Živá fasáda sladí dům s okolní přírodou

U objektu s živou fasádou můžeme kombinací odlišných druhů rostlin a barev listoví vytvářet na omítce různobarevné koberce.

Zelená střecha pomáhá splynout stavbě s okolní krajinou, nebo naopak vytvořit zelenou oázu na budově v městské zástavbě.

Živá fasáda a zelená střecha zvlhčují a ochlazují vzduch odpařováním vody, a to zejména v letních měsících. Zeleň zároveň okysličuje vzduch, absorbuje nečistoty, snižuje prašnost, pohlcuje zvuk a snižuje jeho odrazivost.

Vegetační střecha chrání prostor v podkroví od hluku zvenčí. Při minimální tloušťce substrátu a vegetaci znemožňuje průnik ultrafialového a elektromagnetického záření.

Listoví a rostliny vytvářejí na zdi fasády vzduchovou mezeru, která vyrovnává teplotní rozdíly. Neopadavé druhy popínavých rostlin poslouží i v zimních měsících jako tepelná izolace. Zelená fasáda i střecha poskytují útočiště drobnému ptactvu, hmyzu i pavoukům, což ale ne každý vítá.

Na českých domech většinou vidíme zelené fasády z popínavých rostlin, které využívají k přichycení na omítku či jemnou síť své přísavné terčíky (mj. přísavník třícípý nebo pětilistý), úponky (např. plaménky Clematis) či kořínky (břečťan Hedera Helix).

Nižší patra stavby mohou zdobit rostliny vyžadující pevnou podpůrnou konstrukci (šípkové keře), nebo jsou konstrukcí vedeny k žádoucímu tvaru růstu, tzv. palmety.

Není pravda, že kvůli popínavým rostlinám fasáda vlhne – déšť obvykle stéká z rostlin a listí dolů, aniž by prosakoval do omítky. Chrání ji tak před přímým, ve městech obvykle kyselým, deštěm.

Popínavé rostliny dokážou vytvořit fasádu ze všech světových stran, ovšem jejich nároky na sluneční svit se liší. Pro severní a východní strany jsou vhodné plošně pokryvné popínavé rostliny (břečťan popínavý), na jižní a západní straně se daří opadavým druhům, přísavníkům.

Rostliny samopnoucí (přísavníky, břečťany) se přichytávají na hladké fasády vlastními silami. Ty, které vyžadují oporu, necháme pnout a ovíjet se po tzv. rastru (treláži), dřevěné či nerezové drátěné konstrukci, nylonových vláknech.

Výhodou opěrné konstrukce je možnost takto uchycené popínavé rostliny během rekonstrukce fasády bez újmy odklopit.

Růst rostlin případně usměrňujeme střihem (u oken, okapů a vchodových dveří).

Zakládáme-li zelenou fasádu, činíme tak pouze na opravené omítce. V případě trhlin a prasklin může rostlina do fasády prorůst.

Výhony by neměly vrůst pod střešní krytinu, nebo překážet v okapech apod. Nosnost zdiva a fasády musí být dostatečná k udržení zeleného porostu v době prudkých srážek a při větru.

Pro pořízení zelené střechy se ideálně rozhodujeme už při projektování domu, a to kvůli jeho konstrukci, statice a typu střechy. Vegetační střechu si můžeme pořídit i na stávajícím domě, ale dáváme pozor, abychom nenarušili statiku objektu.

Skladba zelených střech se liší podle jejich sklonu a zda je střešní konstrukce jednoplášťová nebo dvouplášťová. Pro všechny je nejdůležitější kvalitní hydroizolace s atestem proti prorůstání (kořeny rostlin nesmí poškodit střešní krytinu). Rostliny sázíme do substrátu s minerálním složením.

Extenzivní zelené střechy nejsou náročné na údržbu, vystačí s přirozenými dešťovými srážkami. Daří se na nich netřeskům, rozchodníkům (Sedum), mechům, lišejníkům a suchým travinám. Vegetační plochu jednou dvakrát do roka zbavíme náletové zeleně a přihnojíme.

Intenzivní zelené střechy mají souvrství do 1 metru a vyžadují zálivku i péči jako u klasické zahrady. Obvykle se budují na snížených částech domu ve vnitrobloku se snadným přístupem. Vhodné jsou méně vzrostlé stromy a keře, trvalky, trávník.

Střechy osazujeme sazenicemi (ujímají se do jednoho roku) nebo řízky (ujímají se do dvou let). Vegetace se sází zhruba půl metru od okraje střechy, obvod tvoří kačírky.

Může se Vám hodit na službě Zboží.cz: