Článek
Ostrovy objevil v roce 1535 Tomas de Berlanga. Nejprve byly objeveny dva a poté i třetí, největší, který dodnes nese jméno Isabela.
Nedostatek vody na ostrovech a jejich členitost nepůsobil na objevitele na první pohled přívětivě. Kartografové ale ostrovy zaregistrovali poměrně brzy, a to již v roce 1561. Pod názvem „Začarované ostrovy“ je najdeme na prvních holandských mapách. O přibližně padesát let později již vidíme ostrovy Isabela, Santa Cruz a San Cristobal.
Ostrovy pak na téměř století upadly v zapomnění. Teprve angličtí piráti a bukanýři si koncem 17. století uvědomili, že mohou být skvělým východiskem pro jejich výpravy. Vytvořili si zde skvělé zázemí pro útoky na španělské obchodní lodě. Ostrovy sloužily jako úkryt, zásobárna vody a želvího masa a rovněž i jako doky pro opravu lodí pošramocených v bojích.
Osmnácté století se na Galapágách odehrávalo ve znamení velryb. Angličtí velrybáři zjistili, že sem velryby připlouvají, aby se zde množily. Lodě pak do Anglie pluly s mnoha tunami velrybího tuku a s kožkami z lachtanů.
Za prvního osadníka je považován Ir Patrick Watkins, který byl na ostrově ponechán. Živil se pěstováním zeleniny, kterou s velrybáři měnil za rum, aby se mohl opít. Za několik let k němu přibyli na ostrově otroci. Ty pak vzal na loď a odplul s nimi na pevninu. Do Guyaquilu však doplul sám. Pokusil se zde přemluvit jednu mulatku, aby se s ním vrátila zpět na ostrov. Byl ale uvězněn, když se snažil ukrást loď a ve vězení dožil.
První kolonizace začala na začátku 19. století, kdy se tu Jose Villamil pokusil vytvořit oázu pokoje a klidu. První založené město nazval „Azyl míru“. Pokoušel se zde v roce 1832 převychovat zločince a rebely pomocí práce. Ti však vše zničili. V roce 1836 se zde Villamil pokouší domestikovat hospodářská zvířata, což však vede k porušení zdejšího ekosystému. Jakmile Villamil ostrovy opouští, stává se z nich obávané vězení.
V roce 1835 sem připlouvá mladý přírodovědec Charles Darwin a sbírá zde vzorky fauny a flóry. Rozmanitost druhů na ostrovech se stává základem jeho evoluční teorie.
V dějinách ostrovů je ještě několik etap, kdy se noví kolonizátoři snaží využít zdejšího přírodního bohatství, ale většinou doplatí na myšlenku, že trestance je možné převychovat. Postupem času se ostrovy stávají opuštěnější a někdy bývají nazývány „prokletými ostrovy“.
První letecká pošta na ostrovy dorazila 6. února 1936, první komerční let se ale uskutečnil až o více než 20 let později v roce 1959. Velký význam měly ostrovy pro USA během druhé světové války. Pět dní po útoku na Pearl Harbor zde začali budovat tři přistávací dráhy, doky, rampy pro hydroplány a ubytování pro 6000 osob. Po konci války se Ekvádor opět snažil využít jako trestaneckou kolonii. Opět bez velkého úspěchu.
V tu dobu již ale vědci bili na poplach a snažili se o záchranu zdejších unikátních druhů zvířat a rostlin. V roce 1959 vyhlásila ekvádorská vláda ostrovy Galapágy za národní park. V roce 1978 pak UNESCO toto území vyhlásilo za celosvětové přírodní dědictví.
Pro pobyt na ostrovech dnes platí přísná pravidla. Návštěvníci většinou připlouvají na malých, ale luxusních lodích a musejí se zde řídit pokyny průvodců a ochránců parku. Je samozřejmě zakázáno odvážet jakékoliv rostliny či zvířata, ale je zde i zakázáno přivážet cokoliv, co na ostrov nepatří. Nejenže se zde nesmí nikde nic odhazovat, dokonce tu ani není dovoleno kouřit.
Všechna tato omezení jsou vyvážena pobytem v tomto neuvěřitelně krásném přírodním zázraku.
Autor: Alena Knotková, America Tours