Barevným lesem k nejmenšímu českému hradu

Kdo měl jedničku ze zeměpisu, možná tuší, kam nás dnešní výprava zavede. Západně od Prahy do křivoklátských hvozdů, tam, kde králové trávili svůj volný čas. Výlet začneme ve Zbečně, do nějž se pohodlně dostanete vlakem. V obci jsou dvě zajímavosti, které sice nejsou tak úplně na trase výletu, ale za zhlédnutí určitě stojí.

První z nich je lidově roubený Hamousův statek, jeho nejstarší část pochází ze 16. století, z velké části však byl opraven o dvě století později. Statek po celou dobu své existence nesloužil jen hospodářským účelům, ale i jako krčma a rychta.

Za 50 korun si v sezóně můžete prohlédnout opravdu hodně. Několik světnic, síň, černou kuchyni s chlebovou pecí či vrchní komoru, která je nejstarší částí domu. Součástí prohlídky jsou i sklepy, výměnek, konírna a ovčín. V usedlosti se bydlelo do roku 1992, kdy ji koupil památkový ústav a již 20 let se z jejich útrob mohou těšit návštěvníci.

Pro milovníky historie jistě stojí za návštěvu asi o půl kilometru dál trojice líp s kapličkou, která hlásá, že v těchto místech byl 20. prosince 1100 zavražděn kníže Břetislav II. Počíhal si na něj údajně vrah najatý Vršovci jménem Lork, kníže na následky zranění zemřel o dva dny později. Nejstarší syn krále Vratislava měl původně z lovu namířeno na dvorec právě ve Zbečně.

Po krátké exkurzi Zbečnem se vraťte k mostu, odkud nás povede červená značka po silnici do kopce. Zanedlouho narazíme na památný strom zvaný Masarykova lípa a také stejnojmennou vyhlídku na řeku Berounku. Počasí nám však příliš nepřeje, a tak šlapeme dále do kopce směrem do Sýkořic.

Jakmile projdeme vesnicí, dostaneme se na louku a následně i do bukovo-habrového lesa. Neúnavně scházíme z kopce, abychom hned opodál zase stoupali. Barevné listí hraje všemi barvami, kromě již zmíněného buku a habru, neujde pozornosti javor mleč či klen a sem tam nějaký ten dub. Zeleného listí už je však pramálo a příroda se chystá na příchod zimy.

Ještě než dorazíme na Ječov, narážíme na statný a stovky let starý památný dub, kterému se říká Břetislavův. Kromě státního znaku a kříže je u stromu také legenda o tom, jak byl kníže Břetislav II. zavražděn a jeho vrahovi o chvíli později useknuta hlava.

O kilometr dál nás vítá cedule Národní přírodní rezervace Vůznice, v jejichž útrobách se skrývá zřícenina hradu Jenčov. Rezervace má jeden z nejpřísnějších ochranářských statusů, a tak je i pohybování v ní dost omezeno, respektive je možné pouze po značených turistických cestách. A co se zde vůbec chrání?

Ve Vůznici jsou zachovaná přirozená lesní společenstva středních Čech, která jsou charakteristická pro údolí potoků na Křivoklátsku. Přirozené doubravy jsou typické pro původní křivoklátské lesy, ochranáři zde omezují nepůvodní dřeviny jako smrk a borovici a dávají větší šance jasanu, buku a habru. Za cíl si také kladou údržbu vodních ploch a likvidaci rybářských zařízení, které sloužily v pstruží líhni.

V rezervaci se objevují přísně chráněné rostliny i živočichové. Například tařice skalní, třemdava bílá, bledule jarní nebo také tesařík broskvoňový, roháč obecný, rak kamenáč, čolci, ropuchy či mlok skvrnitý.

Turisté mají proto povolen vstup pouze ke zřícenině, která je asi 700 metrů od vstupu do rezervace. I tak lze ovšem vnímat krásu zdejšího lesa, kterého nepostihlo šíření smrkové monokultury a zůstal svou různorodostí blíž svým předchůdcům. Na podzim však nemůžeme čekat, že bychom spatřili nějaký barevný květ či třeba nějaké bezobratlého živočicha, tak se musíme spokojit se zříceninou hradu.

Odborník na české hrady Tomáš Durdík píše, že Jenčov je patrně nejmenší český hrad, který byl postaven zřejmě ve 14. století. Založit jej mohl už i Přemysl Otakar II. Měl obytnou věž, menší palác a dvorek. Toť vše. Hrad patřil mezi lovecké, což byla jeho jediná funkce. Měl být jakýmsi odpočinkovým místem na královských lovech. Nyní se o Jenčov stará skupina nadšenců, která ho také svépomocí rekonstruuje.

Přestože zřícenina byla původně opravdu malá, dochovalo se z ní poměrně dost. V obvodových zdech paláce, po kterém zbyly dvě místnosti, jsou zřetelné díry po trámech z podlahy a vystoupat můžete také na zbytky věže, ze které je rozhled do okolí i na palác. Samozřejmě nečekejte daleký výhled, ale pohled na barevný les s údolím potoka Vůznice.

Na věži se můžete rovněž posadit na lavičku a posvačit. Skromné stavení uprostřed listnatého lesa dodává místu pravý romantický nádech. Když se nabažíte loveckého hrádku máte tři možnosti. Buď se vrátíte do Zbečna nebo na červenou značku, či porušíte zákaz a údolím Vůznice dojdete do Nižboru. Naše výprava zvolila možnost druhou a vyrazila po červené na Chýňavu. Z ní pak po modré údolím Žlubineckého potoka do Nižboru.

Kdo nemá v cíli cesty ani po cirka 20 kilometrech dost, vyběhne kopec k nižborskému zámku, odkud je skvostný výhled nejen na údolí Berounky, ale také vedlejší kopec, kde se kdysi rozkládalo keltské oppidum Stradonice. V útrobách zámku je dnes pracoviště archeologického ústavu a také informační centrum keltské kultury. Otevřeno má jen v letní sezóně. Pod zámkem ve stráni je dřevěný kříž, u kterého se protíná 14. poledník a 50. rovnoběžka.

Výlet najdete  ZDE. Nebo si můžete jedním kliknutím do mapy naplánovat vlastní. První navigace od Mapy.cz je celá zdarma a s turistickými podklady offline. Stahujte, než vyrazíte na výlet.