Zimní pozdrav z Pobeskydí

Mnoho lidí sní o tom, že si jednoho dne postaví vlastní dům. Interiérová designérka Tereza Bartulcová si sen splnila hned dvakrát.

V jednom domku žije s rodinou. K tomu druhému, postavenému na motivy tradiční roubenky, to má jen pár kroků, a dělí se o něj s těmi, kdo si chtějí dát pauzu od všedností a nasát do plic svěží vzduch.

Zatímco chaloupka k pronajímání hledí ustavičně do nových tváří hostů, ta její se nemění vůbec. Zůstává vřelá a přátelská. Jaké tajemství stojí za zdejší pohodou?

Bodejť by čokoládově hnědá chaloupka s bílými spárami nešířila radost a nerozdávala milé vzpomínky každému, kdo ji spatří. Vždyť má tři mocné spojence: tím prvním je čarovný Liščí les, který jí ochranitelsky kryje záda. Mocné habry a buky bez svršků v něm ukazují svalnatá těla, pevná jako zdi zdejšího hradu.

Dále je to zahrada, která roubené stavení obklopuje ze všech světových stran. Prostírá se na svahu, což je výhoda hlavně pro kolemjdoucí, kteří tak mají všecky její krásy naservírované jako na podnose.

Posledním členem magické trojky, jež má celý pěkný obrázek na svědomí, je majitelka Tereza. Spoustu svých znalostí a triků z bytového designu s chutí uplatňuje i v okolí domu, a tak se už na zápraží cítíte jako v útulné světničce, třebaže mrzne, až praští.

Čas věnovaný zabydlování venkovního prostoru je podle Terezy hotovým balzámem na vystresovanou duši. Zkuste to taky. Uvažte sněhulákovi, ať už tomu ze sněhu, nebo z dřevěných kuláčů, kolem krku pletenou šálu a úsměv si vás hned najde.

Posezení na lavičce vystlané huňatou beránčí kožešinou a usrkávání horké čokolády z vesele puntíkatých hrnečků vás zase zaplaví vnitřním klidem a naladí na rozjímání. Nejde právě o tohle v době prosincových svátků nejvíce?

Pro Terezčinu tvůrčí duši jsou Vánoce nejoblíbenějším obdobím roku a na výzdobě je to znát. Žádná nablýskaná ani umělá cingrlátka ale nečekejte.

U vchodu na zápraží stojí živý stromeček, naaranžovaný v proutěném koši a dozdobený smrkovými šiškami, hvězdami vyřezávanými ze dřeva a koulemi v červených svetřících, které nacházejí barevnou ozvěnu v okenních obložkách. Za okny se růžovějí cyklámeny a z truhlíků pod nimi voní chvojí.

Větvičky nasbírané v lese designérka rozložila ještě na žebřík zavěšený pod přesahem střechy a vytvořila tak stylový kryt pro lampu.

Také se vám rozzářily oči při pohledu na stařičké lyže, opřené o stěnu vedle domovních dveří? Milovnice poctivého řemesla a přírodních materiálů je objevila v bazaru a stejně jako mnoho dalších bazarových úlovků včetně saní či žebřiňáku sehrávají zásadní roli při tvorbě poetických zátiší.

Na stráňce pod lesíkem, kde se ze zatoulaného semínka vyklubala sošná borovice, oddechují klidným zimním spánkem ovocné stromky. Mezi nimi jako tři mudrci stojí včelí kláty, nádherné propriety, které mladému sadu dávají kouzlo starých časů.

Další borovice a smrčky podsázené muchomůrkami z kameniny občerstvují zelení levý dolní roh zahrady ohraničené zpředu laťkovým plůtkem. Na něm vysedává rozverné trio keramických slepiček, které hosty těší a baví dřív, než projdou zahradní brankou.

Od branky směrem k zápraží se v mírné křivce vine pěšina z kamenných placáků. Jednou na ni bude vrhat stín okrasná líska s hlavou plnou kudrlinek. Do té doby si slunečního úpalu v předzahrádce budou užívat bylinky s růžemi.

Co se to tady boulí pod sněhem? Paní domácí odtajňuje, že v záhonech okolo roubenky kvetly střídavě od jara do podzimku šafrány, něžné pomněnky, romantické srdcovky, kopretiny, netřesky a také levandule s hvězdnicemi, jejichž opižlané zbytky nyní sníh milostivě překrývá.

Vřesovec uvelebený ve starobylém sítu na mouku si mrazu nevšímá a ohání se květy ještě na Štědrý den i po něm. Své tuhé proutky narovnává na stolku pod střechou, kam byl odkázaný proto, aby na něj nepadla sněhová tíha.

I tenhle malinkatý keřík má obří zásluhu na tom, že Terezčina roubenka s přilehlou zahradou patří k nejpůvabnějším místům v rodném kraji Leoše Janáčka.