Americké městečko je po pevnině přístupné jen z Kanady

Ke geografické anomálii došlo v roce 1846, kdy byla na 49. rovnoběžce ustanovena americko-kanadská hranice, která kus pevniny zkrátka přiřkla USA, přestože se stala dosažitelnou pouze přes kanadské území. Anebo lodí po moři.

Podle místního historika Marka Swensona to ovšem nebyl omyl. Spojené státy si díky území, kterému geografové říkají pene-exkláva, mohli ponechat oblast bohatou na ryby či kraby. Šlo o strategické místo, jenž bylo po dekády také významným vojenským bodem. Teprve v roce 1908 se USA rozhodly přenechat okolí dnešního Point Roberts osadníkům, z nichž většina byli islandští imigranti.

Dnes je městečko domovem asi 1300 stálých obyvatel, hnízdí tu také orli bělohlaví a vody obývají kosatky. Místní, kteří do svých domovů jezdí kolem rušného Vancouveru, tvrdí, že jakmile překročí hranice, cítí se klidně — zřejmě kvůli pocitu izolace od okolního světa. Také se traduje, že Point Roberts je populárním místem, kam jsou umisťovány osoby zařazené do programu na ochranu svědků.

„Přemýšlejte o tom. Je to dobré místo, kam někoho uklidit, protože je tak odlehlé. Pokud se vám přihodí něco zlého třeba v Miami, dává smysl, že se přestěhujete právě sem,“ myslí si jedna z obyvatelek Tracy Evansová.

Přestože pravdivost takových tvrzení samozřejmě nelze potvrdit, podle historika Swensona má snad každý obyvatel Point Roberts svůj příběh. „Najdete tu zajímavou sbírku volnomyšlenkářů, lidí, kteří pracují v organickém zemědělství nebo těch, kteří se starají o orly a všechny je znají jménem. Jiní zase dělají prošívané deky, mají včely nebo sbírají známky. Takovou mozaiku asi najdete ve více městech, ale u nás se koncentruje na pouhých 12 kilometrech čtverečních,“ tvrdí Swenson.

Geografický status s sebou přináší také řadu výzev, kterým musejí obyvatelé čelit. Point Roberts má sice základní školu, ale od jistého věku musejí děti cestovat do městečka Blaine, což nějaký čas zabere, vzhledem k tomu, že se na pevninskou část Washingtonu musejí dostat přes Kanadu. Denně tak urazí kolem 80 kilometrů tam a zase zpět. Při každém překročení hranice navíc podstupují kontrolu. Stejně složité to je i pro dospělé, kteří mimo město cestují třeba za lékařem nebo kvůli poznávacím značkám na auta.

Komplikace jsou ale i bizarnější. „Existuje velký seznam regulací pro to, co lze přes hranice převážet a často se mění. Vaší povinností je mít o tom neustále povědomí,“ tvrdí Swenson. A některá pravidla hraničí s obskurností, ačkoli jsou navržena tak, aby občany USA ochránily například před některými pesticidy a podobně. Obyvatelé městečka například nesmějí převážet celá rajčata, krájená jsou však v pořádku.

Několik Kanaďanů má v okolí Port Roberts své letní chatky, protože ceny nemovitostí jsou tu nižší než v jejich domovině. A zajímavostí je i to, že do městečka jezdí kvůli hamburgeru s masem propečeným na medium-rare. Striktní kanadská pravidla totiž zakazují podávat v restauracích maso, které by bylo uvnitř ještě růžové. „Hodně lidí je překvapeno, že si tady stupeň propečení může vybrat,“ tvrdí manažerka místního golfového klubu Tracy Evansová. I takové podivnosti jsou součástí zdejšího koloritu.

„Život v Point Roberts je jako ve snu. Když jste uvnitř, vše dává dokonalý smysl. Ale když jste venku, říkáte si, co to sakra bylo?“ uzavírá s úsměvem vydavatelka místních novin Louise Mugarová.