Baťův kanál: Jihovýchodní Moravou na hausbótu

Těsně před jeho zapůjčením stačí projít několikahodinovým teoretickým a praktickým školením. Kdyby se přece jen dostavily obavy inspirované osudem Titaniku, Zbyněk Súkup, majitel flotily jedenácti hausbótů určených k pronájmu, je dokáže rázem rozptýlit: „Naše lodě jsou nepotopitelné, protože speciální komory mají naplněny vzduchem a stěny polystyrenem.” Po dvoudenní plavbě mě napadá jen jedna věc, která by mohla od dovolené na hausbótu odrazovat — prostorově úsporné kajuty.

Všechna plavidla z půjčovny ve Veselí nad Moravou mají jednotnou žluto-zelenou barvu a jména podle žlutě kvetoucích rostlin. Zbyněk Súkup je ve své firmě, která se zabývá kovovýrobou, postavil na míru Baťovu kanálu. Vzhledem k menší hloubce a nízkým mostům jsou lodě „placatější".

Optimálně pojmou čtyři až šest pasažérů, kteří mají k dispozici kuchyňku se základním vybavením a pětadvacetilitrovou nádrží s pitnou vodou, malou ledničku, chemický záchod, dvě dvoulůžkové kajuty a salonek, kde se stůl a lavice dají složit v manželskou postel.

Na lodi jsou nejen zásuvky na 12 V, které je možné využít pro dobíjení mobilů, ale také zásuvky na 230 V. Ty fungují po připojení ke standardní elektrické síti za poplatek v přístavištích. Stejně tak se během kotvení dá doplnit zásoba vody, osprchovat se a občerstvit. Důležité je, podobně jako v kempu, přihlásit se obsluze.

Právě vznik nových přístavišť s potřebným zázemím včetně vyžití pro děti láká v posledních letech na Baťův kanál čím dál více rekreantů, kteří se mohou plavit od května do září, kdy jsou v provozu plavební komory.

„Zájem je obrovský. Před deseti lety jsme začínali se třemi hausbóty a postupně přidáváme další, protože máme neustále vyprodáno," potvrzuje Zbyněk Súkup. Mezi jeho nejběžnější zákazníky patří party spolupracovníků nebo přátel a rodiny s dětmi. Pro bezpečnost těch nejmenších je možné na zábradlí instalovat sítě, které si pochvalují i majitelé psů. Většina pasažérů má s sebou kola, pro která jsou na lodi připraveny držáky, a během zastávek „na pevnině" prozkoumávají okolí.

Než se dostaneme k praktické části, je třeba prostudovat stručnou příručku s technickými (jak často kontrolujeme lodní šroub a množství benzinu) a bezpečnostními (kde na lodi smíme grilovat) informacemi a pravidly lodního provozu (jakou částí lodě se při kotvení přiráží ke břehu nejdříve).

Řidiči, kteří jsou zvyklí na svižnou jízdu, na ni budou muset za kormidlem zapomenout. Otáčkoměr totiž na kanálovém úseku nesmí překročit tři tisíce otáček, jinak se za lodí začnou tvořit vlny, které vymílají břehy a ohrožují hnízdící ptáky.

Majitelé řidičských průkazů mají výhodu v tom, že jsou zvyklí točit volantem a zároveň zařazovat rychlost a přidávat plyn. Jenže současně i oni si musejí zvyknout na setrvačný pohyb „kolosu" na vodě a každý úkon provádět s dostatečným předstihem.

Brzy se přesvědčíme, že vůbec nejde o přehnanou opatrnost, protože Baťův kanál je pouze dvanáct metrů široký. A pokud se vyhýbáte dalším plavidlům, otáčíte se nebo vplouváte do komory, je manévrovací prostor ještě více omezený. „Ideální je mít dva pomocníky, jednoho na přídi a jednoho na zádi, ale zvládnout se to dá i ve dvou. Důležité je nespěchat," podotýká Zbyněk Súkup.

S kolegou fotografem se domluvíme, že on bude kapitán a já plavčík, který má na starosti mimo jiné uvazování lodi na břehu, její odstrkování od stěn plavebních komor nebo naopak stabilizaci pomocí háků. Praktická část zaškolení probíhá na řece Moravě, která tvoří zhruba polovinu Baťovy vodní cesty využívané turisty a je pětkrát širší než kanál.

Průjezd první komorou u obce Vnorovy absolvujeme ještě v doprovodu Zbyňka Súkupa. Jako plavčice jsem s bidlem v ruce ve střehu, ale díky šikovnosti kapitána nakonec příliš práce nemám. Dál směrem do Strážnice už pokračujeme sami. Zvuk motoru připomíná uklidňující vrnění, takže se vůbec nedivím informaci, že se prý tady dětem a psům skvěle spí. Protože jsme se na cestu vydali v půlce května mimo takzvané plavební dny, až do přístaviště v Petrově nepotkáme v protisměru jedinou loď.

Nějakou dobu nás doprovází volavka - nacházíme se totiž v přírodním parku Strážnické Pomoraví, kde se kromě mnoha druhů ptáků, mimo jiné ledňáčka, kormorána či orla mořského, vyskytuje také ondatra nebo vydra. Nedaleké meandry řeky Moravy můžete sjet na kánoích, které lze zapůjčit v provozovnách na Baťově kanále.

Z druhého břehu nás zase obklopuje CHKO Bílé Karpaty, od roku 1996 biosférická rezervace UNESCO. Zvlášť pro ty, kdo si s sebou vezou kolo, je míst k poznávání všude v okolí opravdu více než dost.

Komfort nulového provozu nemůžu nevyužít a ujímám se kormidla. Setrvačnost pohybu oproti řízení auta je opravdu značná. Na pustém kanále však chvílemi kličkující Krásnoočko, jak se naše loď jmenuje, nikomu nepřekáží. Přístavem ve Strážnici pro dnešek jen proplujeme a o tři a půl kilometru dál - poněkud krkolomně, protože poprvé - přirážíme k petrovskému molu.

Hlavní pamětihodností této obce na Hodonínsku jsou vinné sklepy Plže, šestasedmdesát objektů s barokním průčelím s bílou vápennou omítkou a modrou podezdívkou. V roce 1983 byl areál, který vznikal od 15. století, vyhlášen první vesnickou rezervací na území České republiky. V letní sezoně bývají některé sklepy otevřené a jejich majitelé nabízejí vína k ochutnání i na prodej.

Cestou z přístaviště můžete také zajít k sirnému prameni, který vytéká z klasické venkovské pumpy. Mezi 16. a 19. stoletím v Petrově intenzivně fungovaly lázně, které definitivně zanikly až v roce 1987. Záměrem obce je toto odvětví znovu rozvinout. Po návratu k lodi se ujišťujeme, že jsou lana kolem sloupků přivázána dostatečně pevně. Voda v Baťově kanále je sice téměř stojatá, ale stejně by nebylo příjemné nemít loď během spánku pod kontrolou.

Kromě červánků na západě dokresluje večerní atmosféru skřehotání žab a poletování netopýrů. Přestože v květnu ještě neobtěžují komáři, takže bychom mohli posedět venku, kvůli chladu se usazujeme v salonku. Ten sousedí s „kapitánským můstkem", což je praktické pro komunikaci toho, kdo zrovna řídí, se zbytkem posádky.

Za hezkého počasí se dá sklopit přední sklo, aby kapitán mohl být v kontaktu se spolucestujícími, kteří se zrovna sluní nebo koupou. Podle Zbyňka Súkupa v létě dosahuje teplota vody alespoň 25 stupňů.

Poté, co si v Plovoucí kavárně v přístavu dáme ranní kávu, zvedáme kotvy na zpáteční cestu. To už se nám povede mnohem elegantněji než včerejší přistání. Než dorazíme do Strážnice, potkáme dvě větší plavidla, kterým je potřeba se vyhnout - jedno výletní a jedno nákladní, které slouží k prořezávání větví nad hladinou. Kolega manévr zvládne bravurně, i když za cenu maximálního soustředění. Shodujeme se však na tom, že je to věc cviku, a pokud by byl provoz na kanále hustší, proces by se zautomatizoval. Stejně jako přistávání, které se fotografovi ve Strážnici povede opravdu na jedničku.

Muzeum vesnice jihovýchodní Moravy s ukázkami lidového stavitelství v jednotlivých oblastech Slovácka je zrovna zavřené, a tak zamíříme k zámku. Původně šlo o vodní hrad založený ve druhé polovině 13. století, který měl strážní funkci. Po několika přestavbách získal objekt v 19. století současnou novorenesanční podobu s klasicistními prvky. Zámek je obklopen anglickým parkem se vzácnou platanovou alejí.

Nejen ve Strážnici, ale i podél celého Baťova kanálu je toho k vidění tolik, že by to vydalo na desítky samostatných článků. Namátkově: Hřebčín a zámek Napajedla, Velehrad, Památník Velké Moravy, hrad Buchlov, Letecké muzeum v Kunovicích, větrný mlýn Kuželov, zámek Milotice (dějiště populární knižní série kastelána Evžena Bočka Aristokratka), Zoologická zahrada Hodonín, Slovanské hradiště v Mikulčicích a k tomu řada církevních památek, muzeí, rozhleden a vinných sklepů.

Protože vlivem vydatných dešťů v předchozích dnech zesílil průtok Moravy (kterou bychom na zpáteční cestě křižovali u Vnorov) natolik, že po ní nesmíme plout nejen my, ale ani pronajímatel lodí, Zbyněk Súkup pro nás do Strážnice přijede autem. K podobné situaci prý za deset let došlo teprve potřetí. Ještě před odjezdem zpátky do Veselí kolega fotograf zůstane na pár desítek minut na „pevnině", aby odtud pořídil několik snímků plovoucího Krásnoočka v okolí přístavu.

Po tu dobu přebírám na lodi velení a sedám si ke kormidlu. Vzhledem k nutnosti obratně manévrovat (přistávat a otáčet se) na omezeném prostoru, kde navíc kotví spousta jiných lodí, mi Zbyněk Súkup musí napovídat.

Kromě potřeby nespěchat a předvídat pohyby lodi, je nutné si zvyknout i na manipulaci s pákou, kterou se současně řadí i přidává rychlost. Když se mi podaří vyhnout se ztroskotání, ostatně jako všem dosavadním klientům žlutozelené půjčovny, opouštím palubu s vyšším sebevědomím, než když jsem na ni poprvé vstupovala.