Hlavní obsah

Zahrada v japonském stylu je oázou klidu a harmonie

Právo, Hana Šmidrkalová

Bonsaje nejrůznějších tvarů, stáří a velikostí, kameny, cestičky z oblázků, nezbytná vodní plocha, ale i sametový trávník a dřeviny – to všechno patří na pozemek, jehož majitel miluje pojetí japonských zahrad.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Skromný čtyřarový pozemek se stal během šestnácti let milou oázou k tiché meditaci.

Článek

Nejinak je tomu i na čtyřarové zahradě Vladimíry Komůrkové, dlouholeté členky Bonsai klubu v Libochovicích.

Šestnáctiletá proměna pozemku

Na přehledné rovince (terén se nemusel navážet, jen se zlehka dorovnával), bývalo ještě před šestnácti lety asi deset ohrádek pro kachny, chlívek pro čuníka, kotce pro králíky. Z původního jabloňového sadu byla zachována jen jedna jabloň a zůstaly tu šeříky, které někdejší majitelé naroubovali do tří barev.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Cestička z pražců vede od zahradního posezení podél většího jezírka a galerie bonsají pod pergolou k menšímu jezírku s karásky.

Domeček je z třicátých let a jeho současní majitelé se mu snaží zachovat dobový ráz. Vyměnili jen okna, ale i ta nová jsou přesnou kopií těch původních. Fasádu domu obrůstají čtyři druhy přísavníku, nejmladší má panašované listy. Hra různé sytosti zeleně na stěnách domu je podmanivá.

Z užitkové zahrady se stala oáza klidu a rozjímání, působivý prostor, kde rostou a prospívají stovky nejrůznějších bonsají, listnatých i jehličnatých.

Foto: Petr Hloušek, Právo

U paty domu v závětří jsou bonsaje různého stáří umístěny na kamenných soklech.

Ty citlivější k proměnám klimatu (především silný vítr a déšť) jsou na stojanech pod pergolou, jejíž nosný sloup obrůstá popínavá hortenzie. Pod rákosovou stříškou jsou zároveň chráněné před přílišným sluncem.

Členění prostoru

Cesta do zahrady, rozčleněné na dvě zóny, vede podél stěny domu a obepíná před rokem založené větší jezírko s koi kapry (zatím jsou tu jen dva, už brzy dosáhnou tzv. jambo velikosti, čili 60 cm délky). Jezírko, obložené křemeny z nedaleké pískovny, je dominantou první části zahrady.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Nejmělčí místo jezírka, obložené křemeny, doplňuje kromě rostlin i kamenná lampa.

V úvodním prostoru nechybějí bonsaje vystavené na kamenných soklech, letní astry, tvarovaná ruj vlasatá stejně jako tvarovaný zimostráz. Čestné místo před zahradním posezením má borovice-zakladatelka bonsajistické tradice v rodině paní Vladimíry. Je nejmilejší, nejvzácnější, protože ji na počátku 80. let paní Vladimíra darovala tatínkovi jako dárek k narozeninám.

Kouzlu bonsají doslova propadl, a tak tato borovice (kultivar Pinus silvestris) přešla později do péče maminky (kterou toto umění rovněž nadchlo) a dnes je zpátky u paní Vladimíry. Láska k asijskému pojetí zahrad je prostě putovní.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Borovici–zakladatelce, zděděné po rodičích, je už více než 26 let.

Paní Vladimíra i dnes navštěvuje bonsajovou školu u pana Nováka v Libochovicích a vždy se těší na Jurije Marcinka, učitele, který přijíždí 3x až 4x do roka ze Švýcarska.

Azalková galerie

Po cestě vytvořené ze starých pražců přecházíme do druhé zóny zahrady, která zaujme plochou sametového trávníku, lemovaného překrásnou řadou pravých japonských azalek – tzv. satsuki.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Růžová plnokvětá azalka, které tu říkají nebeská, protože je výpěstkem pěstitele Nebeského.

Snesou nejnižší teplotu maximálně kolem nuly, musejí se zimovat, to znamená převézt do skleníku. Některé druhy jsou stálezelené, jiné částečně poloopadavé. Dominantou mezi nimi je převislá forma skalníku s panašovaným listem a bílými kvítky.

Trávník byl vytvořen z odolné hřišťní směsi. Je řízeně zavlažovaný, jednou týdně se seká a lemuje ho řada dalších bonsají, pod nimiž půdu pokrývají vděčné bohyšky (hosty).

Foto: Petr Hloušek, Právo

Panašovaný skalník s bílými kvítky – převislá forma – ční nad řadou tvarovaných azalek.

Velkolepou zelenou stěnu této bonsajové řadě vytvářejí převislé formy tsugy kanadské, smrku inverzního, zmarličníku a cypřišku. Právě převislé formy paní Vladimíra obdivuje a je jejich sběratelkou, oceňuje jejich půvab a možnost pěstovat tyto druhy dřevin i na malém pozemku. Vyšší hradbu zeleně rozráží právě kvetoucí trojbarevný šeřík.

Druhou zónu zahrady korunuje menší starší jezírko, v němž po léta žijí karásci.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Trávník lemují půdopokryvné bohyšky, stěnu vysokých dřevin tvoří tsuga, zmarličník, cypřiš a inverzní smrk.

Vychytávka proti chtivým kočkám

  • Aby si kočky neudělaly z vašeho jezírka jídelnu, je třeba mít od břehu distanc vodní plochy nejméně 15 cm, jinak kočky nebo kuny vděčně vyloví živý inventář.
  • Abychom v jezírku umožnili rybkám přezimování, musí mít hloubku – v případě japonských (tzv. koi) kaprů alespoň 1,5 m, u karásků stačí 1,2 m.

Stejně jako v jednotlivých zónách zahrady ani tady nechybějí krásné javory japonské se svými ostře tvarovanými listy.

Foto: Petr Hloušek, Právo

Zdivo domku obrůstají čtyři druhy přísavníku. Dominantní jezírko pojme 16 kubíků vody (vlevo). Pod japonským javorem v cípu zahrady žijí v jezírku karásci (vpravo).

Foto: Petr Hloušek, Právo

Kamenná japonská lampička tu nemůže chybět.

Pro začátečníky

  • Bonsaj má vždy tzv. pohledovou stranu, z níž máme vnímat tvar rostliny. Bývá v mírném předklonu, protože nás jakoby vítá.
  • Ke tvarování se používají dráty z eloxovaného hliníku.
  • Zvláště u bonsají, které rostou na minimálním prostoru, musíme být obezřetní v případě napadení škůdci. Klasickými jsou mšice u jehličin a jalovců, nebezpečné jsou i puklice. Ochrana postřikem je nezbytná, jinak hrozí zkáza mnohaletého trpělivého tvarování rostliny.

Související témata:

Výběr článků

Načítám