Článek
„Skládka byla technicky složitá a přirozeně nebyla zamýšlena jako památník, takže jsme čelili mnoha omezením. Trosky a umělá půda byly nepředvídatelné. Nemohli jsme však odstranit žádnou část kvůli ochraně dědictví,“ vysvětluje Magdaléna Wnek z ateliéru topoScape.
Ručně tvořené podpůrné stěny
Kvůli náročnému terénu architekti použili speciální metody na budování základů pro chodníky a schody. Podél některých částí komunikací vznikly dokonce podpůrné stěny.
„Stěny ručně vyrábělo šest mužů, kteří vrstvili beton s kusy trosek a pískem do bednění. Písek byl odstraněn až po ztvrdnutí betonu. Jak budou stěny vypadat, bylo tedy pro všechny překvapení,“ říká architektka.
Práce na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad se rozběhly. Mělo by vypadat jako pařížský park
Gabiony plné trosek
Součástí obnoveného parku je designová výstava, jež je velmi netradiční. Příběhy zničeného města, které povstalo z ruin, jsou zakomponované do gabionových konstrukcí vyplněných z větší části troskami.
„Vytvořili jsme výstavu o kontextu obnovy Varšavy. Četli jsme deníky lidí zapojených do tehdejší obnovy města a označovali ho za labyrint ruin,“ vysvětluje architektka Magdaléna.
Každý koš má obsahovat zhruba 20 m³ trosek, což je miliontina celkového množství varšavských trosek po druhé světové válce. Architekti odhadli, že celkově jsou v gabionech asi 4 % trosek. Zbytek Varšavané po válce použili na rekonstrukci města a k regulaci řeky Visly.
Vystavené artefakty v gabionech se nacházejí v centrální části parku s dlouhými schody. „Každý artefakt má svůj popisek, ve kterém vysvětlujeme jeho příběh,“ doplňuje architektka. Schody mají výškový rozdíl 30 metrů od jejich začátku až po konec.
Zajímavostí je, že na nové, Evropskou cenou za veřejný prostor 2024 ověnčené podobě parku se v jisté míře podíleli i Češi. Polští architekti se totiž rozhodli zařídit oddechové zóny parku městským mobiliářem od českého studia mmcité.
Srdcem městského parku je skleník neobyčejného tvaru, ukrývá vstup na překvapivé místo
