Článek
Nejprve trochu faktů. Nejstarší podzemku na světě mají v Londýně, byla otevřena už v roce 1863, kdy v ní jezdily klasické lokomotivy. Elektrifikované vlaky se metrem začaly prohánět až od roku 1890. Nejstarší metro v kontinentální Evropě je v Budapešti. Jeho první trasa byla otevřena roku 1896.
Jsou to ale zejména nové stanice budapešťského metra, které si zaslouží zařadit se mezi nejzajímavější na světě. Prostorově jsou velmi velkorysé a nad hlavami cestujících se často křižují působivé betonové sloupy, které stanicím dodávají na surovém i moderním industriálním vzhledu. Vizuálně podmanivá je ale také stanice Szent Gellért tér, která vypadá jako kaleidoskop.
Ojedinělým vzhledem jsou známé především stanice stockholmského metra. První veřejná soutěž na jejich redesign se v hlavním městě Švédska konala už v roce 1956. Cílem bylo prostor cestujícím vizuálně zpříjemnit. Známá je kupříkladu zastávka T-Centralen, která je vyvedená v modré a bílé barvě, jako jícen vulkánu vypadá třeba Solna Centrum.
Z moskevského metra čiší bohatství a opulence. Při procházení stanice Komsomolskaja si cestující budou připadat spíše jako v carském paláci, to kvůli bohatě zdobeným stropům nebo honosným lustrům.
Jednoduchá, přesto vizuálně podmanivá, je i díky nasvícení zastávka Westfriedhof v Mnichově. Surové kamenné stěny evokují jeskyni, nikoli však stísněnou, ale prostornou a vzdušnou.
V žebříčcích nejkrásnějších stanic metra se často umisťuje také pražská zastávka Staroměstská. Zajímavě v ní vypadají bloky s prohlubněmi, které mohou někomu připomenout stavebnici. Ve stejném stylu jsou vyvedeny i některé další stanice na lince A, přičemž se každá barevně odlišuje.
Newyorské metro patří k těm nejkomplikovanějším na světě. Najdete v něm také množství opuštěných stanic. Jednou z nejkrásnějších je City Hall na spodním Manhattanu, a to pro své klenuté a částečně prosklené stropy nebo zaoblená nástupiště.
Jednou z nejmladších stanic ve výběru je zastávka Toledo v italské Neapoli. Modrý dlaždičkový interiér uvrhne návštěvníky do světa na hranici hlubin a oblaků, a to především díky hře světel a přechodům od tmavě modré po světlou až bílou.
Hra světel je důležitá i pro dubajskou stanici Chálid ibn al-Valíd, která vypadá vysoce futuristicky a jako z nějakého sci-fi filmu. Masivní lustry připomínají skleněné medúzy, jejichž žahadla na konci svítí.
Pařížské metro může na první pohled působit uniformně, ale zkuste navštívit stanici Arts et Métiers, která vás přenese do světa Julese Vernea. Ponorka bude asi to první, co člověka při pohledu na kovové stěny a ozubená kola umístěná ve stropě napadne. Návštěva této zastávky je nutností pro milovníky steampunku.