Kdo neviděl mayské město Chichén Itzá, nebyl v Mexiku

Za tisíc let své existence kupodivu město nedostalo jméno v pravém slova smyslu - Chichén Itzá znamená "místo u studny rodu Itzů". Vykopávky ukazují, že osada a později město se začalo v devátém století pod vlivem Toltéků z centrálního Mexika rychle rozrůstat a nabývat na významu.

Někdy kolem roku 1000 měl na trůn v Chichén Itzá nastoupit toltécký král Topilzin-Ce-Acatl (Jedna třtina) a odstartovat období, kdy se město stalo metropolí celého mayského Yucatánu.

Skupina mexických archeologů tvrdí, že to bylo obráceně - stále mocnější Chichén Itzá "nasálo" to nejlepší z toltécké kultury, včetně mocenských elit i prostého lidu.

Urbanisticky je město řešeno překvapivě velkoryse. Chrámová oblast je prostorná, jednotlivé objekty v centru jsou propojeny přímými cestami (sacbe) a síť širokých tříd roztažených jako vějíř vede ke vzdálenějším čtvrtím.

Za nejvýraznější stavbu Chichén Itzá lze označit Kukulkánovu pyramidu, mohutnou a přece elegantní čtyřbokou stavbu s impozantními schodišti, tyčící se uprostřed rozlehlého náměstí.

Pyramida nazývaná španělsky El Castillo (Hrad) je zasvěcena hlavnímu božstvu – Opeřenému hadovi, jenž je mayským ekvivalentem středomexického Quetzalcoatla.

Stavba dokazuje vysokou úroveň mayské astronomie a matematiky. Její čtyři strany, dlouhé 55,5 metru, jsou orientovány přesně podle světových stran, každé schodiště v úhlu 45 stupňů má 91 schodů, celkem tedy 364 plus jeden stupeň do chrámu na vrcholové plošině, aby to odpovídalo počtu dní v roce.

Devět teras pyramidy odpovídá devíti úrovním mayského podsvětí. Balustrády podél schodišť představují vlnícího se hada Kukulkána. Ve dnech jarní a podzimní rovnodennosti kreslí slunce na schodech pyramidy lomený stín, jenž má připomínat sestupujícího a opět vylézajícího opeřeného hada.

Stejně pozoruhodná je Observatoř (El Caracol), kruhová stavba s točitým schodištěm a zbytky kupole, zvenčí zdobená četnými "ocásky" božského hada. Kruhový tvar dokazuje, že Mayové znali kolo, i když jej nepoužívali.

Právě unikátní kruhové elementy v architektuře Chichén Itzá jsou vysvětlovány jako důsledek vlivu Toltéků na poklasickou mayskou civilizaci. To samé platí o památce s názvem Tisíce sloupů - snad kdysi nesoucích střechu - a o sloupořadí propojujícím Kukulkánovu pyramidu s Chrámem válečníků.

Na jeho plošině opět stojí dvojice sloupů představujících ocasy opeřeného hada a mezi nimi poněkud ponurá socha - oltář boha Chac Moola. Jen hrubě vytesaná pololežící postava drží v klíně misku, kam se podle legend odkládalo ještě bijící srdce obětí, jež měly usmířit boha.

Morbidních míst - podle našich měřítek - je v Chichén Itzá ještě několik. Nejnápadnější je Stěna lebek Tzompantli - rozsáhlá kamenná plošina, jejíž stěny jsou ozdobeny stovkami šklebících se lebek pobitých a obětovaných nepřátel.

Stranou od centra komplexu oko každého jen trochu sportovního ducha zaujme obdélníková plocha o rozměrech 150x35 m s tribunami po delších stranách - nepochybně hřiště. Dvanáctičlenná mužstva tu ovšem bojovala doslova o život: častým vyvrcholením hry tlachtli,jejímž cílem bylo odrazit těžkou kaučukovou kouli tak, aby proletěla vysoko umístěným kamenným kruhem, bylo obětování poraženého mužstva.

Třetím místem smrti je Posvátný cenot, kruhový závrt o průměru asi 30 metrů.

Archeology mátlo, že k této přirozené studni vede cesta přímo od chrámového centra, zatímco k ostatním podobným zásobárnám vody žádné chodníky nevedou.

Teprve potápěči odhalili tajemství cenotu: sloužil jako obětiště k poctě boha deště Tlaloka. Z nánosů bahna a tlejících zbytků okolních rostlin vyzvedli na dvě desítky lidských koster, většinou dětí, dívek a žen, množství šperků, zlaté a nefritové předměty, ale nic, co by napovídalo, že by někdo tuto pohodlnou studnu používal jako zdroj vody.

Velkolepé město Chichén Itzá koncem 13. století náhle ztratilo své dominantní postavení mezi ostatními městskými státy Mayů. Zdá se, že kvetoucí město bylo zničeno velkým požárem – tomu nasvědčují stopy ohně na některých objektech - nebo bylo dobyto nepřáteli. Štafetu metropole yucatánské civilizace přebírá od té doby Mayapán. Ovšem ne na dlouho.

Začátkem 16. století se pod meči španělských konkistadorů rozpadá Aztécká říše a stejný osud čeká i Mayab. Mayové ale přežili. Při vzniku moderního Mexika počátkem 20. století dostala západní část Yucatánu - Quintana Roo - status Federálního teritoria místo členského státu Unie.

Mayové sice ztratili své někdejší vědomosti a sociální strukturu, zachovali si však jazyk, zvyky, národní identitu i určitou míru autonomie.

Autor : Václav Zajíček