Článek
Řídce obydlená krajina zajišťuje svým návštěvníkům jak fantastické zážitky z téměř nedotčené krajiny, tak i celkem slušný turistický servis.
Pohodlnější lyžování
Běžkaři mají letos na Šumavě k dispozici zhruba 500 kilometrů udržovaných stop, z nichž většina leží v národním parku. Lyžování by zde mělo být navíc pohodlnější. Je tak dopředu možné zjistit, kolik sněhu na šumavských kopcích a v lesích leží a jak jsou tratě upravené.
Na webové adrese: www.bilastopa.cz najdou díky GPS navigacím v rolbách informace, kdy vyjela rolba naposledy na konkrétní trasu, a zda je tak cesta čerstvě protažená.
Upravené trasy se rozkládají na území západních a jižních Čech od Hamrů přes Železnou Rudu, Hartmanice, Kašperské Hory, Prášily Srní, Rokytu, Horskou Kvildu, Zadov, Kvildu, Modravu, Bučinu, Knížecí Pláně, Modravu Borové Lada, Kubovu Huť až po Horní Vltavici.
Lyžaři mohou přispět dobrovolně
Lyžování na Šumavě je pro běžkaře bezplatné. Zimní údržba běžeckých tras včetně předsezónní úpravy stojí každoročně kolem 1,8 miliónu korun. Vedle evropských dotací a příspěvků krajů a národního parku se na nich z 55 procent podílejí šumavské obce a podnikatelé. Lyžaři mohou přispět zakoupením samolepky za 30 korun nebo odznaku za stokorunu.
„Pro letošní rok se podařilo nakoupit deset navigací a systém ke zpracování souřadnicových dat celkem za 300 tisíc korun, z čehož sedmdesát procent hradila Evropská unie. Přístroje mají v bezplatném pronájmu obce, jejichž rolby na trasy vyjíždějí. Aktuální data jsou pak přenášena do mapy dostupné na internetu,“ uvedl ředitel Regionální rozvojové agentury Šumava Miloš Picek.
Vznikají i jednosměrné cesty pro pěší
V průběhu jedné zimní sezóny vyrazí na Šumavě do stop tisíce lyžařů. Například na Železnorudsku to loni bylo asi 20 tisíc běžkařů,“ konstatoval Petr Šrail ze správy šumavského národního parku.
Kromě běžeckých tratí začínají vznikat i okruhy nebo jednosměrné cesty pro pěší. Příkladem je trasa Nová Hůrka–Hůrka–Vysoké Lávky na Prášilsku.
Ohleduplnost je klíčem k přírodě
Zimní krajina Šumavy je skutečně výjimečně vhodnou lokalitou pro běžkaře. Ne jinak tomu bylo i před více než 100 lety, kdy se lyžařská turistika na Šumavě začala rozvíjet a kdy ještě bylo zapotřebí vysvětlovat její krásy a propagovat její výhody. Snažil se o to například i Karel Vávra, který v publikaci Sport na lyžích z roku 1909 uvádí:
„Doba, ve které hory v zimním rouše byly považovány za kraj nebezpečí a zhouby dávno minula. Nyní možno snadno vystoupit na hřbety a vrcholy horské, obdivovat krásy zimního světa, naučit se milovat tu ohromnou přírodu… Seznejte prostředek, jenž vaše putování zasněženými kraji usnadní, zesílí tělo, potěší duši, poznejte pravý sport lyžecký“.
Od té doby už uplynulo hodně vody, výhody přírodních podmínek se spojily s úspěšnou propagací Karla Vávry i dalších nadšenců a dnes je Šumava každou zimu zaplavována tisícovkami lyžařů i nelyžařů.
Jejich chování se pak často stává problémem. Není totiž vůbec nic výjimečného na tom, vidět v čerstvě najetých stopách, které stály tisíce korun, pobíhat psy, bruslit lyžaře či pochodovat pěšáky. Je sice pravda, že tras udržovaných v zimě pro pěší je málo, ale existují, například Kvilda–Bučina, Modrava–Tříjezerní slať–Rokyta, Čeňkova Pila–Turnerova chata a podobně.
Bruslit můžete na Kvildě a Churáňově
Také je pravda, že příležitostí pro bruslení je ještě méně, časem si ale určitě i tato aktivita vyžádá své. V současné době je pro bruslení pravidelně udržovaný okruh na Kvildě a závodní tratě na Churáňově.
Celkem rozumným kompromisem mezi bruslením a klasikou je upravit pouze jednu stopu a zbývající část uválcovat. Tímto způsobem se najíždí například mezi Zadovem a Novými Hutěmi nebo trasy na Stožecku. Tam, kde je ale velká koncentrace lyžařů – směr Prameny Vltavy, Březník a další, není takové řešení příliš vhodné.
Dost zásadní je v tomto případě i vzdálenost stopotvarů u jednotlivých strojů. Například rolba, která upravuje trasy na Modravsku, poskytuje „bruslařům“ poměrně slušný prostor, zatímco rolba na Kvildě nebo Borových Lad bohužel tak „široký rozchod“ nemá.
