Živý plot se za péči odmění krásou

Živý plot je náročný na údržbu, zejména na správné zastřihování. Během roku provádíme tvarové a ošetřující prořezy, u mladých keřů i výsadbové. Přitom uplatníme různé náčiní, od nůžek po plotostřihy a jemné pilky, menší typy do ruky pro tvarování, varianty na teleskopické násadě pro práci ve výšce.

Svobodný pohyb nám dopřejí akumulátorové přístroje, které většinou disponují několika násadami pro rozličné práce a lze je připevnit na teleskopickou tyč. Spolehnout se můžeme i na benzinové a elektrické modely.

Pokud nejsme odhodláni k celoroční péči, stačí nám plot ke stínění a optickému rozdělení zón, zakoupíme plastový umělý plot se vzhledem jehličnanů i listnatých druhů. Prodává se v rolích, které nůžkami/štípačkami upravujeme na požadovaný rozměr.

Jeho nosnou kostru tvoří poplastované dráty, vodorovnou konstrukci pozinkované dráty s PVC pláštěm. Po instalaci umělého plotu se o jeho čistotu postará déšť, případně sprcha z hadice.

Nejvhodnější čas na výsadbu živého plotu je od listopadu do března. Pro vždy zelené dřeviny je optimální časný podzim, zatímco opadavým keřům více prospívá pozdní podzim.

Rostliny v kontejnerových květináčích se mohou sázet celoročně. Před nákupem vizuálně zkontrolujeme kvalitu stromku a kořenového balu tak, že rostlinu vyklopíme z přepravního květináče a prohlédneme kořenový systém.

„Kořeny by neměly být v nádobě příliš stlačené a prorůstat odtokovými otvory. To můžeme zkontrolovat už v obchodě otočením zboží,“ radí David Benda, odborník z oddělení zahrady v projektových marketech Hornbach.

Na trhu nalezneme i rostliny „s obnaženými kořeny“, kdy je kořen bez zemního balu. Takový porost vysadíme co nejrychleji po obdržení, rostliny totiž mají krátkou dobu pro výsadbu v řádu několika týdnů na jaře a na podzim.

Rostliny volně rostoucího živého plotu sázíme s rozestupem zhruba 1 m, u tvarovaného plotu pak 0,5 m.

Těsnější sadbou si vzájemně ubírají světlo a živiny a chřadnou, přílišné mezery se zacelují pomalu nebo je musíme dodatečně osázet.

Pro krásně zelený plot po celý rok jsou ideální neopadavé keře, jako třeba zimostráz, cesmína, túje, tis nebo habr. Kvetoucí živý plot vytvoří dřišťál bradavičnatý, trojpuk, keri japonská, hloh, zlatý déšť či oblíbený šeřík.

„Zdravé a chutné ovoce podobné borůvkám sbíráme z keřů některých druhů muchovníku. Velmi rychle roste ptačí zob, až jeden metr délky za rok,“ říká David Benda.

Jehličnany jsou poměrně náročné na lokalitu. „Dostanou-li dostatek živin, světla i vláhy a budete-li se o ně pravidelně starat, stříhat je, či spíše zaštipovat, budou dělat radost dlouhá léta,“ podotýká.

Většině druhů se daří lépe na slunných stanovištích v polostínu, ale zvládnou i plný stín, tis ho má vyloženě rád. Jehličnany nejsou náročné ani na kvalitu ovzduší, dobře snášejí městský smog.

Ploty z jedovatých keřů patří k nejkrásnějším a nejbarevnějším, hlavně jsou-li součástí vícedruhového živého plotu.

K nejjedovatějším se řadí lýkovec (Daphne mezereum), na konci zimy vyniká růžovými květy. Dále štědřenec převislý (Laburnum anagyroides) neboli zlatý déšť. Tímto názvem je chybně označována zlatice (Forsythia).

„Štědřence jsou jedovaté celé a nejvíce jejich semínka. Ta zbydou na stromě po krásných dlouhých žlutých hroznovitých květech,“ vysvětluje Vojtěch Ptáček, odborný prodejce Bauhaus.

Škumpa (Rhus) má několik druhů lišících se svou jedovatostí, nejjedovatější Rhus toxicodendron se nachází pouze v několika botanických zahradách. Známá škumpa orobincová (Rhus typhina) způsobuje „jen“ podráždění pokožky.

K rostlinám jedovatým středně náleží pěnišník (Rhododendron) a břečťan (Hedera helix), který je dobrou potravou pro hmyz a ptactvo. Jedovatou popínavkou se záplavou většinou fialových květů je vistárie (Wisteria sinensis).

Žlutými květy září koncem jara janovec metlatý (Cytisus scoparius) a čimišník stromový (Caragana arborescens). Oba jsou jedovaté, ale jedovatější jsou semínka uzrávající v luscích. Mnozí mají na zahradě živý plot ze zimostrázu (Buxus), ptačího zobu (Ligustrum), tújí (Thuja) nebo tisu (Taxus).

„Všechny tyto keře jsou jedovaté. U ptačího zobu by nás mohly zlákat jedovaté černé bobule a u tisu červený míšek, který je však jedlý a velice chutný. Semínko je již opět jedovaté,“ poznamenává Vojtěch Ptáček.

Brslen evropský (Euonymus europaeus) zdobí na podzim přírodu oranžovými listy, v nichž vynikají silně toxické oranžové plody koukající z fialovočervených obalů.

Vánoční čas je spojen s ostnatou cesmínou (Ilex), která má jedovaté listy i červené bobule. Nebezpečnými jehličinami oplývá rod Jalovec (Juniperus), nejvíce jalovec chvojka klášterská (Juniperus sabina). Relativně nezávadný je jalovec obecný (Juniperus communis), plody slouží jako koření ke zvěřině.

Rostliny jedovaté slabě nebo vůbec působí potíže jen někomu nebo ztrácejí svou jedovatost po určité úpravě, jako třeba bez černý (Sambucus nigra).

Ostatní druhy bezinek jsou silně jedovaté! Dále všechny kaliny (Viburnum), u kterých mohou lákat ke konzumu plody, ale ne všechny druhy jsou chutné.

Oblíbenými keři jsou bobkovišeň (Prunus laurocerasus – Laurocerasus officinalis) a hlohyně šarlatová (Pyracantha coccinea).

„Jste-li nyní zděšeni, kolik jedovatých rostlin máte na své zahrádce, nepropadejte panice. Než půjdete některou z nich vykopat, zamyslete se, zda vás nějak ohrožuje. Pokud ne, užívejte si její krásu a dětem vysvětlete, že tuto rostlinu nemají ochutnávat,“ dodává s úsměvem Vojtěch Ptáček.