Článek
Delfíni však nejsou zdaleka jedinými mořskými živočichy, které můžete v oceánu obklopujícím Azorské ostrovy zblízka potkat. Žije tu také celá řada druhů žraloků a hlavně velryb.
Jak ulovit velrybu
Azorské souostroví je ideálním místem pro potápěče fotografy či kameramany, kteří se rozhodli svou exotickou sbírku z podmořského světa obohatit o největší savce na Zemi. Velryby, vážící až přes sto tun, se již přes 20 let prohánějí mezi ostrovy celkem bezstarostně. Jejich vybíjení zde totiž definitivně skončilo v roce 1984.
Mořští velikáni jsou nyní rušeni jen loděmi s turisty, kteří se vydali za zdejší oblíbenou atrakcí, kterou v přístavech najdeme pod anglickým označením Whale and dolphin watching. Na otevřené moře návštěvníky zaveze motorový člun, často doprovázený delfíny. Ti na hru s člověkem ve vodě přistoupí poměrně snadno. Podívat se takříkajíc z očí do očí velrybě je však obtížnější.
Plavání s velrybami je velmi fyzicky náročné a vyžaduje dobrou kondici. Fotograf či kameraman je nucen se pro kvalitní záběr potopit nějaký ten metr pod hladinu jen na nádech. Bublinky unikající z dýchacích přístrojů by totiž tyto velké živočichy vystrašily, a proto jsou zde dokonce zakázány.
Vyjížďka po tomto největším přírodním akváriu na zeměkouli je však zážitkem i pro méně zdatné jedince, kteří se do vody neodváží. Stačí jen pozorovat hladinu, na níž se objeví třeba hned několik blížících se hřbetních ploutví s gejzíry charakteristickými právě pro tato vodní monstra.
Na výpravu za velrybami a delfíny, což by si žádný návštěvník Azorů neměl nechat ujít, je třeba mít dobrý žaludek, nebo si nezapomenout tabletky na mořskou nemoc. Pozorování velkých mořských živočichů trvá tři i více hodin, takže vodní živel má dost času předvést, co všechno dokáže, proto je dobré využít možnost vypůjčit si nepromokavé oblečení.
Pochoutky z hrnce v bublající louži
Živly však neřádí jen na moři, Azorské počastí je vskutku vrtkavé, takže často sprchne i několikrát denně. Doporučuje se nezapomenout ani na oblečení a hlavně obuv vhodnou do hor.
Právě pěší výlety jsou jedním z hlavních lákadel souostroví. Tak například ostrov Pico, což je vlastně jedna veliká sopka, je zároveň nejvyšší horou Portugalska (2351 m), jejíž vrchol je často zahalen v oblacích. Po cestě turista potká sice spoustu krav, ale téměř žádné lidi. Horu si prý nevyšlápne ani většina Portugalců, tedy těch evropských.
Na malebném souostroví rozhodně nebudou strádat ani gurmáni. Země a její pohostinní obyvatelé nabízejí pestrou škálu různých restaurací, hospůdek, taveren a barů.
O zdejší specialitu se postarali hostinští z městečka Furnas na ostrově Sao Miguel, kde ke kulinářskému zázraku využili plácek bublajících louží poblíž jezera. V horké zemi vyhloubili asi metrové díry a ty vyztužili. Do nich dávají veliké hrnce naplněné lahodnými potravinami, nejčastěji směsí různých druhů masa a zeleniny. Pokrm připomíná klasickou českou zabijačku s jelity, jitrnicemi a ovarem. Za pět až sedm hodin je jídlo hotovo a zamíří na stoly hostů místních podniků. Výsledek je naprosto vynikající.
Vyhřátých "pecí" mohou využít i výletníci, kteří si přinesou hrnec naplněný přesně podle své chuti. A po návratu z túry mají pokrm hotov. Pro většinu z nás bude překvapující fakt, že se zde dobroty neztrácejí v žaludcích žádných nenasytných zlodějů, přestože místo nikdo nehlídá!
Vinice a golf
Základem tradiční gastronomie jsou přirozeně kromě darů moře produkty zdejšího zemědělství. Blahodárné podnebí a nesmírně úrodná půda z Azorů dělají téměř biblický ráj. Báječně se zde daří pomerančům, banánům a ananasům, stejně jako vínu nebo kukuřici. Na věčně zelených pastvinách si královsky hoduje hovězí dobytek, jehož maso si nezadá s proslulým argentinským. Z kravského mléka se vyrábějí takové sýry, které by jistě hravě uspěly v soutěži s nejlepšími francouzskými.
A co teprve víno. Místní portské je stejně lahodné, povzbuzující, omamné a zrádné jako to "portugalské". Příjemné je nejen chuťovým pohárkům, ale též peněženkám. Není totiž zdaleka tak drahé, jako v Portugalsku. Ale to tu není nic.
Zdejší vinice si již získaly světový věhlas. Romanticky působící lávové vinice na ostrově Pico jsou dokonce chráněny UNESCO.
Díky celoročním teplotám pozdního jara (15 až 25 °C) jsou zde věčně zelené trávníky, jako stvořené pro stavbu přepychových golfových hřišť. To okamžitě pochopili Američané, kteří postavili první. Golfové hřiště vybudovali na ostrově Terceira společně s leteckou základnou. Obří dráha základny, která na portugalském území vyrostla za druhé světové války, je nyní využívána i k civilním letům.