Článek
Cílem zavlažování by měla být především dostatečná vlhkost půdy v kořenovém systému veškeré zeleně. Proto je dobré se o potřebě a kvalitě závlahy každého druhu rostlin informovat v zahradnictví.
Např. vzrostlému trávníku prospívají malé dávky závlahy obden, nebo větší dávky (10 až 15 mm) dvakrát týdně. Záleží také na tom, jestli terén zahrádky stoupá do kopce.
Z vrchních míst voda rychle stéká, takže zavlažujeme menší intenzitou častěji, aby se dostala hlouběji. Nemalou roli tu hraje i skladba podloží.
Konev, nebo automatika?
Závlahu malé zahrádky rozdělenou záhony zvládneme konví, hadicí nebo povrchovými postřikovači. V době dovolené se musíme spolehnout na přirozené srážky, pomoc příbuzných či sousedů.
Nejen na okrasné rostliny můžeme použít tzv. samozavlažovací truhlíky, v nichž je voda do zeminy vedena speciální tkaninou. Na boční straně takového truhlíku je násada na hadici pro pohodlné plnění a také indikátor množství vody, která ještě zbývá v rezervoáru. Závlaha obvykle vydrží dva týdny.
Čas a spotřebu vody při zalévání větší zahrady nám ušetří automatický zavlažovací systém (AZS). Jeho rozmístění naplánujeme, aby se např. nepřekrývaly zóny dostřiku, nejlépe s odbornou instalační firmou a s ohledem na potřeby rostlin.
Naprogramování AZS umožňuje nastavení nočního i ranního zalévání a samozřejmě i v době nepřítomnosti obyvatel domu třeba během dovolené. V jednotlivých sekcích zahrady může závlaha probíhat v naprosto odlišných režimech.
Jak funguje zavlažovací systém
Instalace automatického zavlažovacího systému probíhá v nově založené zahradě po dokončení terénních úprav a výsadbě zeleně, ovšem ještě před založením trávníku, umístěním kačírku apod. Ve vzrostlé zahradě postupujeme při pokládce systému opatrněji s ohledem na zeleň.
AZS se skládá z potrubí (v hloubce 25 až 30 cm u běžných zahrad) a výsuvných postřikovačů (rozprašovací, na větší plochy rotační), které jsou skryty pod úrovní terénu.
Po otevření přívodu vody elektromagnetickými ventily se postřikovače vysunou nad terén, po skončení závlahy se opět zasunou, takže o ně nezakopneme, můžeme sekat trávník atd.
Bez ohledu na to, z jakého zdroje čerpá AZS vodu, nepodceníme úlohu filtru. Nečistoty mohou systém vážně poškodit.
Automatický systém řídí ovládací jednotka (počítač), která spouští postřikovače díky kabelům a elektroventilům tak, jak naprogramujeme (většinu systémů ale můžeme ovládat i manuálně).
Je-li k ovládací jednotce připojeno čidlo srážek a větru, pak v případě prudkého větru a deště ovládací jednotka zavlažování sama zablokuje. Když se vláha odpaří a vítr ustane, běžný provoz se automaticky obnoví.
Pro menší plochy postačí čidlo zemní vlhkosti. Vlastníme-li v jednotce záložní zdroj energie, nezastaví závlahu ani výpadek proudu.
Zdroje vody na zavlažování
Vodovodní řad nabízí vodu pitnou i užitkovou, která sice zatím není v naší zemi nedostatková, ale je rok od roku dražší. Její kvalitu pozorujeme sami při zálivce pokojových květin, vidíme, co dělá s půdou i rostlinami. Ideálně podle toho bychom si sami měli určit její objem využití na zahradě.
Jakkoli voda užitková i pitná působí, že se obejdou bez filtrování, není tomu tak. V případě automatického zavlažovacího systému (AZS) napojeného na vodovodní řad plní filtr úlohu zábrany proti mechanickým nečistotám v případě odstávky a znovu zprovoznění hlavního řadu. AZS napojíme na dostatečný průměr potrubí (32 mm), nejlépe přímo za vodoměrem. Je-li umístěn mimo objekt, zajistíme, aby připojovací armatury ležely v prostředí, které nezamrzá, protože i po zazimování jsou naplněny vodou a mohou popraskat.
Se správcem vodovodní sítě se můžeme domluvit na instalaci podružného vodoměru, takže zaplatíme jen za vodné, nikoli za stočné (odvod odpadní vody z domácnosti do kanalizace), což nám přinese až poloviční úsporu.
Voda ze studny je pro zavlažování zdarma a také nejvhodnější. Ovšem pouze za určitých předpokladů. Zejména u vrtaných studní kontrolujeme čistotu vody čerpané ponorným čerpadlem, kopané vyskružené studny do průměru 1,4 m jsou v tomto ohledu méně problematické.
Nevýhodou je ale často slabý pramen, proto přečerpáváme vodu průběžně po malém množství do jímek a nádrží. Když zavlažujeme, odčerpáváme z nich vodu silnějším čerpadlem s tlakem a průtokem potřebným pro konkrétní AZS.
Jímka na dešťovou vodu pomáhá jen v období srážek, kdy objem vody k zavlažování nashromáždíme do zásoby. Proto je toto řešení spíše doplňkové. Dešťovou vodu ale rostliny přijímají nejlépe, je vhodné ji zachytávat, případně doplnit vodou z jiného zdroje. Dopouštění je přitom možné nastavit automaticky, aby místo v jímce pro dešťovou vodu bylo stále volné.
Údržba zavlažovacího systému |
---|
O systém zavlažování pečujeme sami nebo se spolehneme na instalační firmu, která nabízí servis. |
Jednou za měsíc upravíme data na ovládací jednotce, zkontrolujeme usazení vršku postřikovačů v úrovni terénu a stav trysek. |
Během sezóny alespoň jednou u všech postřikovačů zkontrolujeme a vyčistíme filtr, zkontrolujeme činnost postřikovačů, kabelové konektory u cívek elektroventilů. |
Na podzim, když končíme se zavlažováním, napojíme na systém vzduchový kompresor, který vytlačí vodu ze systému ven. Zamezí se tak zamrznutí vody a popraskání rozvodů v zimě. Na jaře pak znovu překontrolujeme části systému a vpustíme do něj vodu, zapneme a naprogramujeme ovládací jednotku. |
Výkon zdroje H2O
Z technického i ekonomického hlediska je ideální výkon zdroje jeden litr za sekundu. Minimální tlak by měl být přibližně 2 až 2,5 atmosféry (1 atm = 0,1 MPa), lépe však, aby dosahoval hodnot 3,5 až 4 atm.