Niagára - hučí stále teskně?

Je jich celkem pět, kromě těchto dvou ještě Michigan, Huron a Superior. Výška hladiny všech jezer je zhruba stejná. Výjimku tvoři Ontario, které je o skoro rovných 100 metrů níže. O více jak polovinu (53 m) se tento rozdíl zmenší právě díky vodopádům. Zbytek je dorovnán částečně nad vodopády peřejemi, které lze  dobře vidět i ze břehu, a pak v úseku několika kilometrů pod vodopády, než se hladina řeky srovná s hladinou jezera Ontario.

O vodopádech se vždy mluví jako o kanadských a amerických. Je to kvůli tomu, že řekou Niagara prochází státní hranice mezi USA a Kanadou. Vodopád na kanadské straně přezdívaný Horse Shoe neboli podkova, kterou svým tvarem připomíná, je mnohem větší a jeho šířka je zhruba 790 metrů, zatímco americká část má okolo 320 metrů. Údaje o tom, jaká je skutečná výška vodopádů, se v různých publikacích liší. Dá se ale počítat s výškou vodopádu 53 metrů na kanadské straně a cca o dva metry nižší je vodopád americký. Ten je trochu problematičtější v tom, že se pod ním nachází obrovská hromada kamení z okraje vodopádu, který se zřítil v 50. letech minulého století. Proto se někdy objevují čísla udávající jeho výšku mnohem menší, neboť ji počítají od kamenů, a to mezi 21 a 30 metry.

Součástí amerických vodopádů je i tzv. Bridal Veil, který je oddělen od hlavního vodopádu ostrovem Luna Island. Řekou protéká průměrně 2 800 m3 za sekundu v letním období, ale na jaře, kdy je hodně vody vlivem tání sněhu, může dosahovat toto číslo až dvojnásobku.

Téměř 90 procent veškeré vody protéká přes „podkovu“. Podle mezinárodní smlouvy mezi USA a Kanadou z roku 1950 vyrostly na obou stranách řeky několik kilometrů pod vodopády vodní elektrárny. Voda k nim je ovšem přiváděna tunely z oblasti nad vodopády. Podle této smlouvy jsou velké přehradní nádrže u každé elektrárny napouštěné jen v noci. Každopádně ale musí byt dodržen minimální průtok 1 400 m3. Takové je i množství, které tudy proteče v zimě, kdy je vody málo.

V průběhu poslední doby ledové před zhruba 10 000 lety, známé jako Wisconsin Glaciation, došlo k zalednění obrovského území Severní Ameriky. Tak jak se ledový štít posouval, vyrýval do zemského povrchu menší či větší údolí a kotliny. Poté, co led ustupoval a odtával, začaly se tyto prohlubně plnit vodou. Tím došlo mimo jiné i k vytvoření obrovských jezer na hranicích USA a Kanady. Protože vody přibývalo, tyto obrovské nádrže přetékaly a voda pokračovala do nižších oblastí, až se dostala do míst, kudy dnes teče řeka Niagara. Vrchní vrstva podloží řeky je tvořena odolným vápencem, pod nímž se nachází měkčí břidlice, přestože je možné si všimnout i menších vrstev vápence s fosiliemi. Tento předěl je možné pozorovat na samotných vodopádech, kde je dobře znatelný převis. Nejspodnější vrstva je tvořena směsí břidlice a pískovce. Všechny vrstvy jsou výsledkem dlouhodobého procesu ukládaní na dně prehistorického oceánu v těchto místech.

Před zhruba 10 až 11 tisíci lety byly vodopády o 10 kilometrů níže po proudu řeky. V průběhu času samozřejmě měnily tvar i samotné vodopády. Někdo dokonce spočítal, že za zhruba 50 000 let přestanou vodopády existovat, neboť se posunou až k jezeru Erie, a hladiny se tak vyrovnají.

Vznik jména Niagara je předmětem několika různých teorií. Uveďme si tu alespoň dvě nejzajímavější. První se přiklání k tomu, že je to zkomolenina slova Niagagarega, kterým byl pojmenován kmen místních původních obyvatel na několika francouzských mapách z konce 17. století. V jazyce Irokezů to znamenalo „místo, kde je země rozpůlena“ (rozuměj vodopády).

Druhá teorie předpokládá, že jde o slovo Mohawků „onyara“ znamenající „krk“, což by vystihovalo tvar pevniny mezi jezery Ontario a Erie, kterým řeka Niagara protéká. Zkomoleně se pak vyslovovalo jako „Oniagara“. Ať tak či onak, jméno má určitý vztah k vodě, která protéká nejen přes vodopády, ale v celé délce mezi oběma jezery.

A kdo byl mezi prvními Evropany, kteří vodopády viděli? Již roku 1604 tudy procházel Francouz Samuel de Champlain, který vedl průzkumnou expedici po Kanadě. Belgický misionář Louis Hennepin viděl a popsal vodopády v roce 1677. Na začátku 18. století tudy procházel ještě švédský přírodovědec Pehr Kalm, který jako vůbec první podal vědecké vysvětlení toho, co viděl. Ke konci 18. století začíná být cestovaní moderní, takže se do oblasti dostává stále více lidí.

V roce 1881 byla postavena první hydroelektrárna pod vodopády. Stejnosměrný proud byl využíván především na pohanění pil a mlýnů, ale i na osvětlení města. Roku 1886 byl dřevěný most nahrazen železným, po kterém dodnes jezdí vlakové soupravy přes řeku Niagaru. První klenbový ocelový most byl dostavěn v roce 1897 a pojmenován Whirlpool Rapids Bridge (most přes vířivkové peřeje) kousek pod vodopády. Dnes po něm jezdí auta a vlaky, ale mohou tudy přecházet i pěší. V roce 1941 se začalo jezdit již po třetím mostě v blízkosti vodopádů. Jeho jméno je Rainbow Bridge (duhový) a je z něj jako z jediného vidět krásně na všechny časti vodopádů.

Dnes stojí na obou stranách řeky několik kilometrů pod vodopády vodní elektrárny. Na straně kanadské je to Sir Adam Beck 1 a 2 a na americké straně Robert Mores. Dohromady jsou schopny vyprodukovat až 4,4 GW.

Autor: Pavla Janková, America Tours