Alpám se Česko sice nevyrovná, ale tuzemské skiareály v investicích nezaostávají

Lyžování v domácích areálech je pro české lyžaře obvykle nejdostupnější variantou především díky tomu, že sjezdovky či běžecké stopy se nacházejí prakticky všude. Nejvýše jednu až dvě hodiny jízdy autem z každého většího města v Česku najdete alespoň malý areál. Lyžování je zkrátka součástí české kultury – není sice tak masově oblíbeným sportem jako fotbal či hokej, ale i tak patří Češi mezi nejvíce lyžující národy na světě.

Přírodní podmínky pro lyžování máme přitom poměrně skromné. Areály v Česku se nemohou s těmi alpskými měřit v rozloze, nadmořské výšce, sněhové jistotě ani vysokohorských panoramatech, nenabídnou ani takovou kulturní odlišnost, zato pro spontánní jednodenní nebo večerní lyžování, výuku dětí nebo krátký pobyt v horách jsou bezkonkurenční.

Z pohledu celkových nákladů vyjde lyžování v Česku zpravidla levněji než v zahraničí. Skipasy v nejdražších a největších areálech v Česku jsou sice na úrovni středně velkých alpských areálů, ale na většině domácích sjezdovek za skipas dáte zhruba polovinu co v alpském středisku. Nejdražší české areály navíc pracují s proměnlivými cenami – nejvíce zaplatíte při nákupu skipasu v pokladně přímo na místě, naopak při nákupu online s předstihem a v méně frekventovaném termínu ušetříte až polovinu „okénkové“ ceny.

Samotné ceny skipasů se v Česku oproti předchozí lyžařské sezoně výrazně nemění – dvě třetiny areálů drží stejné ceny, ostatní je mění o jednotky procent. Jednodenní skipas ve středně velkém areálu v Česku stojí okolo 800 korun, v největších střediscích pak zpravidla něco přes tisícovku.

České sjezdovky jsou většinou krátké – od několika set metrů po jeden až dva kilometry, ale najde se u nás i několik „alpsky“ dlouhých sjezdovek. Více než dvoukilometrovou jízdu si lze užít v Krušných horách, v Krkonoších, Jeseníkách či v pohoří Králického Sněžníku.

Právě tam, na Dolní Moravě loni vybudovali nejdelší sjezdovku v Česku. Trať s délkou 3,7 kilometru vzniká propojením a rozšířením přejezdových cest, takže bude možné plnohodnotně sjet z vrcholu Slamník až do údolí ke Slonovi, a to v šířce minimálně 25 metrů. Od Stezky v oblacích vede po již dříve vybudovaném úseku Vyhlídkové sjezdovky, pak se stočí směrem ke Sněžníku a nakonec opět zabočí směrem ke Slonovi.

Dlouho připravovaný projekt propojení obou špindlerovských areálů loni pokročil stavbou dvou nových sjezdovek, které se setkají u plánovaného nástupního terminálu u přehrady pod městem. V budoucnu odtud budou vyrážet lanovky směrem na Pláně (Svatý Petr) a na Medvědín.

První z nových sjezdovek – Přehradní – začíná u horní stanice 4sedačky Hromovka, druhá – Lesní – se odděluje ze stávající červené trati na Medvědíně. Do doby vybudování nových lanovek mohou lyžaři využít jen část těchto sjezdovek a musí se po spojovacích cestách vrátit ke stávajícím lanovkám.

Výrazného rozšíření se dočkaly i nejvíce vyhledávané modré sjezdovky – nejvytíženější modrá Turistická ve Svatém Petru byla „napřímena“ a rozšířena až na 50 metrů. Původní Vodovodní cesta z Míseček byla rovněž rozšířena a nově bude také zasněžována, čímž vzniká na Medvědíně plnohodnotná sjezdovka lehké obtížnosti.

V největším areálu Beskyd se lyžaři svezou rychleji a pohodlněji – původní neodpojitelnou 4sedačku Zbojník nahrazuje vyhřívaná 6sedačka s bublinou. Přepravní kapacita zatím zůstane stejná, po budoucí výstavbě nové sjezdovky se však počítá s jejím navýšením. Již letos přitom jsou stávající sjezdovky částečně rozšiřovány.

Nový lyžařský areál na severní straně Orlických hor u polských hranic se buduje postupně již několik let a právě v letošní sezoně byl měl zahájit provoz. Sjezdovka začínající v 1000 m n. m. pod vrcholem Koruna byla vykácena již před dvěma lety a s délkou 1,5 kilometru bude patřit k nejdelším v tomto pohoří. Dokončuje se lanovka, jíž je expresní 4sedačka dovezená ze Švýcarska. Tu budou kromě sjezdařů moci využívat i běžkaři, kteří se tak snadno dostanou na hřebenovou magistrálu.

Nevyzpytatelné počasí a sněhové podmínky nutí sjezdařské areály neustále investovat především do zasněžování, a to nejen do pořízení nových, úspornějších či výkonnějších děl, ale do efektivity a kapacity zasněžovacího systému vůbec.

Povolovací procesy jsou v chráněných horských oblastech složité, což zdržuje třeba výstavbu velmi potřebných zasněžovacích nádrží, díky nimž pak není areál závislý na možnostech momentálního odběru vody z toků a může využít mrazivé dny „naplno“.

Loni byla vybudována taková akumulační nádrž na šumavském Zadově. Jak efektivní ochranou proti výkyvům počasí může kapacitní zasněžovací systém být, ukázala v minulé sezoně Dolní Morava, kde ani při brutální oblevě na přelomu roku nebyli nuceni omezit, natož zastavit provoz.

V současné době je v Česku přibližně 35 akumulačních nádrží pro zasněžování. Pokud by se podařilo vybudovat dalších 50, pokrývaly by již polovinu celkového množství vody pro technické zasněžování.