Článek
Vlaky nakonec z nádraží přestanou jezdit úplně. Oblast, kde Hua Lamphong stojí, bude zřejmě vyklizena kvůli komerčnímu rozvoji, uvedl v prosinci thajský ministr dopravy Saksayam Chidchob.
„Když jsem se doslechl, že se to tady uzavře, zasáhlo mě to,“ uvedl pro BBC autor thajské verze knižního průvodce Lonely Planet Joe Cummings. „Začal jsem průvodce psát v roce 1981 a už tehdy jsem měl za to, že je tohle místo úžasné. Myslím, že jsem odsud vyrazil na vůbec první noční cestu vlakem,“ vzpomíná Cummings a dodává, že s nádražím si mnoho lidí spojovalo nostalgii či romantiku.
„Miluji vlaky, protože zkrátka jen nastoupíte. Je to velmi nostalgický způsob cestování,“ vysvětluje Cummings, proč upřednostňuje železnici před letadly.
Nejslavnější thajská zátoka je opět přístupná. Na koupání ale zapomeňte
Nádraží se uzavírá především z důvodu, že v Bangkoku vznikla nová a modernější hlavní stanice Bang Sue. Ta se nachází jen několik málo kilometrů od Hua Lamphong.
Stanice s duší
Nádraží Hua Lamphong se otevřelo 25. června 1916, postavit ho trvalo šest let. Architektonicky do Asie příliš nezapadá, protože je zbudováno v italském neorenesančním stylu. Jeho autorem je turínský rodák, architekt Mario Tamagno, který pracoval zejména v někdejším Siamu (dnešním Thajsku) a v Bangkoku má na svědomí i několik dalších staveb.
„Opravdu doufám, že stanici zachovají, neměli by o ni přijít,“ míní Cummings. „Jde jednoznačně o nejrušnější nádraží jihovýchodní Asie, nic se mu ani trochu neblíží. Ještě před dvěma lety tudy denně prošlo na 60 tisíc cestujících.“
Podle Cummingse v sobě mělo nádraží velmi nápadnou thajskou atmosféru, navzdory svému evropsky působícímu zevnějšku. „Není to jen nějaká jednolitá moderní budova. Jde o kulturní dědictví. A nová budova hlavního nádraží je jen sklo a ocel, krabice s několika patry, která by mohla být v Evropě nebo kdekoliv jinde. Je to smutné,“ uzavřel autor průvodce po Thajsku.