Zahrada plná květů a žížal z bývalého brambořiště

Proč designérka koupila brambořiště? Byla to výhodná cena? Rozloha? Čtyři hektary berou dech. Stejně tak obří mezní stromy. Carol zmínila kouzelnou atmosféru. Vždyť to ale bylo pole! To asi chtělo pořádnou dávku představivosti a odvahy. Ve finále rozhodly žížaly!

Když si majitelka od sedláka přebírala klíče, prohlásil, že jí ani nemusí přát štěstí. Věděl, že bude mít úspěch, protože zdejší zemina je prostě úžasná. Jen do ní zaboříte prsty, cítíte, jak je kyprá, voňavá, vlhká tak akorát, bez kamení, zato plná živin. A žížal!

Carol podle návodu z internetu provedla pokus: vykopala několik jam a počítala, kolik žížal tu žije. Napočítala průměrně pět set žížal na metr čtvereční, což znamená, že její pozemek, jehož součástí je lesík, louka s ovocnými stromy a velkorysá okrasná zahrada, hnojí a provzdušňuje zhruba dvacet milionů žížal!

Tento úctyhodný výsledek značí zdravou půdu: žížaly ji zúrodňují kašovitými výměšky, které vylučují po konzumaci organického materiálu, třeba spadaného listí. A co hladových bříšek nasytí! Od rejsků a ježků po sovy, červenky a kosy. Těch v místním blahobytu hnízdí nejmíň dvanáct párů. Většinu hnízd si kosi upletli na dřevinách ponechaných bez řezu – na bezech, lískách, babykách, hrušni vrbolisté a na štědřencích.

Štědřence můžete nechat růst tradičně v sólo postavení nebo z nich vytvořit loubí. Základem loubí klenoucího se nad esovitě zvlněnou travnatou pěšinou je dřevěná konstrukce, k níž designérka vysadila pět párů mladých stromků. Koruny se propojily až po deseti letech, ale efekt byl okamžitý a proměnil zatravněný plac v poutavý trojrozměrný prostor.

Podél loubí se vinou smíšené záhony se stovkami okrasných česneků. Když nad jejich fialovými koulemi zasvítí petrklíčovou žlutí štědřencové květní hrozny, je to senzace, kterou majitelka každý rok netrpělivě vyhlíží. A když začnou květy opadávat, vypadá to, jako by z nebe pršel zlatý déšť.

Při pohledu do větví myrobalánu odrůdy Nigra, bezu Black Lace, ruje Royal Purple, tavoly Diabolo či vajgélie Alexandra je jasné, že purpurová patří k designérčiným favoritkám. Okamžitě upoutá a pastelovým tónům lichotí víc než temná zeleň tisu.

Dokonale to demonstruje živý plot z buku Purpurea, který odděluje formalizovanou partii od louky a současně vytváří působivou kulisu pro rostliny. Křehké siluety kapradin, kakostů, dymnivek, orlíčků, turanů, hyacintovců a mákovníků se s každým zafouknutím jemně rozvlní jako víly při tanci.

Pohádkovost záhonů dovršují pomněnky. Látají mezery v trvalkovém porostu, pod keři, ba i do škvír mezi kameny se jejich drobounká semínka vtěsnají. Pokud vám vadí, že se po nich v létě slehne zem, přidejte k nim vytrvalé pomněnkovce.

Do vyšších pater květinového sboru se sápou sápy, rdesna, měsíčnice, voskovky. Tvarované keře ptačího zobu, tavolníku, brslenu a tisu, rozkutálené po záhonech jako balkony, vtahují člověka do hry, jejíž pravidla Carol občas nechává zcela na přírodě.

Velkorysá dlážděná plocha o velikosti 100 m2, ohraničená živým plotem a suchými zídkami ze štípaného kamene, je jedním z míst, kde si příroda nenechá do ničeho mluvit.

Ze severní strany od domu i z jihu od loubí sem vedou kamenná schodiště opanovaná turanem Karvinského. Houževnatá rostlinka s úbory, ve kterých necvičené oko vidí sedmikrásku, se pomocí semínek dál rozpíná do spár mezi dlaždicemi na patiu. Tam se houfuje s citronovou mateřídouškou, jestřábníkem, pomněnkami, orlíčky, štírovníkem, kontryhelem, saturejkou, máky i máčkami, zkrátka se vším, co sem zavál vítr, splavil déšť a zaseli opeřenci a co má dostatek energie k přežití horka i dlouhodobějšího sucha.

Slunce sem svítí od rána do večera a čas odměřovaný slunečními hodinami tady plyne pomaleji.