Znáte nebezpečí, jež mohou číhat na zahradě? Toto je šest největších

Vodní plochou, jež se může proměnit ve zrádnou past, je jezírko. I zde bývá možné nějaká zabezpečení vymyslet. Jedním z nich je ohraničení například plůtkem s oky. Ten by měl být tak vysoký, aby jej dítě či domácí mazlíček nemohli přelézt, ovšem na druhé straně ponechaná oka by měla umožnit přístup k vodě drobným živočichům obývajícím zahradu. Do plůtku lze pak vsadit branku, nejlépe na zamykání.

Zatímco plot může být dočasným řešením, trvale je možné riziko snížit například pozvolně se svažujícím břehem. Při náhodném pádu lze takto pak snadno z jezírka vylézt.

Zábradlí či plot je samozřejmě třeba mít i po stranách lávky vedoucí přes jezírko.

Jedním z nejvděčnějších prvků zahrady je bazén. Ovšem ten se může místo zdroje osvěžení stát pastí.

Obzvláště tam, kde jsou malé děti, ale třeba i domácí zvířata či starší lidé, je lepší mít bazén zajištěný proti náhlému pádu do vody.

Základem je jeho bezpečné okolí v podobě odpovídajícího typu dlažby, jež neklouže ani po navlhčení. Vlastní bazén je pak lépe chránit pevným zastřešením zabraňujícím vniknutí například nehlídaného potomka.

Kdo si chce být obzvláště jistý, může zastřešení ještě opatřit zámkem, tak aby zamezil přístupu nežádoucích osob dokonale.

Pokud máte pod terénem zahrady jímku nebo jakoukoli jinou nádrž uzavřenou poklopem, vyplatí se jej na počátku prázdnin zkontrolovat a ověřit, že je opravdu bezpečně uzavřen. I ten lze zabezpečit zámkem či petlicí, tak aby nikdo nepovolaný nemohl poklop otevřít a spadnout dovnitř.

Ačkoli se to na první pohled nemusí zdát, na spoustě zahrad je docela velké množství nejrůznějších elektrických zařízení. Mohou to být různé systémy pro péči o kvalitu vody v bazénu, v jezírku anebo jen automatický zavlažovací systém apod.

Tato zařízení by měla být alespoň dva metry od vodní plochy a rozhodně se vyplatí je nechat pravidelně kontrolovat.

Jakékoli opravy je pak vhodné přenechat odborníkovi. Ten také umí posoudit, jak mají být které části systému izolovány, a může doporučit eventuální nápravu.

Nebezpečí, opět hlavně pro malé děti, číhá i v podobě rostlin, s nimiž se na zahradě mohou setkat. Otravu může způsobit například rozšířený a oblíbený tis červený, jehož jasně červené bobule mohou nezkušené dítě zlákat k ochutnávce (jejich dužnina je jedinou částí rostliny, která jedovatá není, naopak semena, jehličí a větvičky jsou).

Rizikové jsou rovněž například vistárie, lupina, ptačí zob a další.

Pozor je ovšem třeba dávat i na nejrůznější druhy hmyzu, počínaje klíšťaty přes komáry a ovády až po včely, vosy a sršně.

Zatímco před klíšťaty a komáry je možné chránit se repelenty, nepříjemným setkáním s vosami a sršni lze předcházet především tím, že je například ke stolu nepozveme. Ať již ponechanou limonádou, nedojedeným moučníkem, či opečenou uzeninou atd. Co nehodláme ihned zkonzumovat, uklidíme nebo skryjeme pod poklop.

V horkých dnech spousta druhů hmyzu trpí především žízní, a proto se ke stolům stahuje v naději na osvěžení.

Vytvořením jednoduchého pítka z mělké misky umístěné na stinném místě jim lze dopřát vláhu, a zmenšit tak důvody pro jejich zalétání ke společnosti.