Antibes na Azurovém pobřeží není puťka, slavnějším sourozencům se vyrovná

Stojíme nad La Garoupe, jednou ze zdejších vyhlášených pláží, nad zátokou Argent Faux (Falešné peníze). Její průzračné vody přecházejí do stříbřitě modré hladiny, která ubíhá k protějšímu Nice, a za ním se tyčí zasněžené vrcholky pohoří Alpes-Maritimes.

V Antibes leží největší soukromý přístav ve Středozemním moři – Port Vauban. Kotví tu obyčejné lodě, ale také plachetnice společně s jachtami miliardářů. Ostatně zdejší moře, hotely a vily v zahradách nebo v borovicových hájích na Cap d’Antibes anebo v okolí městské části Juans les Pins lákaly a lákají vedle obyčejných lidí také celebrity.

Jezdili sem Charlie Chaplin, Ava Gardnerová, producent Jack Warner, ale užíval si to tady i spisovatel Ernest Hemingway, později i John Fitzgerald Kennedy. Ve zdejších hotelech a vilách hledalo soukromí mnoho hvězd, které přijížděly na filmový festival v nedalekém Cannes. Jejich pokoje pamatují nejednu milostnou aférku.

Řada známých osobností tu dokonce nějakou dobu žila či pracovala. Byli to třeba malíři Pablo Picasso, Claude Monet, Henri Matisse aj., spisovatelé Victor Hugo, Nikos Kazantzakis, Graham Greene nebo Francis Scott Fitzgerald, kterého zdejší divoké večírky inspirovaly k napsání slavného románu Něžná je noc.

Natáčelo se tu i hodně filmů, zejména francouzských, ve kterých hráli herci nejzvučnějších jmen: Belmondo, Gabin, Ventura, Bourvil, Deneuveová. Vznikly tady rovněž záběry do bondovky Nikdy neříkej nikdy se Seanem Connerym v hlavní roli. Mužem, který v Antibes zanechal asi nejhlubší stopu, byl zřejmě Pablo Picasso.

Přijel do malé rybářské vesnice Golfe-Juan hned vedle Antibes krátce po druhé světové válce. Žil tu se svou milenkou, mladou studentkou umění Francoise Gilotovou, jednou z moha žen, které prošly jeho životem. Když se to dozvěděl kurátor hradu Grimaldi, kde vznikalo muzeum, nabídl mu, že může využít jeho horní patro jako ateliér.

Díla, která tu Picasso vytvořil, pak z vděčnosti daroval muzeu. Časem k nim přibyly i další kousky (celkem tu mají 245 jeho děl, tedy největší Picassovu sbírku). Vzniklo tu i jeho muzeum, nejnavštěvovanější místo v Antibes. Součástí expozice jsou i zajímavé fotky různých autorů. Vedle malířových portrétů tu visí také reportážní záběry.

Picasso tady často přespával na matraci a v chudých poválečných poměrech i velmi skromně žil.

Ostatně fakt, že používal barvy, kterými rybáři natírali své lodě, maloval na překližky nebo na panely vyrobené z azbestocementu, protože běžné malířské potřeby byly v tom období nedostupné, svědčí o posedlosti, kterou pro něho malování představovalo.

Zajímavým, ale často opomíjeným místem je galerie karikaturisty Raymonda Peyneta, který do Antibes jezdil na prázdniny a žil v nedalekém Mougins. Proslavil se hlavně kresbami milenecké dvojice. Více než tři sta děl daroval Antibes, kde vzniklo jeho muzeum.

Peynetovy obrázky jsou něžné, poetické a plné symbolů. Staly se velice populární. Objevují se na řadě předmětů, i na poštovních známkách. Na jeho kresbách si milenci pohazují srdcem s křidélky jak s míčem, nebo jdou schovaní pod deštníkem a prší na ně noty, jako by déšť byl velkou přírodní symfonií. Jinde se spolu vznášejí lehce nad zemí a užívají si tu tichou i něžnou soukromou závrať.

Čtyři kosatky čeří v mořském světě Marinelandu, jednom z největších na světě, hladinu obří nádrže s širokou průhlednou stěnou. Skáčou, metají salta, pusinkují se s trenérkami, nechají se hladit, kloužou se v plné rychlosti po okraji bazénu…

Dvojice dětí vybraná přes mobilní aplikaci jde pak až k průhlednému okraji bazénu. Dotýkají se přes sklo čumáku jedné z nich. Děti napodobují povely trenéra. Kosatka na ně reaguje otáčením kolem osy nebo třeba tím, že se postaví kolmo ve vodě nebo se s otevřenou tlamou „chechtá“. Na rozloučenou zamává dětem ploutví a pozlobí je tím, že za nimi pošle jemnou spršku vody.

Podobnou show tu můžete vidět s delfíny a lachtany. Atraktivní je i tunel, nad kterým plave hejno žraloků. Hned vedle Marinelandu najdete velký aquapark, kde je například nejrychlejší tobogan ve Francii, známý jako Černé dělo.

V Antibes se nemusíte honit jen za památkami a různými atrakcemi. Stačí, když se projdete křivolakými uličkami, kde žije spousta místních lidí, a dáte si kávu či sklenku vína v některé z restaurací, nejlépe tam, kam chodí právě oni. Také si můžete skočit do pekařství Jeana-Paula Veziana, v uličce Rue de la Pompe, a koupit si tu máslový croissant nebo další z jeho dobrot.

Když budete mít chuť na sladkost, zajděte do vyhlášené cukrárny La Closerie Christiana Cottarda. Antibes je rájem gurmánů. Svědčí o tom i čtyři místní michelinské restaurace. Dobře vaří také spousta dalších. Musí, když chtějí obstát v tvrdé konkurenci.

V řadě článků se dočtete, že tady, ve starém městě a v tržnici, zažijete tu pravou provensálskou atmosféru. Částečně ano. Ale silnějším zážitkem pro vás bude, když si zajedete do blízkého Biotu, do Mougins nebo ještě dál do vnitrozemí.

Procházím v Antibes vyhlášenou provensálskou tržnicí, která září barvami, ale víc než čerstvá zelenina, ovoce a nádherné květiny mě zajímá Absint bar na jejím okraji. Jeho majitel mi v podzemí ukazuje jeden z populárních způsobů, jak připravit absint.

Ten často mívá víc než čtyřicet procent alkoholu, obvyklých u jiných destilátů, proto se ředí. Teď tu na stole kape z nádoby na kávovou lžičku s otvory, na které leží kostka cukru. Když dokape, vše zamíchám a pomalu usrkávám.

Majitel mi vysvětluje, že absint se připravuje louhováním pelyňku, anýzu a fenyklu v alkoholu. Drsnější povahy ho pijí na konci macerace, fajnšmekři pouze destilovaný. Jeho výroba prý byla a je dost levná, proto se stal ve Francii hodně populární.

Stál méně než víno, dokud ho stát nezačal víc danit. Pili ho při nejrůznějších příležitostech slavní spisovatelé, básníci, malíři, herci, prostě celá umělecká scéna, stejně jako obyčejní lidé. Byla to tradice. Aktivity jeho baru jsou tak vlastně návratem k tradici. I když návratem často dost bujarým, a někdy ne zrovna přímočarým.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy do Francie