Nunavut - země půlnočního slunce

Nunavut je největší a nejsevernější teritorium Kanady. Jde o jedno z nejřidčeji osídlených území na Zemi (0,01 obyvatele na 1 km² neboli na 100 km² jeden člověk). Je to především polární a subpolární oblast severu Kanady, většina plochy obrovského zálivu Hudson Bay. Pozemní hranici má jen se Severozápadním teritoriem a Manitobou. Dále hranice spíš kopíruje pobřeží zálivu v oblasti provincie Quebec a dál na východ až k nejsevernějšímu cípu Labradoru. Úzký pruh asi 20 km oceánu odděluje nejseverovýchodnější cíp Nunavutu a zároveň Kanady od Dánska (Grónska). Jeho rozloha je obrovská. Kdyby byl samostatným státem, pak by byl rozlohou 14. největším na celé zeměkouli.

Historie Nunavutu jako teritoria je velice krátká. Zahrnovala by jen posledních 10 či 11 let. Proto se částečně shoduje s historií Severozápadních teritorií, ze kterých Nunavut 1. dubna 1999 vznikl. Roku 1557 projížděl Martin Frobisher při hledání tzv. severozápadní cesty i zálivem Hudson Bay a dále na západ Severním ledovým oceánem. Byl tak vůbec prvním Evropanem, který se do těchto polárních končin dostal. Od roku 1820 docházelo k občasným kontaktům místních obyvatel Inuitů s evropskými rybáři.

Expedice Williama Parryho a George Lyona se v letech 1821–23 zapsala do dějin jako první, která přezimovala v Arktidě. Od 40. let 19. století se tu aktivita rybářů, hlavně těch lovících velryby, zvýšila. Angličtí velrybáři projeli průlivem Cumberland Sound a založili velrybářské osady na ostrovech Kekerten a Blackhead. Tragicky skončila výprava Sira Johna Franklina v letech 1845–48, jejímž cílem bylo také nalezení severozápadní cesty. Jejich lodě totiž uvízly v ledu v úžině Victoria Straight a všichni členové posádky zahynuli.

Roku 1864 se rozhodl americký průzkumník Charles Francis Hall, že najde ztracenou Franklinovu expedici. Pět let procházel oblastí Repulse Bay a snažil se najít nějaké stopy. Jako první průzkumník se naučil žít v oblasti Arktidy mimo pevninu podobným způsobem, jakým žili a žijí dodnes Inuité. Roku 1894 anglický misionář Edmund Peck založil první misii na Baffinově ostrově. V roce 1911 si obchodní společnost Hudson´s Bay Company postavila první obchodní stanici v přístavu Lake Harbour na Baffinově ostrově.

V průběhu 2. světové války (1942) si vojenské letectvo USA vybralo Iqualit jako místo pro obrovskou leteckou vojenskou základnu. Roku 1954 se Inuité konečně dočkali i toho, že získali volební právo, což do té doby neměli. Protože jim to bylo málo a snažili se dlouhou dobu o určitý druh samostatnosti, došlo roku 1971 k založení tzv. Inuit Tapirisat of Canada (ITC, což by se dalo přeložit jako Bratrstvo kanadských Inuitů). Organizace měla za cíl především zachování kultury a jazyka Inuitů a vývoj kanadského severu pod jejich správou. Mluvila za zhruba 55 000 Inuitů v jejich 53 komunitách celé Kanady, a to především v Severozápadních teritoriích, severním Quebecu, Labradoru v oblasti Baffinova ostrova.

Organizace měla nejdříve hlavní sídlo v Edmontonu v Albertě, poté se přestěhovala do hlavního města Kanady do Ottawy. Šest let nato přichází ITC s myšlenkou vytvoření vlastního teritoria, kterému by dali jméno Nunavut. Roku 1992 je jejich požadavku vládou Kanady vyhověno a Nunavut se stává skutečností. Následující rok jsou přesně vyměřeny jeho hranice a roku 1995 je Iqualit zvolen hlavním městem Nunavutu. Čtyři roky poté je oficiálně Nunavut oddělen od Severozápadních teritorií a vzniká 3. kanadské teritorium, což je vůbec první taková změna od roku 1949, kdy se Labrador a New Foundland stal poslední 10. provincií Kanady.

Roku 2002 se Nunavut stal hostitelem Arktických zimních her. Roku 2005 se od ostrova Ellesmere odlomil obrovský kus ledu, který měl plochu minimálně 100 km². Roku 2009 podepsal Nunavut společně s Grónskem a Kanadou dohodu o nelovení ledních medvědů.

• V Nunavutu neexistuje doručování pošty, každý si svou poštu musí vyzvednout na poštovním uřadě. Všechna pošta musí být do každé osady dopravována letecky.

• V Nunavutu neexistuje doručování pošty, každý si svou poštu musí vyzvednout na poštovním uřadě. Všechna pošta musí být do každé osady dopravována letecky. • Rozloha Nunavutu je 1/5 celé Kanady.

• V Nunavutu neexistuje doručování pošty, každý si svou poštu musí vyzvednout na poštovním uřadě. Všechna pošta musí být do každé osady dopravována letecky. • Rozloha Nunavutu je 1/5 celé Kanady. • Počet aut na 1000 obyvatel je jen 80. V provincii je více sněžných skútrů než automobilů. Skútr je hlavní dopravní prostředek teritoria. V celé provincii je jen asi 1000 km silnic.

• V Nunavutu neexistuje doručování pošty, každý si svou poštu musí vyzvednout na poštovním uřadě. Všechna pošta musí být do každé osady dopravována letecky. • Rozloha Nunavutu je 1/5 celé Kanady. • Počet aut na 1000 obyvatel je jen 80. V provincii je více sněžných skútrů než automobilů. Skútr je hlavní dopravní prostředek teritoria. V celé provincii je jen asi 1000 km silnic. • Na jednoho obyvatele Nunavutu připadá 25 losů.

• V Nunavutu neexistuje doručování pošty, každý si svou poštu musí vyzvednout na poštovním uřadě. Všechna pošta musí být do každé osady dopravována letecky. • Rozloha Nunavutu je 1/5 celé Kanady. • Počet aut na 1000 obyvatel je jen 80. V provincii je více sněžných skútrů než automobilů. Skútr je hlavní dopravní prostředek teritoria. V celé provincii je jen asi 1000 km silnic. • Na jednoho obyvatele Nunavutu připadá 25 losů. • Hlavní město provincie leží na ostrově Baffin Island.

• V Nunavutu neexistuje doručování pošty, každý si svou poštu musí vyzvednout na poštovním uřadě. Všechna pošta musí být do každé osady dopravována letecky. • Rozloha Nunavutu je 1/5 celé Kanady. • Počet aut na 1000 obyvatel je jen 80. V provincii je více sněžných skútrů než automobilů. Skútr je hlavní dopravní prostředek teritoria. V celé provincii je jen asi 1000 km silnic. • Na jednoho obyvatele Nunavutu připadá 25 losů. • Hlavní město provincie leží na ostrově Baffin Island. • Nejvyšší teplota naměřená na území dnešního Nunavutu byla 34,9 °C v roce 1989.

• Nejnižší teplota z roku 1973 měla hodnotu ‑57,8 °C a byla naměřená v Shepherd Bay.

Autor: PaJa AmericaTours