Článek
Při výběru materiálu se nejprve zamyslíme, jak často budeme cestu či chodník používat, jakou zátěž musí snést. Je rozdíl, zda jde o příjezdovou cestu, parkovací místo, či spojovací komunikaci v zadní části zahrady. Stejně tak si zjistíme možnou údržbu, životnost, bezpečnost chůze. Tomu pak přizpůsobíme volbu materiálu: v nabídce je keramická či betonová dlažba, kompozitní materiál (kombinace dřeva s plastem), přírodní kámen, dřevo, říční kamínky, kamenná drť či kůra.
Keramická dlažba ladí s přírodou
Venkovská usedlost nebo dům, kde majitelé preferují přírodní materiály, může mít chodníky a zpevněné cesty z keramické dlažby. Dlažba z pálené hlíny neruší styl domu, zahradu ani krajinu kolem. Vyrábí se pálením ze speciálních druhů hlíny při vysokých teplotách až k tzv. slinování, při němž se doslova speče dohromady.
- Díky této technologii je dlažba málo pórovitá a má výtečné užitné vlastnosti: je stálebarevná, s malou nasákavostí, má vysokou odolnost proti mrazu, zimnímu solení i mechanické zátěži. Nepotřebuje žádnou speciální údržbu, ani po letech nevybledne.
- Keramická dlažba se prodává v mnoha rozměrech, konkrétně dlažba Terca Klinker nabízí pět základních rozměrů v podobě zahradní i zátěžové (vhodné na příjezdové cesty, parkovací plochy). Dlažbu lze vybírat i s rozmanitou povrchovou úpravou: hladkou, drsnou, antique a soft. Každý z vybraných povrchů je k dispozici ve třech odstínech červené barvy (světlé, tmavé a melír), přičemž je lze s citem kombinovat navzájem.
Pravidla pro správnou pokládku
Pokládku keramické dlažby můžeme zadat firmě, ale šikovný kutil ji zvládne sám. Základem vytvoření kvalitního chodníku je správné uložení podkladních vrstev a důkladné zhutnění každé vrstvy. Jedině tak předejdeme propadání dlažby.
- Poslední vrstvu, tzv. kladecí, je třeba urovnat dřevěnou latí nebo hliníkovým pravítkem přes vodicí lišty.
- Nesmíme zapomenout, že tuto poslední vrstvu musíme výškově nadsadit o 5-8 mm, protože při konečném hutnění již vydlážděného chodníku dojde k poklesu vrchní úrovně chodníku.
- Při samotném dláždění postupujeme směrem proti spádu dlážděné plochy. Dbáme přitom na rovinatost spár, mezi dlažbou necháme spáry o šířce minimálně 3-5 mm.
- Položený materiál musíme dvakrát zhutnit pomocí vibrační desky se speciálním plastovým povrchem. Po prvním zhutnění se spáry zasypou křemičitým pískem o velikosti zrnek 0-2 mm. Pak se vše znovu zhutní a spáry opět zapískují.
- Hotovou dlažbu je vhodné polít jemným proudem vody, který vplaví písek do spár a zároveň smyje z dlažby nečistoty.
- K práci používáme pouze písky bez rozpustných solí a jiných výkvětotvorných příměsí.
Kříženci dřeva a plastu
Na trhu je kompozitní materiál Twinson, který v sobě kombinuje výhody dřeva (rychle rostoucí borovice) a PVC. Je vhodný na zahradní schody, chodníčky, terasy a k bazénům.
- Velkou předností je jeho bezúdržbovost. Nemusíme ho pravidelně natírat, nekroutí se, nesesychá, nevyžaduje napouštění oleji. Je pevný, voděodolný s neklouzavým povrchem, příjemný na dotek a chůzi s bosýma nohama. Jakékoli nečistoty stačí spláchnout vodou.
- Domácí kutilové ocení i snadnou pokládku, neboť jednotlivé desky se díky skrytému systému nerezových spojek připevní na předem připravený rošt a jednoduše ukončí soklovou krycí lištou.
- Twinson je 100% recyklovatelný materiál, který se prodává v osmi barevných odstínech: mandlově béžové, olivově zelené, meruňkově hnědé, lískově hnědé, kůrově hnědé, drnově hnědé, lékořicově černé a kamenně šedé.
Klasické betonové dlaždice
Betonová dlažba je oblíbená. Patří k levnějším materiálům a přitom nabízí pestrou škálu velikostí (čtverce od 300 do 600 mm), tvarů, barev, povrchových úprav, které dokážou imitovat kámen, cihlu i keramiku. Vrchní část betonových dlaždic může být vykládána různými říčními kamínky a valounky, není problém do ní usadit vybroušenou žulu i jiné tenké vrstvy přírodního kamene.
- Praktická je broušená tryskaná dlažba, která má jemně drsný vzhled a vysokou protiskluznost.
- Betonové dlaždice se vyrábějí v pravidelných i nepravidelných tvarech, každý určitě přivítá i nabídku dalších navazujících prvků ve shodném provedení: obrubník, žlábek pro odvod vody, stupínek schodiště atd. Než se rozhodneme pro konkrétní typ, určitě vyzkoušíme i vzhled materiálu za mokra. Také počítáme s tím, že betonová dlaždice může po delší době částečně vyblednout.
- Na příjezdové cesty a parkovací plochy často volíme betonové tvarovky „zámkového“ typu s vyšším zatížením. V nabídce jsou různé tvary (vlnovky, tvary písmene H), barva červená, písková, přírodní. Tvarovky se doporučují vzájemně kombinovat, protože barva opticky „rozbije“ fádní velkou plochu.
Krása přírodního kamene a dřeva
Je nejdražší, náročnější na pokládku, ale také nejelegantnější. Kámen (pískovec v barvě od světle žluté přes šedou, břidlice, žula) láká svojí přirozeností, má originální tvar i strukturu povrchu. Výborně se kombinuje s dalším ryze přírodním materiálem: se dřevem.
- Z přírodního kamene se dělají dlaždice a desky různých velikostí a tloušťky, mohou být pravoúhlé i nepravidelné s hladkou či hrubší strukturou. Materiál se zapouští do pokladu, který tvoří udusaná vrstva hlíny, pokrytá drobným štěrkem a pískem.
- Oblíbené kamenné šlapáky lze rovnou uložit do mírně vyhloubené zeminy.
- Při koupi přírodního kamene počítejme s tím, že v čase trochu ztmavne. Preferujme přitom odstín kamene, který ladí s fasádou a okolím.
- Dřevěné hranolky a špalíčky, tvořící zpevněnou cestičku, oživí každou zahradu. Dřevo je příjemné, ale náročné na údržbu: kulatiny a hranoly musejí být předem naimpregnovány v roztoku, počítejme s pravidelnou údržbou i výměnou poškozených kousků.
- Abychom měli starostí co nejméně, dodržujme jisté zásady: dřevěnou dlažbu, špalíky či hranoly umístíme jen na slunečnou stranu. Ve stínu či vlhku začne dřevo trpět, obrůstat mechem a stane se kluzkým.
- Vhodnou dřevinou je odolný dub, smrk či akát.
- Na malých zahradách, kde potřebujeme krátké pěšiny, můžeme zvolit oblázky nebo kamennou drť. Nepravidelné cestičky mají atraktivní vzhled, chůze po nich je příjemná (vybíráme drobnější materiál).
- Další možností vybudování méně frekventovaných cestiček je vysypání kůrou. Tvar vytýčíme tzv. neviditelným obrubníkem, na zem položíme netkanou černou textilii, která zabrání prorůstání plevele. Nakonec vysypeme na cestu kůru (lze kombinovat tmavě hnědou s rezavou).
Rady & tipy
- Pro trvale nebo nadměrně zamokřené plochy se hodí zatravňovací dlažba. Při pokládce této dlažby se vytvoří mezi jednotlivými díly široké spáry, kterými snadněji protéká voda. Samotná dlaždice má vymezovací boční nálity, které jsou určené k odtoku.
- Tam, kde je třeba urovnat, trvale odvodnit nebo uchránit elektroinstalaci či potrubí, dáváme pod dlažbu tzv. rektifikační terče. Jde o plastový polypropylenový materiál, odolný vůči změnám teplot a zatížení. Prodává se s pevnou či nastavitelnou výškou a umožňuje pokládku plošné dlažby od 35 do 220 mm. Na speciální plastové terče lze uložit betonové i kamenné dlaždice v rozměru od 300 do 500 mm.
- Když se rozhodneme pro jednobarevnou keramickou dlažbu, pokládáme ji alespoň ze tří palet najednou. Tím dosáhneme rovnoměrného barevného vzhledu celé plochy a předejdeme vzniku ostrých barevných rozhraní mezi možnými odstíny stejné barvy. Rozdílnost odstínů (i v rámci stejného typu dlažby) je dána obsahem minerálů. Slabé kolísání barevnosti je tedy přirozené, dodává keramické dlažbě lehce patinovaný vzhled.
- Šíře chodníku má být minimálně 40-60 cm pro jednu osobu. Na frekventovanější komunikace, kde je možný průchod dvou osob současně, volíme šíři 120 až 160 cm.
- Před dekorativností preferujeme v případě chodníku užitkovost, bezpečnost (vybíráme materiály se zdrsněným povrchem, které nekloužou).
