Článek
„Rok 2012 jsme vyhlásili Rokem nejlepší pivní zahrady,“ chlubí se Gabriele Weishäuplová, šéfka turistického úřadu v bavorské metropoli – v Mnichově.
Předtím, než se rozšířily lednice a mrazničky, bavorští sládci, kteří v malém množství vařili pivo, uchovávali nápoj pod zemí, kde jim v zimě v řekách a jezerech vysekaný led pomáhal udržovat nápoj při správné teplotě. Stromy vysázené pro tento účel nad sklepeními zchlazovaly v horkých letních měsících vzduch.
U piva to v mnichovské Anglické zahradě, třeba pod Čínským pavilónem, hučí od jara do podzimu jako v úle.
Majitelé menších pivovarů, kteří získali povolení pracovat jako šenkýři, přinášeli pivo ze sklepa v typických tuplácích s rovnými stěnami a prodávali je přímo štamgastům. Právě příjemný stín, poskytovaný stromy, lákal hosty v letních měsících ke kratším i delším posezením nad zlatavým mokem.
Bavorští sládci se brzy dostali do sporu s vlastníky zájezdních hostinců, kteří přemýšleli, jak oživit svou poněkud upadající živnost. 13. května 1791 podali hostinští písemnou stížnost přímo bavorskému panovníkovi, a začali tak vleklou při o právo čepovat pivo. 4. ledna 1812 udělil bavorský král Maxmilián I. sládkům právo prodávat jimi vyráběné pivo hostům i mimo pivní sklepy.
Od té doby mohou výrobci piva nabízet svůj výrobek i venku, a to od června do září. Současně mají právo prodávat k pěnícímu nápoji zákazníkům také pečivo. „Podávání jiného jídla a nápojů se výslovně zakazuje,“ píše král ve svém rozhodnutí.
Bar, nebo zahrádka?
„Zdá se, že hostinští spor vzdali,“ domnívá se Michael Stephan, vedoucí archívu města Mnichova. Zákazníkům vychutnávajícím si plnými doušky pohodu letního dne v pivních zahrádkách ale pečivo brzy přestalo stačit a začali si s sebou brát vlastní jídlo.
Tak vznikla tradice, která je téměř výlučně bavorská. I Němci žijící mimo Bavorsko s překvapením přihlížejí, jak si místní na stole v pivní zahrádce klidně rozprostřou ubrus a zaplní jej sýry, uzeninami, omáčkami, solničkami a příbory. Někteří si přinášejí dokonce i nejrůznější sladkosti. „Nic obdobného nikde nenajdete,“ přiznává Weishäuplová.
Pravidlem číslo jedna zůstává nejdříve se dopátrat, zda jste v pravé pivní zahrádce, nebo v baru pod otevřeným nebem. Pokud se nacházíte v baru, majitel pravděpodobně zarazí váš pokus udělat si v jeho podniku soukromý piknik.
Oktoberfest: pečivo a sýr s sebou
Během světově proslulé mnichovské pivní slavnosti Oktoberfestu si návštěvníci mohou na stolech mimo pivní stany zakousnout pečivo a sýr. Někteří majitelé stanů se kdysi pokoušeli přinutit hosty, aby si zakoupili alespoň pivo. Jejich počínání ale v roce 2007 zakázal dodatek ke smlouvě o pronájmu místa, příznačně nazvaný „Svoboda pro pivní zahrady“.
„Oktoberfest představuje vůbec největší bavorskou zahradní pivnici, a měl by proto důsledně dodržovat pravidla,“ říká Weishäuplová. Sama událost, které se současně účastní až 30 tisíc zákazníků, se slavnostně zahajuje v typickém bavorském kroji.
Aby si uchránili svá práva na popíjení piva venku, nemají Bavoři daleko k činu. V roce 1995 demonstrovalo během „Revolty za pivní zahrádky“ před sídlem zemské vlády na 20 tisíc lidí. Chtěli jediné – zabránit omezení otvírací doby. Někteří obyvatelé Mnichova si totiž stěžovali na přílišný hluk linoucí se z pivních zahrad – a soud jim dal za pravdu.
Restaurace pod širým nebem musely končit s provozem do půl desáté večer. „Byl to opravdu hloupý nápad. Vyjádřit svůj odpor přišli do Mnichova lidé doslova z celého Bavorska,“ říká Ursula Seeböcková-Forsterová, předsedkyně Sdružení na ochranu tradice pivních zahrádek. Bavorská vláda na rozhořčené příznivce pití piva ve stínu stromů zareagovala tím, že zavírací dobu raději posunula o hodinu.
Majitelé zahradních pivnic nemají rádi ani velké oslavy, kde se shromáždí u stolů s jídlem i dvě stovky lidí. „Vždyť pivní zahrady jsou místem, kde v klidu a pohodě posedí celá rodina i s dětmi. A za málo peněz,“ zdůrazňuje Ursula Seeböcková-Forsterová. „Navíc pivní zahrádky ve své původní podobě k nám lákají stále více turistů,“ připomíná Weishäuplová.
