Článek
„Rozhodnutí ministra kultury nás velmi potěšilo,“ uvedl Rudolf Šlehofer, manažer cestovního ruchu a historického dědictví Plzeňského Prazdroje. „Bednářské řemeslo je nedílnou součástí pivovaru. Moc rádi bychom se dostali až na seznam UNESCO,“ dodal.
Pivovar nyní čeká náročná příprava příslušných nominačních podkladů, která může trvat i několik let. „Jestli se pivovarští bednáři nakonec skutečně ocitnou na seznamu světového kulturního dědictví, si netroufám odhadnout, ale nahrává tomu, že jde o opravdu ojedinělou záležitost,“ řekl Právu už dříve Luboš Smolík, ředitel klatovského Vlastivědného muzea Dr. Hostaše, které plzeňské hejtmanství pověřilo koordinací těchto aktivit.
Dlouhá tradice
Tradice bednářského řemesla v Plzni sahá až do začátků výroby zdejšího ležáku před více než 176 lety. V dobách největšího rozkvětu na začátku minulého století pracovalo v plzeňském pivovaru zhruba 150 bednářů, dnes jich je osm. Mají ale velmi důležitou roli – starají se o ležácké sudy a dubové kádě, ve kterých v plzeňských sklepích kvasí a zraje pivo.
„Díky jejich práci mohou dnešní sládci stále srovnávat pivo zrající v moderních cylindrokónických tancích s tím, které zraje a kvasí tradičním způsobem,“ uvedla mluvčí Prazdroje Jitka Němečková. „Každoročně bednáři vyrobí další dva nové ležácké sudy o objemu kolem čtyřiceti hektolitrů, které se přesunou do ležáckých sklepů. Celkem jich má pivovar stále kolem stovky, kádí je ve sklepích stejný počet,“ dodala.
Bednáři v Plzni kromě toho vyrábějí také malé pivní sudy o objemech do padesáti litrů pro různé slavnostní příležitosti.