Článek
Kde jste se naučila čalounit?
Začala jsem jako samouk. Byt v Praze jsem přetvořila na čalounický ateliér a šla metodou pokus omyl. Podle knih, internetových návodů. Látky jsem nakupovala v Anglii, protože mě zajímalo tradiční čalounictví. Potřebovala jsem se i spolehnout na kvalitu materiálů.
Pracujete na lékařských výzkumech po celém světě. Odstěhovali jste se celá rodina i do Ameriky. Tam vášeň pro křesla pokračovala?
Ano, stěhování bylo s pár kufry. Manžel si myslel, že mě to čalounické šílenství pustilo. Byl překvapen. Pronajala jsem si v Americe garáž, nakupovala stará křesla, látky si nechala dovážet z Londýna. Bylo to moje hobby, ale místní lidé mi moc fandili, ručně čalouněná křesla obdivovali. První jsem prodala za symbolických 100 dolarů, mám je na památku schované dodnes. Byla to krásná etapa.
Architektka Jana Mastíková: Domov jsou sousedé, ulice, celá čtvrť, nekončí hned za naším prahem
Taková změna profese vyžaduje velkou odvahu!
V čalounění jsem pokračovala, ale bylo nutné posunout se dál. Našla jsem si kvalitní italskou firmu, ta mi dodávala kostry. Po návratu do Prahy jsem začala chodit na soukromé hodiny čalounění k panu Burkertovi. Ten se léta staral o Národní divadlo a byl skutečný mistr svého oboru.
A pak přicházely další zakázky. Oslovil mě třeba německý umělec, který chtěl zvěčnit své dílo na samet. Nechala jsem ho profesionálně natisknout a očalounila s ním nábytek. Manžel navíc objevil netradiční lištování stěn, které tady nikdo nedělal, a společně jsme si otevřeli ateliér. A bylo jasné, že je to naše cesta…
Mně se zdá, že je toho moc: italské značky jsou skvělé, ale jsou si všechny podobné. Také nejsou ochotné přistoupit na individuální požadavek zákazníka.
Milujete portugalský a španělský design. Jaký je, v čem si vás získal?
Španělé i Portugalci mají hravý design, nábytek je zakulacený, měkký, rádi čalouní. A milují kůži. Je to jejich tradice, kožené klobouky, kozačky, to jsou oni. Rádi kombinují barvy, materiály, styly, míchají zlato, kov, nebojí se. Typický je pro ně kámen: mramor, travertin, ale také dřevo a dokonale zpracovaná dýha. A Portugalci navíc milují i retro. Tento mix mě oslovil, navíc je to z mého pohledu úplně jiné.
My jsme zvyklí na italský nábytek. Ten určuje evropskou linii…
Italové dělají krásné věci, mají spoustu ocenění, nabízí moderní design, jsou mistři řemesla a je pro ně specifický minimalismus. Ohledně nábytku dávají důraz na techniku lakování, moření, kvalitní dýhu.
Ale zdá se mi, že Itálie má svůj jasně vymezený proud, co jim funguje, a nechtějí ho měnit, vybočit. Mně se zdá, že je toho moc: italské značky jsou skvělé, ale jsou si všechny podobné. Také nejsou ochotné přistoupit na individuální požadavek zákazníka. Třeba ve změně odstínu. Buď musíte odebrat 50 kusů, nebo zaplatit jednou tolik. Takže vás donutí vybrat si z nabízených barev.
„Je skvělé, že lidé ocení ruční práci a originalitu. Ruční čalounění křesel a židlí je moje láska, profese, která mě přivedla k založení bytového ateliéru,“ říká designérka.
Zkuste si představit, že máte věštící kouli. Jaké barvy a odstíny nás v designu čekají?
Myslím, že zůstaneme v béžové, půjdeme více do bílé, ale cítím, že přijde olivově zelená! Vidím tento směr. Budeme se stále opírat o přírodu, terakotová, khaki a žlutá přetrvá, ale zelená bude v čele.
Tyto barvičky se budou vzájemně míchat a já doufám, že lidé a architekti se jich nebudou bát. A co se týče motivů? Zůstaneme u jednoduchých.
Bytová designérka Lucie Volfová: Svíčky a plédy k hygge patří, ale samy o sobě nestačí
Když jsme zmínili architekty. Mám pocit, že interiér spíše „zavírají“, aby byl pohledově čistý, až sterilní. A designéři jim zase vytahují ty dekorace ze zásuvek pěkně na oči…
Nejvíce mě oslovují zákazníci, kteří říkají: „Máme od architektů navržený interiér, ale necítíme se tam dobře. Je to moc studené.“
A já se podívám na fotky jejich interiéru a vidím, že to polštářek opravdu nespraví. Je třeba navrhnout novou koncepci.
V tom mi skvěle pomáhají vizualizace: měním stěny pomocí tapet, vybírám zajímavou texturu závěsů. Do fotek, které mi dodá klientka, umím přidat vzorek a ona na první dobrou ví, zda se jí líbí, či nikoliv.
Doma máme klasické velké parkety, tři metry vysoké skleněné dveře. Mícháme modernu s tradičními materiály. A nebojíme se díky životu v Americe zkusit mix stylů, který je tam běžný. Díky osidlování si lidé přinesli ze své původní země kousek svého domova: a je vedle sebe koloniální nábytek, španělský, holandský, anglický. Interiéry jsou hravé, ale umí být i čistě elegantní, bílé.
Umělá vlákna jsou ale dokonalá, že ani já je na první dobrou nerozeznám od přírodních. A to jsem expert!
Přírodní, či umělé materiály. Jakým dáváte přednost?
Osobně mám ráda přírodní, doma mám vlněné koberce, kůži. Počítám s tím, že materiál se mění v čase a je náročnější na údržbu. Zákazníci v Čechách jsou však praktičtí, takže při navrhování interiéru skončím u polyesteru či polyamidu. Umělá vlákna jsou ale dokonalá, že ani já je na první dobrou nerozeznám od přírodních. A to jsem expert!
V látkách, tedy kvalitě a nabídce, jsou jedineční Italové. Miluji jejich látky, třeba úžasné brokáty z Benátek. Skvěle se s nimi pracuje. Když vyzbyde látka ze závěsu, mohu s ní očalounit křesílko. Vše se sladí a působí kompaktně.
Dřevěný nábytek… V jeho kvalitě jsou zřejmě propastné rozdíly?
Dřevo a jeho kvalita je spojena s finální úpravou: broušení, moření, povrchová úprava. Tam je základ všeho.
Top nábytek je sametově hladký, hebký na omak, a přitom velmi odolný, nelze ho jen tak poškrábat. Taková úprava vyžaduje skutečný um, ruční práci a náročný technologický postup. Je logické, že cena bude vysoká.
Umění patří do každého interiéru! Na tom trvám.
Jaký materiál je podle vás v interiéru opomíjen, a přitom je jedinečný?
Mosaz! To je třeba v Portugalsku naprostá jednička. Jsou na špičce ve výrobě svítidel a mosazných komponentů. Jejich lampy jsou nádherné. Mnozí se domnívají, že mosaz se lakuje, ale není tomu tak. Odchylky ve vzhledu vznikají díky louhování a chemické reakci. Je to trochu alchymie. Můžete záměrně vytvořit patinu. Já říkám, že mosaz je „živý“ proměnlivý materiál. Originální, ručně ošetřený, je v něm otisk srdce a řemesla.
Umění si mnozí spojují s prostory galerie, nikoliv interiérem. Vnímáte to podobně?
Ano. Přitom umění patří do každého interiéru! Na tom trvám. Je to citová vazba, která v našich domovech nemá chybět. Obrazy, sošky, plastiky v rodině dědíme po generace. Umělecká díla dodají interiéru akcent jedinečnosti, emoce. Tak jako šatíme sebe, plochy, po nichž chodíme, tak máme ošatit i stěny. Jsou tady od toho, aby s námi komunikovaly.
Do interiérů se vrací tapety. A komunikovat umí dost „hlasitě“…
Jsem za ně moc ráda. Zvýrazní stěnu, promění ji, zútulní minimalistický interiér. Mohou být jen s nádechem jemné textury a už se dějí zázraky. Nemusí to být nic divokého, ve stylu tropico. Zajímavé jsou i 3D tapety, které pohlcují hluk, jsou omyvatelné a praktické třeba do dětského pokoje.
Mám velkou radost z nových blackoutů. Jsou velmi lehké, nabízí zajímavý design, a přesto stoprocentně zatemňují.
Hluk z exteriéru je nepříjemný a moderní látky ho umí pohltit. Je to tak?
Víte, co je zajímavé? Myslela jsem, že nejvíce hluku pohltí těžká látka. Že funguje jako opona. Ale je to totální mýtus. Měla jsem možnost být v testovacím studiu, vidět certifikáty a jasné hodnoty. Látky lehounké jak pírko je překonají. Jde o to, jakým způsobem jsou utkané, nikoliv o „tíhu“ materiálu.
Světelný smog je také problém…
Pomůže nám látka zvaná blackout. Je báječná a díky výrobním technologiím se stále vylepšuje. Blackoutový závěs měl dříve podšívku a na kolejnici byl velmi těžký. Nebo byl z rubové strany pogumovaný, což nebylo estetické. Proto mám velkou radost z nových blackoutů. Jsou velmi lehké, nabízí zajímavý design, a přesto stoprocentně zatemňují.
A víte, jak jednoduše zjistíte, zda zatemňovací látka dobře plní svoji funkci? Posvítíte si na ni z rubové strany. Stačí jednoduše světýlkem z mobilu.
O designérce:
Bea Dušková je bytová designérka, která svoji cestu k navrhování interiérů našla díky svému hobby: ručnímu čalounění křesel. Originální sedací nábytek se líbil, proto se společně se svým manželem rozhodli otevřít showroom s portugalským a španělským nábytkem Dušek Decór a komunikační centrum pro designéry a architekty. Dnes navrhuje kompletní interiéry na klíč. Inspiruje se a dodává klientům nápaditý design především z Portugalska a Španělska.
Tvůrce svítidel Ondřej Dörfl: Světlo umíme zapnout a rozpohybovat i pouhým dechem
