Zahrada pod tratí

Zahrada ve Vraném nad Vltavou, která se budovala více než deset let, získala konečnou podobu teprve vloni. Ori­ginální ráz jí vtiskl Miroslav Pacner, původně literát a výtvarník a také osobitý zakladatel zahrad. Známý je také jako majitel jedné z nejstarších japonských zahrad u nás, která využívá hlavně vodu a kameny.

„Dům jsme koupili ve velmi zanedbaném stavu a také pozemek si vyžádal mohutné zemní práce,“ vzpomíná majitel Milan Škoda. Terasovitá zahrada o velikosti sedm set čtverečních metrů dnes působí zcela samozřejmě, ale před dvaceti lety nebyla nad domem žádná rovná plocha, jen stoupající svah. „Však jsme také vybudované terasy museli hodně zpevňovat a svah ve střední partii podezdít betonovou zídkou,“ líčí útrapy pan Škoda.

Nad svažitým pozemkem se zahradou a do­mem z dob první republiky co chvíli profičí Posázavský Pacifik… Jsme také v místě, kde kaňon Vltavy lemují z obou stran typické homole brdských kopců se stráněmi porostlými akáty. Ideální místo pro toho, kdo chce relaxovat u vody a těšit se dokonalému soukromí na uzavřeném pozemku za do­mem. Však si také toto místo majitel vybral po mnoha letech života v Praze. Po přestavbě a rekonstrukci mu slouží pro trvalé bydlení a k rekreaci.

„Je tu tak hezky, že vůbec nemám potřebu nikam cestovat, ani u moře si tak neodpočinu. Mám tu bazén, několik posezení, své oblíbené rybky i něco na zub. A to ještě blízko teče řeka, kde se dají provozovat vodní sporty. I v těch nejluxusnějších hotelích si říkám – ale jako u mne na zahradě to tu není,“ vypočítává klady spokojený majitel.

Na zahradě si Milan Škoda vybudoval hned tři pozorovatelny – každá z nich má jiný stupeň oslunění a hlavně střídají nadhled s pod­hledem. Na plošince na vršku zahrady je trampské posezení s dřevěnými lavičkami a ohništěm, chráněné perfektně střiženou a neobvykle vysokou hradbou třímetrového plotu z hlohyně. „Zahradu odtud mám jako na dlani a k tomu kulisy strání nad protějším břehem řeky s vrškem Cuk­ráku,“ pochvaluje si.

Prosklená zimní zahrada u paty domu je naopak ideální místo pro pozorování detailů. Až téměř k ní jako by se skulilo několik valounů, které lemují dvě jezírka propojená můstkem a vodotečí. Vzniká tak dojem, že sedíte přímo u vody.

Kameny kolem jezírka pocházejí z Rokyt­nice nad Jizerou, kde zbyly po povodních v roce 2002 víceméně jako nežádoucí odpad. Jezírka s okolím vznikla teprve před šesti lety. Předtím tu byly jen terasy, stará jabloň a jinak všude trávník. Pak ale přišel na náv­štěvu pan Pacner, načrtl své představy a společně se pustili do předělávání. „V zimní zahradě sedávám rád brzo po ránu. Můžu snídat a přitom pozorovat rejdění okrasných kapříků – jejich jezírko je jen pár kroků od stolu. Když je nakrmím, věnuji se pstruhům, kteří bydlí v druhém jezírku. Jsou živější a za potravou si rádi vyskakují nad hladinu,“ libuje si majitel.

Třetí pohled na zahradu si lze dopřát z al­tánu vystavěného ve stinném okraji zahrady pár schodů nad bazénem. Tohle posezení poskytuje nejen příjemný průvan, ale servis dokonale vybavené letní kuchyně. Podle slov pana Škody je tu díky krbu a infračervenému topidlu příjemné posezení dlouho do podzimu, navíc se dá široce otevřená přední strana zakrýt posuvnými skleněnými výplněmi.

Bez vody by vřesovištní stráň byla jen z po­loviny krásná – ale kupodivu je jí tu dostatek a díky miniaturnímu vodopádu se dokonce i pohybuje.

Nechce se věřit, že pozemek tvoří pouze půlmetrová vrstva zeminy ležící na skále. „Hloubení jezírek a bazénu si také vyžádalo použití mimořádně výkonných sbíječek, ale zase díky tomu, že jsme v údolí, máme dostatek spodní vody. Stéká do podzemí z okolních kopců a my už jen čerpáme vodu ze studny, kterou jsem dal vyvrtat. Vyvádím ji až do horní části zahrady, odtok vede do Vltavy. Žádná složitá čerpadla ani filtry nepotřebujeme, vše je přírodní,“ vysvětluje majitel. Výhodou proudící studniční vody je to, že může být v provozu i přes zimu. Až do minus dvanácti stupňů nejsou prý se zamrzáním žádné prob­lémy, přitom pohon není nijak energeticky náročný.

Ani jezírka přes zimu nezamrznou a rybám postačí hloubka 1,2 metru.

Zahrada je rozdělená do tří zón. U domu je terasa s bazénem a se soustavou vzájemně propojených jezírek. Lemují je zaoblené kameny, mezi nimiž je pochozí můstek z plo­chého kamene. Keramická dlažba kolem domu a bazénu je ozvláštněná tím, že jsou některé z čtvercových dlaždic úhlopříčně přepůlené. Zajímavostí je i obložení betonového soklu pro stromovou bonsaj tvrdým tropickým dřevem.

Nad platformou s bazénem začíná několikapatrové „vřesoviště“, jehož svah je pokrytý nízkými dřevinami, zejména rododendrony, azalkami, skalníky, vřesy a vřesovci. Tu a tam vykukují drobné cypřišky a konické smrky. Součástí výsadby jsou také čarověníky. Vřesoviště odděluje od plošiny s bazé­nem betonová zídka porostlá skalníkem.

Návštěvy okouzlí určitě loubí nad schodištěm, jímž se z boku stoupá do svahu. Je porostlé nejen obligátní vistárií, ale také několika odrůdami vinné révy. Do spodní části zahrady teče podél loubí suchý kamenný potok. Díky spodní vlhkosti v korytě bez tekoucí vody tu prosperují vlhkomilné rostliny – rdesno hadí kořen, hosty, bergénie nebo dokonce i prustky. K hornímu konci révového loubí se přimyká bohaté maliní doplněné i lesními a zahradními jahodami. V zahradě si přijdou na své i mlsouni.

„Máme tu jen několik dominant, převážně smrky, tvarovanou bonsaj a jeden cedr v pro­cesu tvarování. Chceme, aby časem vytvořil zelenou živou bránu. Odstínit dvorek pomáhá porost bambusů, pod nimiž pravidelně nacházím žampiony,“ prozrazuje majitel.

U jezírek se daří třtinám, sítinám, blatouchům, pomněnkám a dalším rostlinám po­cházejícím od nás. Nebo alespoň rostlinám našim druhům podobným. „Těší mne, že zahrada působí přirozeně, v potůčku se rádi koupou ptáci a v jezírkách se zabydleli skokani,“ bilancuje spokojeně majitel.

Do stráně rozprostřete hrubou geotextilii a překryjte ji vrstvou kůry. Pak udělejte jámy tam, kde chcete něco vysadit. Když dobře zvolíte pokryvné rostliny, neuchytí se mezi nimi plevel. Pak už stačí jen čas od času dosypat kůru.

„Po ránu si mohu uvařit čaj z vlastní máty a pozorovat ryby v jezírkách i si zaplavat, večer někdy posedíme s přáteli u ohniště nebo se kocháme osvětlením vodopádu. Mám tu opravdovou idylu.“