Muzeum zašlé slávy a neúspěchu se každý večer znovu rozzáří k životu

Změna je život. Poté, co jsem po prvních dvou návštěvách města odolal pokušení pobývat na tzv. Stripu, tedy moderní hlavní ulici, byl jsem záhy odměněn. Rozhodl jsem se pro klasický hotel The Golden Nugget, který leží v původním centru Las Vegas, tedy u ulice Fremont Street, která stále ještě září neonovými světly všeho typu. Klasický „sendvičový trik”, tedy dvacetidolarovka umístěná mezi cestovní pas a platební kartu při ubytovacím procesu, mě katapultoval do dvojnásobně drahého pokoje, než jsem si zaplatil. Základní tábor pro objevování klasických lákadel Las Vegas byl úspěšně rozbit.

Fremont Street leží od Stripu pouhých pár kilometrů, má však hned několik výhod. Je levnější. Happy Hour nabídek je na Fremont Street přehršel. Ubytování je zde dostupnější, a pokud chcete nějaký večer věnovat hazardu, pravděpodobnost výher na zdejších výherních automatech je o něco vyšší než na Stripu. Proč? Právě ve snaze přilákat více turistů z nového centra, které před nějakými 20 lety drtilo to staré na celé čáře. A nevýhody? Ty nejmodernější hotely leží právě na Stripu. Pokud tedy nutně potřebujete luxus, můžete být trochu zklamaní. Stejně tak to máte trochu dále na ikonické fontány u Bellagia a další podobné bezplatné atrakce Las Vegas, které chce snad každý napoprvé vidět.

Jen něco málo přes kilometr od hotelu The Golden Nugget se však nachází atrakce, která mi učarovala a kterou řadím k tomu nejlepšímu, co jsem během pěti návštěv populárního města hříchu zažil. Takřka po cestě se přitom nachází Muzeum historie organizovaného zločinu USA, což je jen tak mimochodem jedna z nejlépe hodnocených atrakcí ve městě. Pokud vás ale více než historky o Al Pacinovi lákají příběhy zkrachovaných kasin a nejrůznějších podnikatelských projektů, popojděte ještě o pár set metrů dále až na 770 Las Vegas Blvd N. Pokud je mezi devátou ranní a jedenáctou večerní, máte štěstí a bude otevřeno.

Prohlídky jsou organizované a nutno dodat, že muzeum je venkovní. Pokud tak dorazíte v lednu, nezapomeňte na kulicha. A v červenci to snad raději ani nezkoušejte, protože v padesátistupňových vedrech se skvělý zážitek mění v utrpení. Velmi dobře informovaný průvodce vám bude vyprávět příběhy ukrývající se za jednotlivými značkami. Tu je to kompletní renovace hotelu, po které se zastaralé neonové cedule staly nepotřebnými. V jiných případech pak hotel, restaurace či zábavní zařízení jednoduše zkrachovaly ve velmi kompetitivním lasvegaském prostředí.

Neonové značky bývají často muzeu darovány. Obvykle tedy v hrozivém stavu, kdy jsou kovové cedule zcela zrezivělé, a pokud se na nich nachází ještě nějaké žárovky, tak jsou rozbité či nefunkční. Muzeum je pak před vystavením vždy alespoň základně renovuje. Více se o jednotlivých značkách a podnicích za nimi dozvíte v galerii.