Glacier National Park a Mount Revelstoke NP - ledové a sněhové království

Glacier National Park byl zřízen roku 1886 společně s národním parkem Yoho, Mount Revelstoke NP až roku 1915 na ochranu nádherné květeny na stejnojmenné hoře. Podobně jako tomu je u parku Banff, podnět dala výstavba transkontinentální železnice, která přes Skalisté hory vedla. Její západní část prochází právě oběma parky.

Území parku Glacier je jedním z nejnáročnějších úseků trati. Úkolem prozkoumat terén byl tehdy pověřen vojenský důstojník major A. B. Rogers. Člověk, který neměl slitování s lidmi ani s koňmi, ale nakonec ani sám k sobě, byl však velice schopný organizačně a dokázal to, co se od něj očekávalo. Našel sedlo, kterým bylo možné trať vést.

Dnes je toto místo národní historickou památkou. Nese jeho jméno – Rogers Pass. Místo bylo tak těžko dostupné kvůli obrovskému množství sněhu, které tu každoročně spadne.

Roku 1888 byl vybudován Glacier House (Ledovcový dům), který umožnil prvním turistům poznat přírodní krásy místní ledovcové krajiny. Následují prvovýstupy na horské velikány, ale k většímu rozmachu turistiky dochází až po vybudování silnice přes Rogersovo sedlo v roce 1962.

Glacier NP je po většinu roku ledový, je tu zima, obrovské množství sněhu, ledu a silné větry. Největším problémem Ledovcového parku se staly laviny. Prvních několik zim po vybudování trati neprojel kritickým průsmykem Rogers Pass ani vlak. Jen v samotném průsmyku muselo být vybudováno 30 protilavinových skluzů o celkové délce 6,5 km. Přesto laviny způsobovaly velké materiální škody a vyžádaly si i mnoho obětí.

V roce 1899 zemřelo osm lidí, když lavina smetla železniční zastávku v průsmyku. K nejhoršímu neštěstí došlo v roce 1910. Menší lavina zavalila projíždějící vlak. Zatímco velká skupina lidí pracovala na vyproštění vlaku, přišla z druhé strany velká lavina, která smetla vlak i většinu pracovníků. Tehdy našlo ve sněhu smrt 62 lidí.

Aby se pro příště zabránilo podobným neštěstím, byl v roce 1916 vybudován osm kilometrů dlouhý tunel Connaught, který byl svého času nejdelším železničním tunelem v Severní Americe. V roce 1988 byl za účelem zvýšení kapacity trati vybudován ještě tunel Mount Macdonald.

Mt. Revelstoke NP je pro změnu klidnější, nemá zdaleka tak vysoké hory a v nižších oblastech jsou nádherné lesy starých cedrů a jedlovců.

Ve výškách přes 2 000 m je k vidění jen několik druhů divokých horských květin, které ve velice krátkém vegetačním období mezi červencem a srpnem mohou vytvořit nádherně barevné koberce na horských loukách.

Protože hranice lesa je zde 2 200 m, dá se v těchto výškách vidět jen minimum zakrslých stromků. Jedlovec a Engelmannův smrk je nejrozšířenějším stromem v nižších oblastech, kde vytváří husté lesy, které poskytují úkryt zvěři.  Dlouhé lišejníky zavěšené na stromech, známé jako „dědovy vousy“, požírá v zimě s oblibou zvěř.

V údolích uvidíme ve větším množství několikasetleté cedry. Ty, přestože jsou vzdáleny několik set kilometrů od moře, připomínají deštné pralesy tichomořského pobřeží.

V době založení parku tu žilo obrovské množství sobů. Bohužel jejich počet neustále klesá, neboť jejich hlavní potrava, kterými jsou lišejníky, roste hlavně na velmi starých stromech, které jsou vyhledávány dřevařským průmyslem. Z dalších zvířat je možné vidět srnce, jeleny, černé medvědy i grizzly, z menší zvěře pak vlka, lišku, ale i rysa kanadského či rosomáka.

Pokud budete přijíždět od Vancouveru, naskytne se vám cestou za dobré viditelnosti výhled na hory pokryté ledovci. Krásný pohled vás bude doprovázet až do samého sedla v Rogers Pass. Dříve než tam ale dojedete, určitě stojí za to vyjet si na Medows in the Sky neboli Louky na obloze. Jméno jasně naznačuje, co tu můžeme čekat. V letním období, které je velice krátké díky velké nadmořské výšce, jsou tu louky překrásně rozkvetlé horskými květinami. Cesta sem vede přímo z města Revelstoku, ale počítejte s délkou 15 km do kopce s mnoha zatáčkami. Výjezd rozhodně však stojí za to.

Další zajímavostí na území Revelstoku je Skunk Cabbage Trail, tedy krátká procházka po dřevěné lávce s výhledy na tchořovo (skunkovo) zelí, známé u nás spíš jako Kapslovec americký, což je rostlina, která kvete pěkně žlutou barvou, ale hodně zapáchá (odtud i její název).

Příjemnou kratší procházku můžete podniknout po Giant Cedars Trail. Stezka vede okolo obrovských cedrů, jejichž stáří některých exemplářů je až 500 let.

Když přijedeme do NP Glacier, je vhodné zastavit u Illecilleweat kempu, odkud vede několik velice zajímavých trailů. Terén je místy však opravdu dost náročný, vede po nestabilních kamenech a překonává velké výškové rozdíly. Výhledy určitě každého uchvátí.

Lze dojít až do Rogersova sedla v nadmořské výšce 1 336 m, kde se můžete občerstvit v místním motelu nebo zavítat do návštěvnického centra, kde mimo jiné promítají naučné filmy o parku. K nejzajímavějším patří asi ukázka boje s lavinami a sněhem, nebo ukázka o tom, jak se chovat v případě, když potkáte medvěda.

O pár set metrů zpět stojí památník na výstavbu silnice.

Autor : Irena Reiterová America Tours