Článek
Čtvrt století stará zahrada Marie a Petra Kořízkových na parcele o pěti stech čtverečních metrech skrývá kromě početných kolonií azalek a pěnišníků i mnoho dalších zajímavostí – např. vřesoviště prorůstající do stylově odlišných skalek a zákoutí, budovaných postupně, tak jak se zahradnické hobby majitelů měnilo ve sběratelskou vášeň.
Zahrada čtvercového půdorysu nedaleko toku Divoké Orlice je v zadní části rozdělena terénní vlnou (navážka) do dvou úrovní. Řeka poskytuje pozemku vlhké mikroklima, kulisu vysokých stromů i písčité podloží, vhodné pro pěnišníky.
Když kvetou pěnišníky
Na konci dubna a během května se u Kořízkových odbývá něco na způsob zahradní slavnosti. Sborově vykvétají žluté, sytě červené, růžové, bílé a lososové rododendrony a azalky. Jejich barvy a vůně jsou tak silný zážitek, že se u zahrady zastavují i ti, jimž kytky nic neříkají. Krásné a dekorativní jsou i po odkvětu.
„Zahrada se stálezelenými rododendrony vytváří celoročně působivou kompozici,“ říká majitel. „Když nekvetou, působí svým habitem a texturou – ať už samostatně, nebo v kombinaci s doprovodnými rostlinami.“
Petr Kořízek rozložité krásky vysázel kolem celého obvodu plotů. Pěstuje zejména pěnišníky yakushimanum, které byly získány křížením s původním druhem nalezeným na japonském ostrově Yakushima.
„Výborně snášejí plné slunce, rostou kompaktně a relativně pomalu,“ vysvětluje majitel. „Jejich maximální výška je kolem jednoho metru a hodí se tak do malého prostoru naší zahrady.“
Od pěnišníků k javorům
Již při prohlídce předzahrádky je zřejmé, že majitel má několik zahradnických koníčků. „Začal jsem rododendrony, pak jsem založil za domem skalku a nakonec jsem se pustil do dřevin. Baví mne sbírat miniaturní javory.“
A tak mimořádně početná sbírka javorů s lístky jako krajka v barvách od žlutozelené přes citronově zelenou až červenou a růžovou krášlí volné plochy i zákoutí. Jsou i součástí předzahrádky podobně jako podrostové primulky, vřesy a vřesovce a pýcha majitele: kalmia latifolia. Javory se dobře výrazově snáší i s dalšími miniaturami. Za všechny jmenujme třeba čarověníky lípy a jedlí, drobné jalovce, cypřišky, kryptomerie a hlavotisy. Podrost kvetoucích pěnišníků tvoří šafrány, střevličníky, kandíky a trillia.
Skalka z ruly
Předzahrádka plynule navazuje na skalku z rulových kamenů s jezírkem připomínajícím horské pleso. Rulové kameny pocházejí z nedalekého Potštejna stejně jako drobný štěrk.
„Dostat je na zahradu nebylo snadné, a tak její vybudování, které bylo přáním manželky, trvalo několik let.“
Přirozenou součástí rulové skalky jsou porosty vřesů. Tu a tam ji krášlí azalky a pěnišníky – opět z rodu yakushimanum. Kompozici oživují sytě zelené „šmidky“ a japonský javor.
Výsadbu klasických skalniček složenou z netřesků, trávniček a koulenek oživuje bažina s přesličkami, upolíny a drobnými kosatečky. Na opačné, zelenější části skalky rostou celá pole mochen, drobnolisté vrby a modře kvetoucí litodora.
Skalka, kde kvete Maruška
Maxiskalka vybudovaná na navážce za domem se svažuje do dolíku se sytě zeleným trávníkem. Vznikla před patnácti roky a dominují jí žlutě kvetoucí delospermy a oblíbenci majitelky – tulipány. O roli solitérů se dělí sloupové tsugy, libanonský cedr a cypřišky. Skalničky doplňuje plazivý smrk formánek, tsugy, smrk inverza a pseudotsugy. Ozdobou alpinia je vzácný čarověník z azalky „Maruška“, který majitel objevil, vypěstoval, rozmnožil, a jak bývá zvykem, věnoval svojí ženě.
Majitel s dřevinami velmi rád experimentuje, jeho láskou je i tvorba bonsají. Květináče s nimi jsou rozhozené všude na zahradě. Po práci pak odpočívá v altánu připomínajícím anglickou hospůdku. „Je to moje vlastní truhlářská práce,“ vysvětluje s úsměvem.
V lese miniatur
Základem lesíku jsou seskupení z různobarevných javorů s doprovodnými jehličnany. Nezbytný stín dává malým stromečkům vzrostlý pajehličník, unikátně hustý hadí smrk a velká tsuga. Atmosféru lesa a jeho vůni dokresluje nadrcená borová kůra. V podrostu kvetou zjara hajničky a pláně s modrými kvítky pomněnek.