Článek
Po rovině, z kopce nebo do kopce – tři rozmanité cesty vedou k zahradě ležící v srdci malebné chatařské oblasti. „Stál tu domek na spadnutí. Vyčníval ze strmého svahu vystaveného větru a dešti,“ vzpomíná Antonín, který nemovitost před 25 lety získal. Od té doby se tu hodně změnilo.
Jde to i bez plánu
Představa o budoucí podobě se rýsovala postupně, bez detailního plánu. Vše začalo opravou domku, ze kterého se během několika let vyloupla hezká zděná chata s dřevěným štítem, poskytující dostatek komfortu jak k víkendovému, tak i celoročnímu obývání. Na řadu přišla úprava okolí.
Není snadné založit útulnou a pohlednou zahrádku na svažitém terénu, ale jde to! Majiteli se podařilo vybudovat z kamene opěrné zdi, které pojaly mnoho desítek tun suti a zeminy. Vzniklo tak několik teras s rovným povrchem – základ pro zahradnické tvoření.
Vyhrazeno pro stromy a keře
Zahrádce dominuje zelená barva v nespočtu jejích odstínů. Nad chatou se rozprostírá druhově pestrá louka, ale velkou plochu pokrývá i pravidelně sekaný trávník.
Hlavní slovo tu mají dřeviny v perfektním poměru mezi stálezelenými jehličnatými a opadavými listnatými druhy. Větrolamy v podobě precizně stříhaných živých plotů z hlohyně, habru a ptačího zobu kopírují hranice zahrady a dělí ji do několika částí. Husté koruny obřích smrků a bříz polovinu pozemku chrání před deštěm i sluncem jako velké paraple.
Tráva pod nimi je prořídlá, postupně ji nahrazuje břečťan a bíle kvetoucí barvínek (Vinca minor). Ve spodní třetině, kousek od vřesoviště s růžovými vřesy, žlutými azalkami a kapradinami, tvoří pohlednou skupinku rychle rostoucí sloupovitý jalovec skalní (Juniperus scopulorum), Skyrocket, modře ojíněný smrk a pestrolistá vrba (Salix integra), Hakuro Nishiki.
Na jaře zahrádku probarvují zlatice (Forsythia) a kdoulovce (Chaenomeles), v létě hortenzie a tavolníky (Spiraea).
Nepřehlédnutelný je smaragdově zelený pás rozkladitých jalovců rámující jednu stranu schodiště, které propojuje spodní patro s terasou u chaty. Za chatou, kam sluníčko nakoukne jen zrána, vzniklo zákoutí s milými miniaturami, které paní Marcela vytvarovala z náletových habříků a doubků.
Výhled k nezaplacení
Zdolat několik schodišť a travnatý svah sice stojí úsilí, ale vyplatí se. Kroky vedou k útulné zastřešené terase, odkud je úžasný výhled na řeku Berounku linoucí se údolím křivoklátských lesů. Když sluníčko s večerem získá červený odstín, utichne vítr a ze stromů zaznívají závěrečné ptačí tóny, usedají Marcela s Antonínem na lavičku a se sklenkou vína nechávají myšlenky volně plynout po proudu řeky.
Když květy, tak užitečné
Marcele s Antonínem se podařilo najít rovnováhu mezi pracemi spojenými s péčí a údržbou zahrady a odpočinkem, který nabízí. Náročných květinových záhonů se po zralé úvaze zřekli a vybrali jen hrst kvetoucích trvalek prospěšných pro užitečný hmyz. Například třapatkovku (Echinacea purpurea), perovskii (Perovskia), levanduli, šalvěj a čistec (Stachys byzantina).
Na skalce a ve spárách mezi kamennými schody se daří tařičce (Aubrieta), zvonkům a netřeskům. Své místo tu mají i voňavé bylinky a drobné ovoce – maliny, ostružiny, borůvky, angrešt, rybíz.