Hlavní obsah

Barmského zaklínače hadů chrání před tichými zabijáky tetování

Sein Tin se kolébá v rytmu kobry královské tyčící se před ním. Cítí se být nepřemožitelným, neboť jej chrání magické tetování. Zaklínač barmských hadů sice přežil už mnohá uštknutí, mnoho jeho spoluobčanů ale takové štěstí nemělo. V Barmě žije 150 druhů hadů, z nichž 40 druhů je jedovatých a jejich uštknutí může vést k amputaci zasaženého místa, k slepotě či dokonce smrti.

Foto: Profimedia.cz

Sein Tin, barmský zaklínač hadů

Článek

Podle barmského ministerstva zdravotnictví bylo v roce 2011 s uštknutím jedovatým hadem ošetřeno 7818 lidí. A více než osm procent na následky uštknutí zemřelo. To je dvakrát více než činí světový průměr, podle Světové zdravotnické organizace (WHO) jsou to čtyři procenta.

Sein Tin si nepamatuje, kolikrát byl uštknut, asi dvacetkrát, z toho čtyřikrát kobrou královskou, jedním z nejnebezpečnějších asijských hadů. Jeho tetování, při němž byla použita směs inkoustu, jedu a léčivých bylin, ho ochránilo, ujišťuje a vtiskne polibek na hlavu kobry královské, která před ním tančí.

Foto: Profimedia.cz

Tina před nebezpečím hadího uštknutí chrání jeho speciální tetování.

„Tetování, které mám na sobě, vychází z barmské tradiční medicíny. Ta zahrnuje jed všech druhů hadů a také bylinky používané v tradičním léčitelství. To vše se dostalo do mého těla," říká muž, jenž má za sebou 30 let zkušeností.

Lékařská pomoc a osvěta je nedostatečná

Tin se staral o hady v rangúnské zoologické zahradě, ale předtím lovil desítky let nebezpečné hady v celé zemi. Největší nebezpečí hrozí nepochybně na venkově, kde se nesčetní hadi skrývají v teplém písku nejsušších regionů a v zemědělských krajích přebývají nepostřehnutelní ve vysoké vegetaci.

„Právě jsem sklízel, když mě had uštknul,“ říká osmatřicetiletý pěstitel rýže Pan Nge, na něhož had zaútočil před dvěma lety v obci u Rangúnu. „Necítil jsem hned bolest, myslel jsem si, že mě něco štíplo. Když jsem se však rozhlédl, spatřil jsem zmiji," dodává. Než se vypravil do nejbližší nemocnice, podvázal si poranění kusem látky. A díky tomu, že dokázal identifikovat útočníka, zmiji řetízkovou, mohl dostat příslušný protijed.

Ne všichni ale mají podle informací agentury AFP možnost včas vyhledat lékařskou pomoc. V Barmě žije většina obyvatel na venkově a nemá rychlý přístup ke zdravotnickému systému, který je navíc v politování hodném stavu v důsledku desetiletí vlády vojenské junty.

Foto: Profimedia.cz

Jedovatí hadi představují v Barmě hrozbu především pro venkovany.

Mnozí také nevědí, jak mají reagovat. „Nesmí se běhat ani propadat panice, protože to vede k rychlejší cirkulaci krve a jed se rychle šíří k srdci," uvádí lékařka Chantal Bonfilsová z kliniky SOS International v Rangúnu.

„Rána se nesmí vypalovat ani se na ni nesmí přikládat led, je třeba ji pouze obvázat, tak, aby obvaz lehce stahoval," říká. Pak je třeba co nejrychleji vyhledat lékařskou pomoc a hada identifikovat. „Nejlepším a vlastně jediným lékem je protijed," dodává.

Důležitou roli hraje prevence

Sérum se připravuje tak, že se jed v malém množství zavede injekcí do těla nějakého zvířete, nejčastěji koně, a pak se získává tímto tělem vyprodukovaná protilátka. Koně jsou však drazí, a proto se v Barmě používají ovce.

Aby se snížila úmrtnost, vznikne v Barmě nový institut, který bude vyrábět dvojnásobek protijedu, více než 100 000 dávek ročně, oproti nynějším 53 000. Úřady prozatím kladou důraz na prevenci, jako je nošení bot kryjících kotníky.

Na taková varování však Sein Tin nedbá. „Normální člověk může po uštknutí hadem vydržet jen hodinu. Ale já se svým tetováním mám mnohem více času, abych se nechal ošetřit," zdůrazňuje.

Související témata:

Výběr článků

Načítám