Zbourání příček proměnilo byt v otevřený prostor pro rodinu

Na počátku bylo bourání, ale také zabírání. Byt má šťastnou dispozici se vstupními dveřmi za výtahovou šachtou, bylo tedy po schválení stavebních úprav možné zabrat část chodby kolem šachty a získat tak novou vstupní chodbu s dobrým úložným prostorem. To otevřelo cestu k revolučním proměnám uvnitř bytu.

Všem bylo jasné, že je potřeba zachovat si soukromí ložnice a holčičího pokoje, vše ostatní se jevilo jako nadbytečné. Příčky, určené k bourání, byly siporexové, jedna betonová nenosná, takže po schválení úprav bez problémů zmizely. Především ta, která oddělovala místnost s kuchyňským koutem od velké ložnice, také předsíňka před ložnicí byla zrušena. Posunula se příčka u dětského pokoje, který tak získal pár centimetrů čtverečních navíc, ponechalo se samostatné WC u vstupu do bytu, to druhé se spojilo s novou koupelnou.

To už jsme se ale jednou větou přenesli o pár let dopředu. Zrušení jádra – v této bytové jednotce byla hned dvě, totiž následovalo až po pěti letech od prvních stavebních úprav. První základní rekonstrukce trvala zásluhou dobré přípravy pouhý týden, další proměny se udály v průběhu let tak, jak se vyvíjely potřeby rodiny a jak se měnilo její estetické vnímání a finanční možnosti.

Také druhá větší úprava bytu, při níž se vyzdívala obě bytová jádra, trvala týden. Pracovalo se s tvárnicemi Ytong, kromě zdění se také položila nová podlahová krytina a v bytě se vyměnila původní okna za okna z europrofilů.

Když se k bytu přibrala část původně venkovní veřejné chodby a vybouraly se příčky, bylo nutno nějak sjednotit nově vzniklé obytné plochy. Do nové prostorné předsíně přišla dlažba Rako, jinak jsou veškeré podlahy v bytě z „plovoucího“ lamina v provedení světlý buk, aby došlo k optickému sjednocení celého prostoru. Lavice, skříň na boty a stěna s posuvnými dveřmi v nové chodbě byly provedeny na míru s důrazem na maximální tvarovou jednoduchost a funkčnost.

Zásadní řešení si žádalo celkové otevření bytu. Nyní je hlavní obytný prostor pouze opticky rozčleněn na odpočinkovou, kuchyňskou, jídelní a pracovní zónu. Všude a na všechno je vidět, takže rodina se rozhodla, že nebude slepovat staré, ale podřídí se novým požadavkům bytu. Celý hlavní prostor řešili komplexně včetně výběru nábytku a doplňků. „Nechtěli jsme zatahovat do bytu staré kusy odjinud,“ komentuje paní Laděna: „Snažili jsme se vše vybírat co nejúčelnější a nejjednodušší a v průběhu času jsme ještě zjednodušovali celkovou barevnost.“

Celkem revoluční byl přesun kuchyňské části do zcela opačné části bytu, což majitelům umožnila přítomnost druhé stoupačky. Nebylo nutné přetahovat vodu ani odpady. Kuchyně je teď prostorná a při jejím vybavování vzali manželé v úvahu jak funkčnost, tak estetickou úroveň.

Pán domu říká: “Kuchyňské spotřebiče jsme volili kvalitní, aby obstály v čase, vybírali jsme u značek Siemens a Whirlpool, digestoř je recirkulační s uhlíkovými filtry. Granitový dřez i baterie jsou od firmy Schock, plynová varná deska s pěti hořáky od Fagoru. Jednotlivé skříňky jsme si navrhovali sami a byly zhotoveny na zakázku, také osvětlení celé kuchyně jsme si dělali sami.“

Nová chodba pomohla výrazně při řešení úložných prostor, ale to by čtyřčlenné rodině přece jen nestačilo. V bytě je proto samostatná prací komora s pračkou a veškerým pracím příslušenstvím a s agregátem centrálního vysavače.

V další velké komoře je druhá lednička a velký mrazák, potravinová spíž, velký trezor na fotoaparáty pána domu, a k tomu všechno možné, co je třeba zrovna někam dát. V předsíni je do třetice velká úklidová komora, kam se dávají méně používané boty a úklidové prostředky, schovává se tu i dlouhá hadice centrálního vysávání. Tyto komory celému bytu velice ulevily, dovolily mu nadýchnout se.

Pohodlně se tak do obytné části vešla dvě samostatná počítačová pracoviště s výkonnými stolními počítači včetně dvou studiových skenerů. Paní Laděna se realizuje doma, ale její drátování moc místa nezabere, hlava rodiny pracuje doma u PC velice často, u druhého se střídají dcery a číhají, až táta vypadne, aby mohly obsadit i jeho počítač.

S rodiči žijí v bytě dvě dcery, které mají k dispozici pokoj klasických panelákových rozměrů. Nedostatek místa řeší palanda, odsunutím spaní do vyšších poloh získala obě děvčata prostor pro vlastní pracoviště, vecpaly se ještě šatní skříně. Když byly malé, měly pro hry k dispozici hlavní obytný prostor, a jinak je podle otce soužití v malém pokojíku naučilo toleranci. Dnes už se ostatně dvě dospělé slečny málokdy sejdou doma obě, mladší Helena se realizuje mimo byt, jejím časově náročným koníčkem je moderní tanec.

Starší, jak podotýká otec, se realizuje na pohovce, protože pořád leží v knihách (studuje totiž Literární akademii), ale i ona často mizí za koníčkem, kterým je rovnou kůň a parkur. A kde je ten pátý člen? Právě leze z knihovny! Pejsek Matýsek totiž bydlí v knihovně od firmy Ikea. Když otec a hlava rodiny zakrýval otevřenou část knihovny matovým plexisklem, aby se do ní neprášilo, pamatoval i na nejmenšího, zato velice důležitého člena rodiny. Čivava Máťa dostal pelíšek, protože se potřeboval občas někam schovat (např. když se na sídlišti slaví konec roku).

Je očividně spokojený mezi svými, i když prý občas kouše. A totéž lze říci o celé rodině. Většina věcí se řeší u společného stolu, pospolitost této rodiny nejlépe vystihl otec, když mi odpovídal na upřesňující dotaz.

Napsal: „V bytě jsme všichni spokojeni a cítíme se tu jako doma. Zrovna teď ťukám do počítače, pes mi leží na klíně, žena něco kuchtí v kuchyni a vypráví mi zážitky z práce, mladší dcera leží na pohovce a poslouchá přes sluchátka nějakou hudbu a starší něco píše u stolu. Víme o sobě a nevadí nám to. V zadním pokoji jsou jenom šneci v teráriu, a ti nemluví.“

Až obě dcery vylétnou z hnízda, dojde tu možná k dalším proměnám. Jisté ale je, že domov tu pro všechny zůstane.

Fota: Jaroslav Hejzlar, časopis PANEL PLUS