Článek
Osmatřicetiletá Brunsová byla v 16 letech diagnostikována s takzvaným diastrofickým dwarfismem, poruchou, která se vyznačuje trpaslictvím s krátkými končetinami a trupem. Většinu dospívání strávila Američanka cestováním napříč Amerikou za specializovanými lékaři, už tehdy se jí podařilo navštívit všech 50 států USA, píše server Independent. To v ní pouze probudilo touhu spatřit jednoho dne kus světa.
Poté, co Brunsová vyhořela, rozhodla se vzít si v práci roční neplacené volno a věnovat se intenzivně cestování. Ačkoli ji v minulosti vždy doprovázel třeba její partner, tentokrát se žena rozhodla svůj sen pokořit zcela sama. „Bylo to strašidelné a osvobozující,“ cituje Independent Američanku.
Aerolinky mají nedostatky
Ačkoli je podle Brunsové svět už mnohem otevřenější k vozíčkářům, stále skýtá i řadu překážek. „Během mého života značně vzrostlo povědomí a lidé jsou ochotnější někomu pomoct. Člověk na vozíčku už v sobě nemá takový ten odstrašující faktor,“ míní žena. „Zažívala jsem to jako mladší, ale teď už moc ne,“ konstatuje.
Země s nejvíce inkluzivní infrastrukturou pro vozíčkáře jsou podle Američanky Norsko, Švýcarsko, Finsko, Austrálie či Nový Zéland. Historičtější a starodávnější místa a destinace jsou v tomto ohledu naopak slabší. Brunsová však přiznává, že udělat bezbariérový přístup do starého hinduistického chrámu v Indonésii je výzva.
Značné zlepšení v přístupu k vozíčkářům by však podle ženy bylo potřeba u leteckých společností, které před sebou mají ještě dlouhou cestu. „Za poslední dva tři roky se to mírně zlepšilo. A se slovem mírně i tak váhám, protože nechci aerolinkám připisovat velké zásluhy.“
Zamilovala si Blízký východ
Brunsová zatím procestovala 117 suverénních zemí, které uznává Organizace spojených národů, v další dekádě by ráda navštívila zbylých 78. V každém státě se žena ráda potkává s místními, aby se s nimi pobavila o kultuře, životu, ale i pojetí rodiny. „Je to pro mě jedna z největších odměn,“ připouští žena.
„Je to připomínka toho, kolik toho mají lidské bytosti společného. Na světě je tolik nenávisti, ale když si s lidmi z celého světa sednete ke stolu, zjistíte, že jsme opravdu všichni stejní,“ uvedla Brunsová s tím, že jedny z nejmilejších lidí potkala na Blízkém východě. I proto se těší, až se vypraví například do Saúdské Arábie.
„Mým největším poselstvím pro všechny mladé dospělé a děti, kteří by chtěli něco takového taky podniknout, ale bojí se, obzvlášť pokud jsou nějakým způsobem limitováni, je, aby do toho rovnýma nohama skočili a prostě to udělali,“ uzavřela Brunsová s tím, že svět je velký a je v něm množství věcí k vidění.