Zahrada se zvířaty psychologa a chovatele papoušků Mariana Jelínka

Nás pak střídala další návštěva z nejmilejších - vnoučata, která tu jsou jako doma. U Jelínků to prostě žije a pozemek je tak velký, že tu mají nejen prostornou terasu, prolézačky, bazén, ale i voliéry a stádo koz, nechybějí ani slepice. Na kraji Dobřejovic, kousek za Prahou, panuje hlavně příroda a klid.

„Je nám tady tak dobře, že ani nemáme s manželkou potřebu jezdit často na chalupu u Českého Krumlova, odkud oba pocházíme,“ usmívá se Marian Jelínek a k chodu rodiny dodává: „V přízemí bydlíme my s manželkou, mám tam i svou pracovnu a v patře jsou dva samostatné byty 1 + 1 pro rodinu syna a dcery, oddělené galerií.

Na Vánoce se tu sejde široká rodina - bývá nás tu na třicet. Přes rok není moc čas se navštěvovat, tak jsme se dohodli, že vánoční oběd budeme držet společně,“ pochvaluje si spokojeně, i když je neustále pracovně vytížený. Na televizní stanici Sporty TV má i vlastní pořad Na dřeň, kam si zve hosty a kde si s nimi povídá nejen o zákulisí sportu. „Mám to v hlavě nastaveno do pětašedesáti. Na rovinu vám řeknu, že když pracujete s dvacetiletými, pětadvacetiletými lidmi, tak vás to nabíjí. Mimo individuální činnost mám kontrakt s fotbalovou Spartou a hokejovými Pardubicemi.“

Půdorys domu je ve tvaru kříže, který si sám nakreslil, než vše předal architektovi.

„Přemýšleli jsme i dopředu, že se nám jednou nebude chtít do schodů. A je to předpřipraveno i tak, že by šlo udělat do patra venkovní schodiště se samostatným vstupem. S výsledkem jsme už desátým rokem spokojeni.

Zahradu zakládali ve spolupráci s opravdovou profesionálkou. „Na zahradníky si stěžovat nemůžeme. Na instagramu jsem našla jednu paní zahradnici a padly jsme si i lidsky do oka a jsme v kontaktu i teď,“ pochvaluje si paní domu.

„Na jaře sice byl na zahradě bagr, protože jsme rozšiřovali částečně zastřešenou terasu, na které také rádi trávíme při posezení a grilování volné chvíle. Ale na dobu stavby máme i my nepříjemnou vzpomínku - firmě jsme dali zálohu a pak se tu dlouho neukázali. Když se pak objevil šéf, vyčinil jsem mu jako v šatně po druhé třetině prohrávaného zápasu. Druhý den se sousedka ptala manželky, co se tu dělo - mají mě tu za usměvavého,“ dodává s úsměvem Marian Jelínek.

Po vysoké škole Jelínkovi zůstali v Praze a pak pár let bydleli pod Nuselským mostem (přesněji - v činžovním domě) a postupně se dostávali - po narození dětí - k poznání, že centrum už není pro jejich rodinu to pravé - nebylo tam ani moc možné jezdit na kole.

„Šli jsme do nedalekých Nupak, kde jsme koupili řadovku a pobyli v ní čtyři pět let. Pak se naskytla možnost koupit pozemek tady - za tenkrát ještě slušnou cenu. A další motivací byli - jak slyšíte - papoušci, kteří bývají někdy přece jenom hluční, a já věděl, že se budu chtít chovu věnovat i v důchodu,“ říká náš hostitel.

„Mým snem je tady postavit místo několika menších voliér jednu opravdu velkou. Za plotem jsme dokoupili další pozemek, abychom si tu ‚uhájili‘ soukromí. Chov papoušků je pro mne velký relax a odpočinek od lidí. Jsou to kámoši, kteří přiletí na zavolání, a je v tom i adrenalin a napětí, jestli je vajíčko oplodněné. Čekal jsem deset let, než mi jeden pár začal snášet,“ svěřuje se.

Marian Jelínek se v chovu specializuje na vzácný druh ara hyacintový, což je největší létající papoušek, který má útočiště hlavně v Brazílii, a ve volné přírodě jich žije jen pár tisíc. „S několika málo chovateli si vyměňujeme informace.“

Pozemek byl původně loukou o rozloze šest tisíc metrů. Po zastavění je zahrada na třech tisících metrech. Voliéry stavěl specialista (Jarda z Moravy), který pracuje pro zoologické zahrady.

„Jezdíme hodně po světě, já jsem v zahraničí i pracoval. Vždycky jsem ale věděl, že se chci vrátit a žít tady. Jsem takový patriot, že jsem si dlouho myslel i to, že se vrátíme zpátky do jižních Čech. Teď se tam dostanu tak třikrát za rok a to je málo a velká rozpolcenost,“ konstatuje odborník na psychologii s tím, že zázemí a zahrada ho drží doma.

„I mně to, jako tolika jiným lidem, přináší pohodu. Je nám dáno, že pohyb znamená život. A je to takový sport. Sám mám dnes raději manuální práci než si jít někam zaběhat nebo vyjet na kole - to už někdy považuji za ztrátu času. Zasazení stromů mi přináší lepší pocit, takto se to u mě překlopilo,“ přiznává.