Arnošt Lustig: Poznat Anglii, Francii a Itálii by mělo být povinné

Celý můj život mně připadá jako dovolená. Vůbec žádné neplánuji. Když mám hodinu volno, je to dovolená.

Nejlíp je mi v Praze, protože je to kouzelné místo. Právě jako milenka, té nemáš nikdy dost. Nikdy se ji nemůžeš nabažit. Vyčerpá tě, nechá tě odpočinout a pak tě nechá zase užívat.

Ano, Staré Město. Například včera jsem měl hodinu volno, tak jsem se toulal a vymýšlel jsem si nějaké úkoly, aby to byla užitečná toulka. Přišel jsem na to, že nemám kredit v telefonu, tak jsem si ho šel koupit na Národní třídu. Tam strašně rád chodím, pak mám rád Celetnou, protože se k ní vážou pověsti například o Metternichovi, nejslavnějším ministru zahraničí Rakouska-Uherska, který miloval Boženu Němcovou. Vůbec nevím, co je na tom pravdy. Pravděpodobně nic, ale je to takový zajímavý drb.

Mám rád klepy, protože co byly před 2000 lety klepy, drby a pověsti, jsou dneska legendy. Rád chodím Celetnou ulicí, kromě toho, že je tam odbočka Karlovy Univerzity, kde jsem několik let učil americké studenty.

Pak mám rád Staroměstské náměstí, to mě naplňuje příjemnou náladou. Znám jen dvě města, která mě přímo rozechvějí. A to Jeruzalém, který ale nemá řeku a Staré Město Pražské i Staroměstské náměstí. Praha má ohromnou výhodu, že má nádhernou řeku, která ji rozděluje.

V Praze se cítím, jako když si někdo vyjede do Paříže a to ho rozechvěje. Má ohromný pocit, že je někde, kde si vždycky přál být. Lidé potřebují krásu a kromě toho potřebují trvalost a smysl věcí. Praha ve mně vyvolává všechny tyto pocity. Praha je opravdu krásné město.

Vztah k tomu nabudeš až když tě od toho odstřihnou. Žil jsem 21 let v Americe a všechno jsem srovnával s Prahou a Vltavou. Potomak ve Washingtonu pro mě pak byla Vltava. U Washingtonu D.C. jsou takové skály, kterým jsem říkal Davle. Pak jsem se vrátil, mohl jsem vše srovnávat. Můžu říct, že obě Davle jsou krásné.

Byl jsem v Iowa city, což je uprostřed Ameriky na středozápadě. V Americe se ustálil zvyk posílat všechny emigranty do zemí, které by jim připomínali jejich rodnou zemi. Norové, Švédové a Němci jsou v Minnesotě a Čechy posílali do Iowa state, který má mírně zvlněný vršky a opravdu připomíná Čechy. V Kanadě jsem viděl krajinu Sutton, která připomíná Šumavu.

Všechno mi připomíná Prahu. A všude, kde jsem, hledám její podoby. Ale žádná lepší podoba Prahy není než Praha sama.

O tom vůbec nepřemýšlím. Bydlím v Nuslích, kousek od Botiče, jsou tady hradby, z dob kdy Vyšehrad byl důležitý český hrad. Potom jedu na Karlovo náměstí, kde je další veliký park. Ale že bych vyhledával parky jako penzista a drobil ptáčkům, tak to ještě tak daleko nejsem, to ještě počká až mi bude sto deset a budu chodit do parku. Ale zatím si jen parky zkracuji cestu.

Cestování je důležité hlavně pro mladé lidi, aby věděli, že svět je jenom jeden. Měli by poznat, jak žijí a počínají si v jiných zemích, aby to dobré odkoukali a přinesli si domů. Bohužel neexistovala možnost cestovat kvůli železné oponě. Mladí lidé nemohli jezdit, což bylo špatné, protože nemohli srovnávat s tím co je doma horší anebo taky lepší.

Měl jsem pocit, že by moje děti měly vidět svět. To znamená, že by se měly dostat do Ruska, Japonska, Číny, USA, Kanady a pokud možno i do Austrálie a na Nový Zéland. Aby věděly, měly představu světa, aby měly svět v hrsti. A aby se necítily chudší, protože žijí v malé zemi, která má výhodu, že nemá tolik válek. Ale zase má nevýhodu v tom, že ji každý chce okupovat. Mladí už od 15 nebo 16 let by měli cestovat, aby mohli srovnávat a učit se. Pak je užitečné poznat Francii, Anglii, Itálii. To si myslím, že by mělo být povinné.

Doporučil bych hlavně Japonsko, Čínu. Říkal jsem svému synovi, musíš se podívat do Číny, tak jel do Číny. Pak jsem mu říkal, bylo by dobrý, kdybys viděl Rusko, a tak jel. Mladý lidi by měli hodně cestovat, protože je to užitečné a příjemné.

Nejradši žiji v Praze, ale můžu říct, že všude. Za těch 21 let v Americe jsem se naučil, že člověk si nese v sobě to, co má rád. Člověk má fantazii, a když jednou zem vidí, tak se do ní může vracet. Ale nemyslím vracet v pravém slova smyslu, ale vracet tím, že si ji může představit.

Jeruzalém je strašně malé město v horách, které nemá řeku. Zvlášť je důležité pro některá náboženství, rozechvěje srdce nejen židům, křesťanům. Města jsou jako ženská, myslím, že jedna jediná věc se jim neodpouští, a to když nejsou hezký. Jeruzalém je moc hezké, příjemné město.

Mně se líbilo staré město Georgetown postavené Angličany, kde jsou nízké domečky. Washington má nádhernou řeku Potomak a přístavy. První je společensky zajímavější, jsou tam bary, restaurace, tančírny...chodí tam mladí lidé. Je to moc příjemné.

Přímo v Georgatownu jsem chodil do školy učit. Měl jsem dlouho pocit, že jsem tam cizí. Jednou na mě z druhého chodníku zavolal můj student: „Arnošte!“ A v tu chvíli jsem se cítil v Americe doma. Najednou začnete poznávat známé a nejste cizinec. Sám člověk se sebou vydrží, ale když se cítí cizí, tak to je blbý. Sám to je i někdy příjemný.

Mně chutná všude. Ve Vietnamu se moc dobře jí, když jste prominent. Ty chudí tolik nejí. Byl jsem tam za spisovatele, tak se o mě dobře starali. V Číně se jedlo taky báječně. Mně se jedlo všude dobře, arabský jídlo v Izraeli je blaho. V českých restauracích mi vadí, že nemají čočku nebo hrách. Mám je rád. Ale nikde to neexistuje, je to chyba kuchyně ve středu Prahy.