Zahrada na blatech

Na první pohled je znát, že zahradu budovali dva odborníci: stavař Jo­sef Mařinec si vybral firmu ing. Pav­la Schucha. Výsledkem je příjemná úpravnost, která však nepřechází do strohosti. Při výsadbě majitel dal přednost „bezúdržbové“ zahradě, upřednostňující velké trávníkové plochy lemované střední a vyšší výsadbou. Unikátní je cedr atlantský vytvarovaný do jakéhosi plochého deštníku tvořícího vzdušnou bránu.

Máme štěstí, že historii růstu zahrady, si­tuované do jednoho ze satelitních městeček poblíž Prahy, nám osobně přiblížil její tvůrce, školkař a zahradník ing. Pavel Schuch: „Zah­radu jsem začal budovat v roce 1987, kdy jsme také zasadili první dřeviny. Zpočátku byla menší, zhruba na polovině dnešního pozemku, druhou část přikoupil majitel později, a tak jsme museli obě části po­­­zemku vzájemně sladit – především zrušit betonový plot s podezdívkou, který po­zemky dělil. Z původní výsadby zbyl jen vysoký smrk ztepilý formy Rotenhaus.“ Dnes má zahrada 3400 m2, a tak se na ni v pohodě vejde jak třicet let starý dům pana Mařince staršího, tak i novější dům jeho syna.

Vodní hospodářství

„U nás není nouze o spodní vodu – vždyť zde bývaly bažiny. A i když nedaleký rybník přispěl k odvodnění širokého okolí, bylo mi jasné, že dům musí stát na vyvýšenině,“ říká majitel. Základy domu a pozemek vytvarovaly stavební stroje do mírného návrší se svahem orientovaným k jihu. Odvodnění je řešeno centrální jímkou, ze které přebytečná voda odchází podzemním potrubím až k přepadu nedalekého rybníka, jinak by sklepy byly neustále vlhké.

Pozemek má také vlastní studnu, která zvládne zásobovat celý závlahový systém o sedmdesáti tryskách. „Ale zavlažování je potřeba jen kvůli trávníku. Dřeviny snadno dosáhnou kořeny ke spodní vodě a kvůli hlubokému podsklepení obou domů je nutné vodu z pozemku spíše odstraňovat.“

Na zahradě najdete i vodu zkrocenou břehy: Před terasou synova domu dovádějí ozdobní kapři v čistém jezírku s břehovými porosty, momentálně decentně oploceném kvůli malým dětem. Za domem rodičů si lze zaplavat v desetimetrovém bazénu.

Základ je dokonalý trávník

Kdokoli vejde na zahradu spodním vchodem, ocení její otevřený prostor. Skupinky dřevin i stavby se vyjímají na přepychově zeleném dokonalém trávníku. Trávník byl pokládaný a ujal se velmi dobře. Seká se ne­jen běžnou sekačkou, ale i vřetenovou, která trávu stříhá a zároveň válcuje. Bohužel právě v době fotografování si majitel špatně přečetl návod na likvidaci plevelů a po zásahu zbyla nepěkná kolečka odumřelé trávy.

Trávník před synovým domem měl původně více ustoupit jezírku. „Projektant navrhoval, aby plocha pro vodní živel byla větší, ale převládla potřeba mít co nejvíce prostoru pro hry vnoučat,“ komentuje majitel.

Pan Mařinec si velmi pochvaluje, že v obci funguje odvoz bioodpadu. Zařídil proto ve spodní části zahrady boční vchod a stání pro odpadové nádoby na posekanou trávu a pod­zimní listí. U příjezdu k domu rodičů nás zdraví rozkvetlé ibišky mezi nízkými keříky azalek a jalovců. Nad jejich kompozicí oba zahradníci přemýšlejí: „Za ta léta se to všechno slilo v jeden celek, budeme muset keře důkladně prostříhat nebo některé přesadit jinam.“

Když se ohlédnete směrem k plotu, oceňujete pestrost stromové výsadby odstiňující pozemek od nedaleké silnice. Daří se tu směsi dřevin od stříbrných smrků přes javory a platany po jírovec červený. Mladý javor kapadocký zatím nemá dost slunce, takže se ještě neprojeví jeho typické červené zbarvení. Řadu javorů stříbrných majitel vysadil i před plotem. Tady je nejnižší a nejvlhčí část zahrady, proto se tu dřevinám daří a doko­nale izolují pozemek od nedaleké silnice.

Zahrada s chobotnicí

Rodina syna pana Josefa Mařince bydlí na západní, novější části pozemku. Oba domy se povedlo odstínit zelení, aby rodiče s dět­mi a vnoučaty k sobě měli blízko, ale navzájem si nenarušovali soukromí. Obě poloviny pozemku odděluje vyvýšený záhon nepravidelného obrysu, ohraničený žulovými kvádry, který se stal zahradnickým rájem pro oba přátele.

Pan Schuch jej komentuje takto: „Výsadba by neměla vyrůst příliš vysoko a měla by být co nejpestřejší. A tak se zde uplatní jalovce, azalky i ibišky, kvůli projasnění tu a tam panašovaná japonská svída. Zajímavý je i modřín odrůdy ‘Blue Dwarf’, který pochází vůbec z prvního jedince, který se do ČR před mnoha lety dostal. Zlatě září forma cedru himálajského ‘Golden Horizont’, která ovšem rozhodně nerespektuje dendrologické příručky, popisující ji jako pomalu rostoucí, a po­malu utiskuje sousední borovici.“

Mírně meandrovité záhonky lemují i boč­ní stranu domu pana Mařince staršího a ved­le nízkých kultivarů jehličnanů a list­natých keřů odtud v létě voní levandule. Oba domy spojuje vinutá travnatá cestička ve­doucí pod unikátní živou bránou z převislé formy cedru atlantského. Pan Schuch jeho sedm vodorovných větví podepřel a současně zafixoval tak, že se nad cestičkou rozpínají do všech stran jako chapadla chobotnice. Až větve zesílí, podpůrná konstrukce zase zmizí.

Zázemí zimní zahrady

Josef Mařinec před deseti lety k zadní části své­ho domu přistavěl zimní zahradu: „Tu jsme si tak oblíbili, že přes den ostatní místnosti domu ani nevyužijeme. Tady je hezky po celý rok, stále je na co se dívat.“ Zah­radník zajímavé výhledy ze zimní zahrady ještě umocnil vysazením velké tvarované bonsaje a převis­lého jerlínu do jejího sousedství. Po mnoha letech konečně vykvetl a oz­vláštnil terasu příjemnou vůní, jen by prý jeho drobné kvítky nemusely opadávat a při­dělávat práci s úklidem.

Terasu před zimní zahradou dal majitel vydláždit takzvanou kamennou keramikou. Tyhle dlaždice by měly být skoro věčné. Z terasy se po několika schodech ve stylu amfiteátru sejde k desetimetrovému bazénu. Také ten dospělí kvůli vnoučatům raději oplotili mobilními díly.

Bazén na straně vzdálenější od domu sousedí s netradičně pojatým altánem ve tvaru pyramidy. U krbu kombinovaného s udírnou je velice příjemné posedět. Původně ale bylo místo nejmilejšího venkovního rodinného posezení jinde – pod kaštanem.

Výměna dřevin: místo kaštanovníku platan

Rozložitý kaštanovník s pěti kmeny byl nejkrásnějším stromem celé zahrady. „Míval i ob­stojnou úrodu jedlých kaštanů. V po­sledních dvou letech začal usychat, snad kvůli houbové chorobě. Odstranit takový rozložitý strom znamená sundat v jeho okolí dlažbu a vykopat celý rozsáhlý kořenový systém. Vznikne jáma jako na lov mamuta,“ líčí zánik stromu majitel.

Na místo kaštanovníku ing. Schuch vysadil vzrostlý čtyřmetrový platan, aby se vzhled zahrady neproměnil tak dramaticky a zůstal tu nějaký stín. „Novou dominantou naší zahrady se jednou stane sekvojovec obrovský vysazený v přední části zahrady, ale na to si budeme muset ještě hezkých pár let počkat,“ usmívá se pan Mařinec.

Od založení zahrady se tu ovšem přemisťovala většina dřevin. I cedr atlantský, forma ‘Glauca Pendula’, který dnes tvoří onu unikátní živou bránu, se před pěti lety stěhoval na své současné místo od jezírka. Některé stromy byly pokáceny zcela plánovitě, protože dosáhly očekávané výšky a v dal­ších letech už by vzhled zahrady narušovaly. Z méně běžných dřevin vždy zůstaly rouby, takže jejich život pokračuje někde jinde dál.

Vzácným vzájemným porozuměním majitele a tvůrce zahrady došlo k tomu, že se tu stále objevují nové prvky a realizují se „náležitě uzrálé“ nápady na další zvelebování. Tah­le zahrada se neustále mění, ale nestárne.