentokrát ale v podobě rozsáhlého labyrintu vzájemně propojených jezer. Ideálních ke koupání, vyjížďkám na lodích i k pěší turistice.

Téměř ve všech kolektivních sportech se nejvýznamnější klub v běloruské metropoli Minsku nazývá Dynamo. Tento název plně vystihuje také současnou podobu celého běloruského hlavního města.

Dnešní Minsk je skutečně dynamickou metropolí ve všech ohledech. Ulice jsou plné lidí a všude se něco staví nebo rekonstruuje. Velká část téměř dvoumiliónového města byla nově postavena až za sovětské éry.

Starší čtvrti velmi utrpěly za 2. světové války a ty bloky domů, které válku přežily, byly následně z velké části zbourány. Několik málo původních objektů a bloků domů z předsovětských dob zcela zastiňuje sovětská zástavba mající úplně jiná měřítka.

Centrální náměstí Nezávislosti je gigantickou přehlídkou nejrůznějších kousků sovětské architektury: vládní sídlo z 30. let s nezbytnou Leninovou sochou v popředí, „novoklasicistní“ stavby z 50. let i Běloruská státní univerzita a minský magistrát ze 60. let.

Na nedalekém Říjnovém náměstí pak stojí další soubor socialistických budov v čele s ponurým Palácem republiky, který byl však dostavěn až v roce 2001. U Centrálního parku, který náměstí uzavírá z jižní strany, se v někdejším meziválečném sídle běloruské komunistické strany nachází prezidentský palác.

Za Palácem republiky začínají zčásti dochované, zčásti nově postavené domy starého města, nazývaného Trojické předměstí (Traickaje) a majícího jen zlomek původní předválečné rozlohy. Je tu příjemná atmosféra připomínající evropská města. Několika kostelům vévodí zejména pravoslavná, ale původně katolická, katedrála sv. Ducha.

Minsk má několik zajímavých tematických muzeí i některá díla moderní architektury. Pozoruhodná je třeba několik let stará budova Národní knihovny ve tvaru diamantu stojící u stanice metra Uschod.