Albi je hvězdou na nebi jižní Francie

Příchozímu je už z dálky jasné, čemu Albi za ocenění vděčí. Návrší nad řekou Tarn dominuje mohutná stavba středověké pevnosti. Poučený návštěvník už však ví, že to není pevnost, ale katedrála Sainte Cécile. V jejím sousedství stojí biskupský palác vypadající stejně nedobytně jako katedrála.

Krátká procházka z nového Albi, kde většina návštěvníků zaparkuje, protože do toho starého mohou vjet jen auta se zvláštním povolením, je cestou ze všedního a nikterak zajímavého světa do okouzlujícího prostředí, v němž jako by se čas kdysi dávno zasekl.

Začíná to na Pont Vieux, mostě přes řeku Tarn, který je starý nejen podle jména. Postavili ho z kamene a z cihel v letech 1035–1040. Překonává řeku osmi oblouky a měří 151 metrů. Co je ale úplně neuvěřitelné – dodnes po něm jezdí auta.

Za mostem se cesta zvedá na návrší ke katedrále a do čtvrtí nevelkého Starého města. Cihlové, někde zčásti hrázděné domy se záclonkami a s květinami v oknech, dlažba, která spolehlivě slouží stovky let. Domy mají úzká průčelí a jsou vysoké, aby se na lukrativních místech dostalo na všechny. Obchůdky v přízemí nabízejí vesměs suvenýry a rukodělné výrobky, jsou v nich také kavárny a cukrárny.

Někteří místní obyvatelé si stěžují, že se ze Starého města vytratil jeho původní duch a slouží dnes jen návštěvníkům. Pražané nebo třeba obyvatelé Českého Krumlova dobře vědí, o čem je řeč.

Katedrála sv. Cecílie je označována za největší cihlovou stavbu na světě. Je ohromná a strohá stejně jako sousední biskupský Palais de la Berbie. Připočítáme-li k tomu domy v okolí, asi nikde na světě není na tak malém plácku tolik cihel jako v Albi. Spočítat se to zřejmě nedá, existují ale odhady a ten nejvyšší říká, že jen ve stěnách katedrály je na 14 miliónů cihel. Ne snad, že by zdejší středověcí stavitelé předběhli dobu. Kámen však v blízkém okolí není, a tak vyšlo levněji vypalovat cihly.

V někdejším klášteře Saint Salvi, kam vás průvodce jistě také zavede, jsou na některých cihlách ve zdi klášterních ambitů dodnes patrné otisky prstů středověkých řemeslníků.

Pocit, který v člověku vyvolá vnější strohost katedrály, se rozplyne, když vstoupíte dovnitř. Na stěnách i na stropě je vyzdobeno každičké místo. Fresky zaujímají plochu rovnající se bezmála dvěma hektarům. Zatímco venku převládá červenohnědá barva cihel, vnitřek katedrály je modrý a zlatý.

Interiér je vyzdoben v renesančním stylu, italští umělci vymalovali na stěnách jak biblické motivy, tak příběhy z dějin. Z abstraktních a geometrických obrazců sestavili také četné optické iluze. Byť je strop v jedné úrovni, některé části se zdají být vyšší. Malíři, sochaři, kameníci a další umělci vytvořili monumentální skládačku, dílo, které mělo v člověku vyvolat dojem nicoty a pokory.

Obyčejní věřící se ale do katedrály dostali jen výjimečně, a to ještě do těch méně významných prostor. Tam mohli vidět, co je postihne, když nebudou sekat dobrotu. Celou západní stěnu totiž pokrývá monumentální vyobrazení posledního soudu, zejména hrůz čekajících hříšníky, kteří nežijí tak, jak jim to církev předepsala.

Proč zrovna v Albi, které jinak ničím zrovna nevyniká, postavila církev katedrálu patřící k největším gotickým chrámům Francie? Mohou za to kataři.

Ve 12. století vzniklo v jižní Francii hnutí požadující reformu zkorumpované, rozmařilé a mocichtivé katolické církve utápějící se v bohatství. Reformátoři se označovali za katary (řecké catarhos znamená čistý). Velmi rychle získali vliv nejen mezi prostým lidem, ale přidávali se k nim i šlechtici a zámožní měšťané. Jedním z center reformního hnutí se stalo Albi a jeho stoupencům se začalo říkat albigenští.

Dříve než Mistr Jan v Praze a Martin Luther ve Wittenbergu vyděsili kataři Řím natolik, že papež Innocent III. proti nim vystrojil mohutnou křížovou výpravu. Začala roku 1209, trvala dvacet let a pro zdejší kraj byla skutečnou pohromou. Jen při obraně hradu Montségur padlo na deset tisíc katarských bojovníků a stovky zajatců byly upáleny. Kataři nakonec mnohonásobné přesile podlehli.

Poučení, které z této šlamastyky katolická církev vyvodila? Je to vidět právě v Albi. Katedrála jako mohutná pevnost a stejně tak biskupský palác. Na nás, hošánkové, nemáte, jen si zase něco zkuste a uvidíte, jak s vámi zatočíme, sdělila církev všem pochybovačům.

Pokud se vypravíte do Albi, nebude tohle padesátitisícové město asi jediným cílem vaší návštěvy. Těžko se můžete vyhnout např. Toulouse, metropoli kraje Midi-Pyrénées. Také to má svá „nej“, mezi nimi baziliku sv. Saturnina (St. Sernin) označovanou za největší románskou stavbu na světě.

Jedinečnou atrakcí města je Cité de l’Espace, vesmírné město. Je to něco mezi muzeem a skanzenem. Ilustruje však spíše budoucnost než minulost. Jsou tam v praktické podobě ukázány některé výsledky kosmického výzkumu i prostředky jejich dosažení, jako třeba maketa rakety Ariane, vesmírná stanice Mir nebo kosmický přistávací modul, a také spousta videoprojekcí, interaktivních exponátů, dětské herny s kosmickými náměty nebo dětské planetárium.

Ze samotného Albi je to kousek do půvabného malého městečka, možná spíš vesnice Cordes sur Ciel. Je to hradbami obehnaná pevnost na kopci nad dvěma údolími a dodnes městečko vypadá z velké části tak, jak bylo ve 14. a 15. století postaveno. Když ráno pohlédnete do některého z obou údolí naplněných bílou mlhou, máte dojem, jako by se všechno kolem vás vznášelo v oblacích, a pochopíte, proč se to tu jmenuje Cordes sur Ciel, tedy Cordes v nebi.