Appenzell: Království tradic a vývěsních štítů

Appenzell je hlavním městem švýcarského kantonu Appenzell Innerrhoden. Leží zhruba 20 kilometrů jihozápadně od St. Gallenu, s nímž je propojen kromě silnic také železniční tratí. Toto místo, pověstné přežívajícím folklórem, mnoho návštěvníků překvapí svojí nezapomenutelnou osobitostí.

Téměř šestitisícové městečko je plné kontrastů - útulnou tradiční architekturu tady střídají lehce neosobní moderní budovy školy a školky, klidný proud zdejšího života čeří turisté spěchající od domu k domu. Jakmile totiž vkročíte do ulic tohoto městečka, nechcete žádnou ze zdejších staveb přehlédnout.

„To snad není možné,“ říkám si šeptem sama pro sebe, když se s fotoaparátem v pohotovosti vydávám vstříc útrobám Appenzellu.

Podezřívavě se domnívám, že je tu pro nás turisty jistě připraveno to nejlepší v centru a že za rohem to už jistě taková „sláva“ nebude. Zamotané a frekventované uličky Appenzellu mě ale rychle vyvedou s omylu.

Podél každého dalšího chodníku či pěší zóny objevím jiné barevné domy staré desítky, leckdy i stovky let. Jejich dřevěné stěny jsou povětšinou ozdobené detailně propracovanými vývěsními štíty.

Výroba železných vývěsních štítů tady musí být něco jako zlatý důl, napadá mě. Podobně jako prodej košťat. Ty dělají v Appenzellu společnost skoro každým domovním dveřím. Evidentně nejsou jen na okrasu, protože ve městě, a vůbec na zápraží domů, není snad jediné smítko.

Samozřejmě ne vzhledem, nýbrž chováním trochu nejspíš připomínám čínskou turistku, protože mám obličej prakticky neustále přitisknutý u fotoaparátu. Nejednou uskakuji na poslední chvíli před cyklistou, kterých tu projíždí požehnaně.

Stejně tak je v Appenzellu překvapivě hustá automobilová doprava vzhledem k velikosti města a jeho úzkým uličkám. Řidiči tady ale jezdí ukázněně a poslušně dávají chodcům přednost i tam, kde nemusejí.

Právě doprava dosti nešťastně otravuje pohyb chodců na appenzellském hlavním náměstí Landsgemeindeplatz. To na první pohled připomíná hotelové parkoviště, což bohužel kazí celkový dojem z této části města. Přesto jsou zahrádky okolních restaurací plné spokojených strávníků.

Vraťme se ještě na chvíli zpět do křivolakých uliček obehnaných tradiční architekturou. Právě na folklóru si Appenzell velmi zakládá, což nelze přehlédnout.

„Každoročně se ve městě na konci dubna konají veřejné volby obecního shromáždění. Probíhají na hlavním náměstí a hlasuje se při nich o nejdůležitějších událostech,“ říká průvodkyně. Okamžitě dodává, že zdejší region byl posledním v Evropě, který přiznal ženám volební právo. Stalo se tak až v roce 1990.

Jestliže si libujete v nakupování suvenýrů, zamiřte k hlavní appenzellské obchodní třídě, kterou je ulice Hauptgasse. Největší výběr budete mít, pokud se rozhodnete svým známým přivézt kroj nebo kravský zvon. Obojí tady seženete víceméně v jakékoliv velikosti.

„Vyzkoušíte si některý?“ oslovuje prodavačka dvojici mladých turistek, které obcházejí kolem stojanů s bohatě prošívanými kroji. Ty neodmyslitelně patří ke zdejšímu folklóru. Ostatně více o něm vypráví malé muzeum, které se nachází hned vedle schodů ke kostelu svatého Mauricia (Kirche St. Mauritius).

Farní kostel, v jehož útrobách turisté obdivují hlavně zdobený barokní oltář, se své dnešní podobě přiblížil až přestavbou mezi lety 1823 a 1826. Původní stavba tady ale stála už v roce 1069.

Až prošlapete podrážky u bot, uvelebte se v některé z místních restaurací a ochutnejte Appenzeller. Sýr s výraznou chutí, sílící přirozeně podle stupně zralosti, se vyrábí z nepasterizovaného mléka krav chovaných ve zdejší rozmanité krajině. V přísně utajeném poměru se do něj přidávají bylinky a koření.

Jestliže raději mlsáte sladké, zajděte si do některého z mnoha appenzellských obchůdků s potravinami, kupte si měkoučký perník plněný marcipánem a poseďte na lavičce. Tak nasajete plnými doušky kouzlo, které si Appenzell střeží jako oko v hlavě — lásku k tradicím, historii a pořádku.