Zimní vycházka do mrazivé pohádky

V mrazivém tichu uslyšíte, jak krajina i zahrada zlehýnka oddechují a stejně jako ježek schoulený v hromádce zmuchlaného listí nabírají síly na další jarní dobrodružství.

Co na tom, že z nich mráz, led a sníh vyzmizíkovaly zářivé barvy a proměnily je v pasáž z filmu pro pamětníky. Stále je co obdivovat.

Kdo má štěstí, připlete se mu při novoroční vycházce do cesty zástup ovocných stromů s kmeny tlustými a vrásčitými, jak se na staré kmety sluší. Strojenost a pevný řád, který jabloním, třešním a hruškám vnutila sadařova svědomitost a píle, jsou na sněhovém podkladu markantnější než kdy jindy.

Zima vůbec byla vymyšlena nejspíš proto, aby člověk mohl obdivovat všechno to, co příliš nevynikne na jaře, v létě ani na podzim. Koruny odhodily všední zelené svršky a naplno ukazují svou jedinečnost. Odhalují každou zákrutu, opuštěná hnízda i pupeny budoucích listů. Jenom v perokresbách se potkáte s podobnou detailností.

Výlet do pohádkové zimní krajiny, ať už vyrazíte po svých, na běžkách, nebo v sedle, vás zaručeně osvěží nejen na těle, ale i na duchu. Zvlášť když před vámi rozpaží své řasnaté větve smrky a zavoní borovice.

V hájemství veverek totiž zakusíte, jaké to je být v dokonalém odloučení od ruchu okolního světa. Učiněná svatyně klidu. Takový je jehličnatý les.

Podobně zklidňující účinek pocítíte při pohledu na družinu jehličnanů, kterými jste si vyšperkovali zahradu. Také máte pocit, že přes léto vypadá jehličí chladně, zatímco v zimě působí hřejivějším dojmem?

I když to větvím ve sněhových kabátcích velmi sluší, a dokonce je jim tak tepleji, zatřeste jimi občas, aby se pod jejich tíhou nepolámaly.

Ač je příroda touhle dobou nejtišší z celého roku, absolutní ticho v ní ani za třeskutého mrazu nepanuje. Na krajích polí halasí úpolníci, jak se lidově říká vrabcům polním. Tyhle milé uličníky z naší přírody nevypudí ani nejtužší mráz.

Křivolaké haluze opadaných listnáčů zase cinkají jako křišťálové skleničky o silvestrovském přípitku, když se obalí ledovkou a foukne do nich vítr.

Nebo když si je k přistání vybere sýkorka. Nejstatnější ze sýkor je koňadra. Vlastní také nejpestřejší peří. Díky žlutému tělíčku zdobí holé větve a září mezi nimi vesele jako petrklíč. Co chvíli navštěvuje zahradní krmítko nebo spolu se zdatným šplhavcem brhlíkem horlivě pročesává kmeny od hlavy k patě.

Pod zdřevnatělými pláty kůry přečkávají zimní trampoty všelijaká vajíčka, housenky, kukly, ale i slunéčka a pavouci zapředení do hustých sítí. Hotové ptačí bistro.

V lesním houští a v okrasných záhonech lze objevit netušené skvosty. Nejsou ze zlata ani jiných drahých kovů, a přece zasluhují obdiv.

Jen se podívejte na dokonale tvarované šišky. Nebo na dekorativní měchýřky, které se po odkvětu nafoukly na hubených stoncích černuchy damašské (Nigella damascena). Donedávna v nich skromná letnička schovávala nálož semínek. Dnes už zejí prázdnotou, ale na kráse nic neztratily.

Také japonské sasanky (Anemone x hybrida) vypustily do světa své následovníky a ty, co se drátovitých stonků drží zuby nehty, uvěznila ledová krusta. Krásně umí zima čarovat, když má z čeho.

Existuje ještě jeden důvod, proč uschlou hmotu okrasných trvalek sestřihávat až v předjaří – pomáhá totiž chránit přízemní pupeny před mrazem.

Také nejrůznější zahradní doplňky z odolného materiálu, jako jsou skulptury, zápichy či lucerny, se postarají o to, abyste černobílou zimní pohádku dokoukali s nadšením až do konce.