Článek
Rybník začal majitel Milan Odvárka budovat před šestnácti lety. Dnes by nikdo nepoznal, že tu není odjakživa. Hladinu pokrývají lekníny, na břehu pod vzrostlou vrbou objevíte malebné rybářské posezení, na okraji rybníka mohutní porosty orobinců, řezanů, plavínů a prustek.
Břehy rámují rozsáhlé kolonie sibiřských kosatců a třípatrových japonských
Břehy rámují rozsáhlé kolonie sibiřských kosatců a třípatrových japonských prvosenek. Vodní rostliny udržují ekosystém rybníka, dávají mu autenticitu a chrání
vysazené kapry před volavkami. Poskytují také úkryt vodní žouželi – vysazeným rakům kameňákům, škeblím, a také žábám, které se sem přistěhovaly. Část vytěžené zeminy ze stavby rybníka použil majitel k vytvoření travnatého ostrůvku umístěného blízko břehu a něco málo i na terénní úpravy pozemku.
V době, kdy byl rybník hotov, objevil majitel kouzlo skalničkaření a začal budovat skalky. Stavěl je tak, aby se na nich dařilo rostlinám, i když vzhledově nebudou příliš impozantní. „Měl jsem štěstí, pozemek je na jílovém podloží, které nevysychá.“
Výrazným r ysem zahrady je její úpravnost a estetické vyznění.
Plán výsadby
Díky tomu, že majitel je nejen zahradník, ale také výtvarník i amatérský entomolog, osvojil si neobyčejně systematickou a precizní práci. Hned na počátku budování zahrady
namaloval velký obraz – podrobnou rozdělil do padesáti sekcí. Během let si pak do jednotlivých sekcí zaznamenával, co je v sektoru vysázeno. Jinak by se na svém hektarovém pozemku s pěti až šesti tisíci druhů a kultivarů těžko orientoval.
„V jednom sektoru je vysazeno i čtyři sta rostlin, včetně po většinu roku ukrytých cibulovin, takže bez plánu by vznikl při dosazování chaos. Ze začátku mi ledacos přerostlo a něco i zašlo. Když došlo na první skalku, začal jsem ji podle nakresleného plánu realizovat. Co chce vlhko, sázíte níž a do stínu, suchomilné dáte na vrchol skalky.“
Při plánování majitel rozvrhl, kudy povedou cesty a kde budou skupinky stromů s podrostem hajních rostlin. Ve střední a horní části pozemku majitel vystavěl několik skalek s údolími, kudy tečou i potůčky. Posléze začal budovat suťoviště a specifický
Při plánování majitel rozvrhl, kudy povedou cesty a kde budou skupinky stromů s podrostem hajních rostlin. Ve střední a horní části pozemku majitel vystavěl několik skalek s údolími, kudy tečou i potůčky. Posléze začal budovat suťoviště a specifický druh skalek - duny. Další specialitou zahrady pana Odvárky jsou lýkovce, o nichž
píšeme v samostatném článku.
Teprve na vrcholu skalky si uvědomíme její výšku.
Hajní partie
Celá dolní část pozemku, sousedící s polem a polní cestou je věnovaná výsadbě komponované z nižších dřevin. Mezi nimi se tu a tam vyskytnou i listnáče, například
dekorativní jilm Ulmus hillieri. Majitel si oblíbil smrk ztepilý typu ‘Inversa’, který nechal růst přirozeně, bez opory. „Tvarování není můj styl. Libuju si v zajímavých, ale přirozených tvarech stromů.“
Některé plochy hajních partií stíní kosodřevina, proložená čarověníky, miniaturními jedlemi a smrky. Velké slovo tu mají i skalníky, jalovce a vřes. Po výsadbě dřevin majitel víc nežli deset let čekal, až stromy vytvoří dostatečný stín. Pak přišel čas
vysázet hajničky, tedy podrostové rostliny, jako jsou kopytníky, bradáčky, vemeníky a bramboříky.
Mohutné skalky vypadají nehostinně jako ty v přírodě, ale přesto na nich neustále něco rozkvétá.
Jak se staví duna
„Vespod je vrstva kamenů prosypaná betonářským pískem, která je převrstvená pískem
s jemnou šotolinou. Oproti kamenným skalkám, kde ve škvírách ráda stojí voda, a krčky rostlinek proto uhnívají, na tomto typu skalek voda z povrchu rychle proteče dospod, kde je naopak vlhko pro kořeny žádoucí. Ani plevele tu nemají šanci.“
Pokud chcete mít na skalkách hodně druhů rostlin, měli byste jim podle zkušeností Milana Odvárky vytvořit pestrou nabídku stanovišť. „Rozdíly jsou mezi jižním a severním svahem každého valu i v různých výškách nad zemí. Na vrcholech se daří těm nejsuchomilnějším, čím jsou skalničky níže, tím jim nabízím víc vláhy, kolem potůčků do půl metru bují vlhkomilné druhy.“
Ekosystém rybníka doplňují lekníny, šípatky, vachty a další rostliny čistící vodu svými kořeny.
Zkuste sázet kaktusy
Na rozdíl od skalniček jsou celoročně nepřehlédnutelné, míní majitel. Jednu dunu
Na rozdíl od skalniček jsou celoročně nepřehlédnutelné, míní majitel. Jednu dunu si proto zkušebně vybudoval pro opuncie, ale i další mrazuvzdorné kaktusy. Jsou vysázené hustě a na větší ploše, aby vynikly. „Při tomto typu výsadby dobře prospívají
a jejich rozkvetlý porost je opravdu nádhera.“ Mezi kaktusy majitel přisazuje i jiné rostliny, třeba kosmatce.
„Sice pocházejí z Afriky a ne z Ameriky jako kaktusy, ale vytvoří zápoj, který chrání půdu a odčerpává z povrchu hodně vody. Stejně poslouží i některé trávy.“
