Článek
V podzemí muzea byla zpřístupněna sbírka 520 exponátů, které všechny představují pohřební rituály od paleolitu až po osmanské období. Muzeum ležící v srdci Bejrútu na bývalé demarkační linii, které bylo v letech libanonské občanské války (1975–1990) uzavřeno, navazuje na svou minulost a odhaluje exponáty, které Libanonci od 70. let neviděli.
„Je to výraz odvahy a naděje, protože 41 let po uzavření muzea máme možnost uvítat návštěvníky ve třech podlažích,” uvádí ředitelka muzea. Přízemí a první patro byly znovu otevřeny již v 90. letech.
Mezi těmito úchvatnými exponáty je i fragment římského sarkofágu nalezený v Bejrútu, na němž je zobrazena jedna příhoda z pověsti o Ikarovi. Mladý muž je zde představen po boku svého otce Daidala, jenž mu vyrábí křídla.
Na restaurování exponátů přispěla Itálie.
Dalším klenotem je jedinečná krypta, objevená v roce 1937 náhodně jedním vesničanem v oblasti města Súr (známého také jako Tyr) na jihu země. Její restaurované fresky se inspirovaly řeckou mytologií: zobrazují Tantala či Priama, jak na kolenou prosí Achilla, aby vydal Hektórovo tělo.
Podle Afeicheové bylo naprosto nezbytné ukázat veřejnosti kulturní dědictví Libanonu i lidstva, které odpočívalo v depozitářích. Všechny exponáty muzea včetně sbírky vystavené v podzemí pocházejí z vykopávek v Libanonu.
Staré zuby nebo sarkofágy
Exponáty začínají třenovým zubem starým 70 000 let, který patřil jednomu z prvních homo sapiens žijících na území Libanonu, a končí osmanskou stélou zdobenou turbanem z roku 1830.
Jde o největší sbírku antropoidních sarkofágů na světě
K nejznamenitějším exponátům patří série fénických sarkofágů ze 6. až 4. století před naším letopočtem, které byly objeveny v jižní oblasti u města Sajdá, antického Sidónu. „Dnes vystavujeme 31 sarkofágů, v egyptském a řeckém stylu,” uvádí ředitelka muzea. „Jde o největší sbírku antropoidních sarkofágů na světě,” upřesňuje a dodává, že další sarkofágy se nacházejí v Louvru a v istanbulském Archeologickém muzeu.
Skutečnou novinkou je však vystavení tří mumií, které v roce 1989 objevili speleologové v posvátném údolí Kadíša, které je na seznamu světového dědictví UNESCO a proslulo tím, že se tu skrývali maronité, hlavní křesťanská komunita v Libanonu, které pronásledovali Mamlúkové a Byzantinci.
V podzemních sálech mohou návštěvníci vidět například pozůstatky pohřební nádoby.
Objevili jeskyni, kde bylo osm přirozeně mumifikovaných těl včetně oblečení pocházejících ze 13. století. U nich byly nalezeny zbytky ořechů, slupky cibule, keramika a bronzové nástroje, ale především rukopisy v arabštině a syrštině. „Jsou to žalmy a liturgické zpěvníky, které naznačují, že šlo o křesťany, kteří se do jeskyně uchýlili,” vysvětluje ředitelka muzea.
Národní muzeum mohlo restaurovat své podzemní sbírky díky finanční injekci z Itálie (jeden milión eur, tedy asi 27 miliónů Kč) a díky pomoci jejích expertů. Depozitáře muzea jsou přeplněny ještě nevystavenými předměty.
Ministerstvo kultury proto hodlá založit muzeum historie Bejrútu a další dvě muzea se již stavějí: jedno v Sajdá, kde budou vystaveny předměty z Britského muzea, a další v Súru.